Divadlo světla bylo měsíce před premiérou ambiciózně propagováno jako událost sezony. Spolupráce respektovaného ansámblu Musica Florea se zavedenými Geisslers Hofcomoedianten a ateliérem světelného designu DAMU vzbuzovala očekávání, která však představení nenaplnilo. Příběh vychází ze sentimentálního románu Anne Delaflotte Mehdevi zasazeného do Čech 18. století. Ztmavená scéna omezovala využití mimiky, a kladla proto větší nároky na gesta a tělesný výraz. Geissleři však na rozlehlém jevišti, zaplněném hudbou a světlem, nemohli naplno rozvinout své figurální umění jako třeba v inscenaci Tři ženy a zamilovaný lovec, situované do stejného období. Problematické je také pěvecké obsazení. Divadlo světla je prezentováno jako opera, většinu zpívaných rolí ovšem dostali činoherní herci, jejichž zpěv byl místy intonačně nejistý. Jiráskova hudba měla evokovat barokní styl, texty však byly dryáčnické, kýčovité nebo dobově neodpovídající („To dáš!“). Part operní zpěvačky se omezil na bezeslovné vokalízy, připomínající film Dvojí život Veroniky s hudbou Zbigniewa Preisnera. Práce se světlem, stíny a odrazy byla působivá, sama však představení neunesla. Druhá polovina navíc ztrácela tah a celá inscenace jako by měla několik konců. Jednotlivé složky díla se tak nespojily v přesvědčivý celek: není nakonec zřejmé, zda chce být Divadlo světla příběhem o světle, vývoji divadla, zakázané lásce, nebo o hraběti Šporkovi.

Jan Jirásek, Helena Koblischková: Divadlo světla. Geisslers Hofcomoedianten / Musica Florea, psáno z pražského uvedení v Divadle Hybernia 15. 9. 2026