Název povídkové knihy Magdalény Platzové Fáze jedné ženy je na první pohled zavádějící. Zdálo by se, že povídky budou zachycovat různé fáze jednoho života, místo toho však sledují spíše jednu fázi v životě mnoha žen. Obvykle bezejmenné protagonistky jednotlivých textů sice mají některé shodné rysy (například mají tři děti nebo bydlí v Lyonu), nejsou ale totožné. Spojuje je právě ona fáze, etapa, životní situace, jež je charakterizována kupříkladu takto: „Byla jsem na cestě. Byla jsem sama. Moje stará láska se mi každým okamžikem víc vzdalovala a ta nová vězela v mlze.“

Svlečeny z rolí

V jednom z příběhů narazí partnerský pár při návštěvě nejmenovaného ostrova na upoutávku zdejšího muzea: „Výstava fotografií s lakonickým názvem: Ženy.“ Plakát by klidně mohl odkazovat ke knize samotné. Hrdinky jsou podobně jako fotografované ženy svlečeny – ze svých dosavadních rolí, jistot a referenčních bodů v podobě manželů, dětí nebo povinností v domácnosti. Putují světem obnažené a ohlížejí se po novém šatníku, pro nějž hledají inspiraci zkoumavým pozorováním sobě podobných.

Také tato sbírka portrétů oplývá jistou lakoničností, projevující se zejména v jazykové rovině knihy – ať už jde o slovní zásobu, kterou lze snad nejlépe charakterizovat…