Napsáno je to důmyslně. „Noci,“ pravil Antonín, „vyznačují se lahodou a dny nestojí za nic. Čím to je, abbé?“ / „Myslím,“ odpověděl kněz, „že jste veliký hříšník a že tato zlá denní povětrnost je trest nebes.“ / „I čerta,“ odvětil Antonín, „byly doby, kdy jsme hřešili ostošest, a přece svítilo slunce! Myslím, že to v tom nevězí.“ Tenkrát měl nepochybně pravdu Antonín, mistr plovárenský, když tvrdil, že mezi lidskými mravy a počasím není žádná souvislost. Hřešili jsme ostošest a na intenzitu slunečního svitu to vliv nemělo. Ale dnes víme, že pravdu měl svým způsobem i kanovník Roch, když naznačoval, že špatné počasí je trestem za lidské chování. Zatímco tenkrát byly oblačnost a déšť v červnu považovány za neštěstí, dnes bychom takový trest rádi přijali. A zatímco tenkrát mohl Antonín směle tvrdit, že pro jeho zálety slunce svítit nepřestane, dnes přitakáme abbému, protože mimo vši pochybnost a navzdory zástupům ignorantů víme, že lidská činnost v nejširším slova smyslu počasí na Zemi zásadně ovlivňuje.

Už řadu let platí, že nejen na počátku velikolepého měsíce června, ale i v jeho polovině, na jeho konci a stejně tak v červenci nebo teď, v polovině srpna, usedají mnozí odvážlivci do…