Dva drobné svazky básní autorek publikujících pod pseudonymem. Svazek č. 99 zavedeného nakladatelství tzv. exkluzivní literatury a svazek č. 1 nakladatelství vznikajícího takříkajíc na koleni Karla Škrabala, jejž si s tzv. exkluzivní literaturou spojí asi málokdo. Svazek černý a svazek bílý. Co by si asi řekly Jana Středa a Sráč Sam, kdyby se potkaly? Soudě dle básní, kterých se nám v knihách Exorcismus a Srdce je levou věcí dostává, by zřejmě šlo o rozhovor dosti úsečný, či rovnou slovní přestřelku. Středa: „jsi se mnou stále / jsi se mnou napořád // někdy jak koule na noze / většinou polétavý pták // navždy holubice míru“. Sam: „nejveřejnější skrývá mnoho // chceš taky vědět, čím se živím? / žeru holubice míru“.

Vymítání patriarchátu

Z citovaného by se mohlo zdát, že Jana Středa píše jakási milostná vyznání, ve většině knihy si ovšem provokativností až agresí nezadá se Sráčem Samem. Její básně jsou podstatně přímočařejší, verše obvykle o dvou až čtyřech jednoduchých slovech postavené do dvojverší či trojverší si vystačí s prostým slovníkem, jdou přímo k věci a často vrcholí zřetelnou pointou: „jsem jako muži padesát plus // když je mi smutno…