Podivuhodná samota prastaré stodoly
uprostřed srpnových polí.
Dole
okrouhlé ticho po cepovém tanci,
o němž by mohl vyprávět stařeček,
kdyby vstal z hliněného lůžka.
Nahoře okrsek cudnosti,
spanilý útes,
o jehož hroty večerní vítr si trhá
své opálové roucho,
na němž mé slovo se láme.
To hřivnáč dokáže víc.
Zasedne přímo na kalenici
a zobe hrách
z modrého ledovce Himalájí…
Báseň vybral Petr Borkovec