Předchozí i současná vláda vsadily na jadernou energii, a dokonce ji označují za obnovitelnou, jakkoli jde o čirý nesmysl. Zastánci atomových elektráren se pochopitelně snaží poukazovat především na jejich pozitiva. Třeba na to, že elektřinu na rozdíl od uhelných elektráren vyrábějí bezemisně. O obřích emisích, které vznikají při výstavbě, se nemluví. Podobným způsobem se vytěsňují potíže s vyhořelým palivem, které se prostě někam pohřbí, stejně jako vysloužilá elektrárna. Náklady na likvidaci se do ceny energie nezapočítávají, protože pak by nepůsobila tak výhodně. Navíc jde o problém budoucích generací, a ne náš.

V horkých a suchých prázdninových ­měsících se naplno vyjevila další nevýhoda jaderné energie: obří spotřeba vody při chlazení ­reaktorů. Maďarsko muselo svou jedinou atomovou elek­­trárnu, závislou na vodě z Dunaje, odstavit, v Rumunsku zase dno stejné řeky odstřelovali, aby voda tekla tam, kde ji místní atomové bloky potřebují. V Česku zatím elektrárny pro nedostatek vody nevypínáme, ale rozhodně nemůžeme říct, že máme problém s chladicí vodou vyřešen. Jedna chladicí věž dokáže během jediné sekundy odpařit sto padesát litrů vody a třeba Dukovany jí takto za rok spotřebují přes padesát milionů metrů krychlových.

Dává smysl stavět naši energetickou bezpečnost na elektrárnách, které pravděpodobně budou v létě vlivem klimatické změny odpojené? Nebylo by lepší investovat spíš do elektrické sítě a různých úložišť včetně přečerpávacích elektráren, kde je přirozený odpar mnohem nižší? Na to nám odpoví blízká bu­doucnost – snad k nám odpovědi při masivních blackoutech budou mít jak doputovat.