Kiosek

Na dalším rohu

tři postarší sestry

v prkenné boudě.

Důvěřivě nabízejí

Vraždy Jedy Válku

k snídani

milým zákazníkům.

Pěkné počasí. Pobudové,

co pojídají psí suchary. Vlastníci

dusící se ve vilách

pod alabastrovými sochami

a jiné živé bytosti,

jež přesně při východu

slunce zmizí v bankách,

bizarní jak mamut

se zatočenými kly

a modlitebnice.

Neruší mě.

I já rád nakupuji

u sudiček.

Válka, jak

Třpytí se jak rozbitá pivní láhev ve slunci

na autobusové zastávce před domovem důchodců

Šustí jak rukopis ghostwritera

na mírové konferenci

Plápolá jak modravý odraz televize

na tvářích náměsíčníků

Páchne jak ocel strojů ve fitness centru

jako dech člena ochranky na letišti

Troubí jak proslov předsedy

Nadouvá se jak fatva v ústech ajatolláha

Špitá jak videohra na žákově disketě

Jiskří jak čip ve výpočetním centru banky

Rozprostírá se jak kaluž za městskými jatkami

Dýchá

šustí

nadouvá se

páchne

jak

Bohatí

Odkud se to pořád jen berou,

tyhle překypující hordy! Po každém debaklu

vylezou z ruin,

bez škrábnutí; protáhli se každým

ouškem jehly,

bohatí v počtu, kamení a požehnání.

Ti nejchudší. Nikdo je nemá rád.

Těžce vláčejí svoje břemeno.

Urážejí nás,

nesou vinu za všechno,

nemůžou…