S Táňou Vozkovou jsme hovořili o projektu Komunitního centra Žižkostel Klíč k domovu – Housing first, který se snaží zpřístupnit bydlení lidem v bytové nouzi. Jakou roli v jednání klientů i nájemníků, kteří se nezřídka obávají nových sousedů, hraje strach a proč má smysl ho překonávat?

Táňa Vozková. Foto z osobního archivu
Jak vás napadlo pustit se do projektu Klíč k domovu v zemi, v níž stále přežívá pravicový mýtus z devadesátých let, že si každý musí sám na sebe vydělat a nemá spoléhat na sociální dávky ani jinou pomoc?
Už dvacet let děláme komunitní sociální práci a klientů, kteří potřebují bydlení, k nám přichází hodně. Dosud jsme jejich situaci řešili různými programy a dotacemi. Když se otevřela výzva zaměřená přímo na bydlení, řekli jsme si, že konečně můžeme řešit to, co naši klienti potřebují nejvíc. Bydlení je téma, které je všechny propojuje.
Problém je, že spousta lidí jednoduše nemá na nájem. Když někoho zabydlíme, často řešíme, z čeho zaplatí kauci, první nájem a další náklady s tím spojené. I proto je realizace takového projektu náročná.
Pracujete také s romskou komunitou. Jaké rodiny se na vás obracejí?
Naše práce s romskou komunitou na Žižkově vychází z toho, jak jsme vznikli. Pár studentů z kolejí tehdy začalo pracovat s romskými dětmi, které trávily čas v parku. Když přišla zima, najali jsme si na Žižkově kousek sklepa, kam jsme děti stáhli z ulice a začali s nimi pracovat. Až později jsme založili sociální služby.
Tuhle tradici jsme si udrželi, ale naši…Článek je přístupný předplatitelům*kám.