Mínótauros – mytický tvor ­odsouzený k ži­votu v bludišti, ztělesňující chaos, nespoutanost pudů, rozkol mezi racionalitou a ani­­ma­litou. V podobném rozpoložení se nachází i Gleb, protagonista nového filmu Andreje Zvjaginceva. Lokální podnikatel s mamutí vilou, krásnou ženou a dospívajícím synkem si na labyrint v podobě autoritářského Ruska zvykl možná až příliš ochotně a naučil se v něm skvěle fungovat. Co ale s morálkou, když máte poslat čtrnáct zaměstnanců na frontu a žena vás pravděpodobně podvádí?

Autor těžkotonážních dramat Návrat (Vozvraščenije, 2003) či Leviatan (Leviafan, 2014) se vrací poté, co prodělal těžký covid a nebylo vůbec jisté, zda ještě bude režírovat. Natočil mrazivou studii lidské ohebnosti a soukolí neúprosného systému, kde můžete všechno, pokud se stanete jeho součástí. Držitel čtyř cen z canneského festivalu nebo Zlatého lva z Benátek se tak vrací s dosud nejpolitičtějším filmem, jakkoli nevybočuje z jeho dosavadní poetiky a jeho poselství zůstává obecně platné. Doba počátku ruské invaze na Ukrajinu totiž slouží v Minotaurovi k analýze rozkladu mezilidských vztahů.

Rozložený systém

Scénář je překvapivě věrnou adaptací Nevěrné ženy (La femme infidèle, 1969) francouzského režiséra Clauda Chabrola. Ten svůj plíživý thriller s hitchcockovskými ­motivy postavil na vyobrazení grotesknosti buržoaz­ního prostředí. Ptal se, co znamená rozvod, ohledával…