Útlý román Dal jsem ti oči, a tys je upřela do temnot (Et vaig donar ulls i vas mirar les tenebres, 2023) se točí kolem několika generací žen, které i po své smrti zůstávají jako přízraky na statku v horách nad městem Vic. Mrtví, kteří vzpomínají, mají stále lidské touhy a vrtochy a jsou vpředeni do sítě vztahů. Ženy jsou provázány příbuzenskými svazky, ale i zvláštními okolnostmi, které je svedly dohromady. V základu všech jejich neštěstí stojí dohoda Joany, nejstarší z žen, s ďáblem, do jehož náruče se navrací umírající Bernadeta, poslední ze stařen, spojených se starým světem. Všechny obyvatelky Clavellova statku jsou zbloudilé a opuštěné muži, jejich životy nenaplněné a víceméně nešťastné. Okolním světem jsou ženy vnímány jako pomocnice ďábla, strůjkyně všeho zlého, a obzvláště podezřelé jsou ty, které žijí samy, případně s postiženým dítětem. Přestože jsou titulní slova v příběhu spojena s jinou postavou, odkazují především k Bernadetě, neboť ta dokáže v temnotách vidět budoucí i minulou smrt – pasáže jí věnované jsou tak výčtem drastických výjevů a v důsledku i esencí zobrazovaných osudů: „Všechny do jednoho je naházeli do jámy, na jednu hromadu.“

Živá krajina

Překlad předchozí autorčiny knihy Zpívám já a hora tančí (2019, česky 2023; viz A2 č.…