close search

Ve stínu veletrhu

Gegen Buch Masse ve Frankfurtu nad Mohanem

V době konání knižního veletrhu se ve Frankfurtu již třicet let odehrává protiakce Gegen Buch Masse, která dává prostor malým nezávislým nakladatelům převážně levicového zaměření. Jak funguje alternativní knižní festival spjatý s německým autonomním prostředím?

Kladivo bije do zbytků hákového kříže. Foto Ondřej Nešetřil

Sedím v press cenru, popíjím kávu a googlím. Jsem přehlcen množstvím lidí, vystavujících nakladatelství a doprovodným programem Frankfurtského knižního veletrhu, který zaplňuje pět třípatrových hal místního výstaviště. Snažím se zjistit, zda je součástí veletrhu „afterparty“, kde bych se mohl setkat se zástupci české výpravy v neformálnějším prostředí. Zdá se, že nic takového se nekoná, a tak pátrám po dalších místních hudebních událostech, klubech a podobně. Nakonec narážím na autonomní centrum ExZess a můj zrak okamžitě upoutá akce s názvem Gegen Buch Masse, která dnes pořádá debatu zástupců a zástupkyň pěti nezávislých nakladatelství. Název je umístěn na černobílé fotografii Karlova mostu a části Malé Strany. Akreditaci z Frankfurtského knižního veletrhu pro jistotu schovám do útrob batohu.

Vytěsněná témata

V půl osmé vstupuju do „infoladenu“, kde je k dispozici množství knih a tiskovin zaměřených na antifašismus, antirasismus, ekologii, boj proti jaderné energii, internacionalismus, antimilitarismus, boj za práva žen, menšin a podobně. Sterilní atmosféru veletržních hal střídá střídmé osvětlení, cigaretový kouř. Hloučky debatujících postávají mezi policemi, které se prohýbají pod tíhou knih a zinů, stěny pokrývají solidární hesla, antifašistické samolepky a plakáty. Procházím do sálu, v jehož zadní části se nacházejí stánky pěti vydavatelství a bar. V přední části je pódium s židlemi pro diskutující. I přes svou rozlehlost má sál intimní DIY atmosféru.

Gegen Buch Masse, nekomerční a levicovou odpověď na Frankfurter Buchmesse, pořádá každoročně již od roku 1995 místní hnutí P.A.C.K. s cílem poskytnout platformu malým nezávislým nakladatelstvím a tématům, která na velkém komerčním veletrhu chybějí nebo jsou vytěsněna do pozadí. Za více než třicet let existence se z původně okrajového protestního podniku autonomní scény stala zavedená součást kulturního života německé levice. Během sedmi dnů je na programu sedmnáct večerních přednášek, diskusí nebo uvedení nově vydaných publikací. Letos mezi ně patřila například kniha Kampf um Anerkennung (Boj o uznání, 2026) Martiny Knief, která líčí vývoj ženského fotbalu od zesměšňované zábavy k vrcholovému profesionálnímu sportu. İlhami Akter zase v próze Fahrtenbuch (Kniha jízd, 2026) načrtává mozaiku velkoměstského života prostřednictvím příběhů z hamburského taxi. K představeným titulům patřil i německý překlad knihy Alberta Acosty a Enriqua Vialeho La naturaleza sí tiene derechos (Příroda má skutečná práva, 2024) o nutnosti změny vnímání přírody ne jako zdroje určeného k drancování, ale jako subjektu s vlastními právy. Program se nekoná pouze v prostorách ExZess, ale i na dalších místech po celém Frankfurtu.

Otočit klikou

Z debaty se dozvídám o fungování nezávislých levicových nakladatelství v kontextu nárůstu podpory krajní pravice v Německu. Nejvíce mě zaujala část, která se věnovala rozdílnému přístupu nakladatelství k výběru vydávaných titulů – od kolektivního rozhodování přes demokratická hlasování až po postupnou selekci a následné rozhodnutí hlavní osoby nakladatelství. K poslednímu způsobu se hlásí zástupce berlínského vydavatelství Verlag Immergrün, jenž působil z pětice diskutujících nejuvolněněji – zřejmě proto, že vydávání knih je pro něj hobby, nikoliv zdroj obživy.

Vstup na veškeré diskuse je zdarma – návštěvnictvo může pořadatelům případně dát dobrovolný příspěvek. Po skončení debaty zůstávám pár minut sedět a v duchu srovnávám. Na veletrhu jsem totiž narazil na britské družstevní nakladatelství Manifesto z Londýna, které v rámci své účasti uspořádalo několik debat svého autorstva přímo u stánku mezi proudícími davy lidí. Tematicky se debaty a prezentované knihy věnovaly mimo jiné kritice rasismu, kolonialismu, kapitalismu a imperialismu. Jeden z členů výpravy se mi – k mému překvapení – svěřil, že dobře zná A2 a oceňuje její design a zpracování. Při odchodu z autonomního centra se snažím domyslet, která z obou strategií sebepropagace je smysluplnější a účinnější. Dlouholetá protiakce, sice dohledatelná, ale dostupná především zasvěceným, anebo přímá účast na kolosální komerční události a snaha představit zde svá témata?

Přicházím na Hülya­-Platz, náměstíčko po­­jmenované po Hülyi Genç, devítileté dívce tureckého původu, která byla v noci na 29. května 1993 zavražděna při žhářském útoku pravicových extremistů na dům její rodiny. O pojmenování místa se zasloužily místní občanské a antifašistické spolky ze čtvrti Bockenheim. V ruce držím chladnou kliku mechanismu kinetické sochy, která zde stojí – zmenšené verze Hammering Mana, jehož originál stojí před veletržními budovami. Otáčím klikou. Kladivobije do zbytků hákového kříže a já si říkám, že každá forma odporu proti fašismu, rasismu, bezpráví a násilí je potřebná.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image