Australský filmový horor byl dlouho spojován hlavně s lascivními krváky. Je však mnohem pestřejší. Novinka Leviticus navazuje na tradici, která ve zdroj děsu proměňuje krajinu i izolované komunity. K tomu přidává prvky queer romance a kritiku náboženského fundamentalismu.

Mezi chlapci vzplane vášeň, příznačně v rozpadající se továrně. Foto Bionaut Zero Gravity
Australské horory, potažmo kinematografii obecně, řada diváků stále ztotožňuje s „ozploitation“ filmy ze sedmdesátých a osmdesátých let. Pro zemi ohledávající svou identitu a komplikovanou historii to bylo období filmové renesance. V šedesátých letech australským kinům dominovaly americké a britské tituly. Chyběl místní filmový „ekosystém“. Tehdejší australská vláda to změnila: vznikly podpůrné instituce, filmová škola a fondy. Cílem nebylo pouze nastartování byznysu, jakkoli filmoví podnikatelé měli daňové úlevy, ale také prozkoumání lokálních specifik dosud neztvárněných na plátně.
Na jedné straně vznikaly umělecky ambiciózní snímky australské nové vlny, například Piknik na Hanging Rock (Picnic at Hanging Rock, 1975) nebo Moje skvělá kariéra (My Brilliant Career, 1979), na straně druhé novopečení producenti prosazovali nízkorozpočtovou, ale také necenzurovanou žánrovou zábavu ve znamení sexu, násilí, hrůzy a akce. Násilí bylo explicitní s patřičně drsnými efekty, vyprávění přímočaré a natáčelo se v reálných lokacích. Z obrazů sálá špinavost.
Krajina jako monstrum
Základem byla fascinace prostředím. Takzvaný outback (nezorané, nehostinné a vyprahlé planiny) tvoří okolo 70 procent celkové rozlohy kontinentu. Krajina se v námětech australských hororů stává místem, jež rozkládá časoprostor, a leckdy i plnohodnotným antagonistou. Pocit tísnivé izolace v odromantizovaném terénu umocňují zabijácká zvířata, prázdné silnice nebo ničivé…Článek je přístupný předplatitelům*kám.