Z vaší knihy BLANK: Příběh střelce vyplývá, že máte velmi pestrý rodokmen. Jaké to bylo, vyrůstat v takové rodině?

Otec je bosenský muslim, matka pravoslavná Srbka, mám v rodině i katolíky nebo Afroameričany. Jsem na tu pestrost opravdu hrdý! Není možné být „tolerantní“ pouze k jedné národnostní či etnické skupině – říct například, že jste dobrý člověk, a přitom schvalovat zabíjení palestinských dětí, zatímco proti zabíjení těch srbských protestovat.

Vyrostl jsem v poměrně nefunkční rodině. Nikdo tam nebyl moc nábožensky založený, i když otcovi rodiče praktikovali islám a dědeček z matčiny strany byl pravoslavným biskupem. Byli to ale vesměs nevzdělaní lidé z chudých venkovských oblastí, kteří se pak dostali do měst. Náboženství nebylo takové jako dnes – lidé se navzájem respektovali, nesnažili se nikoho přesvědčovat. Několik členů rodiny bylo také u komunistů, respektive socialistů. Tehdy se nedělaly žádné rozdíly – když jsme slyšeli jméno, vůbec jsme neuvažovali o tom, jestli patří křesťanovi, nebo muslimovi, přitom se to dá hned poznat. Vyrůstali jsme v atmosféře, že jsme všichni bratři a sestry, „soudruzi“. To ale bylo ve městě – na venkově byl život jiný, tam už lidé tušili, že válka přijde.

Přesto…