close search

K čemu jsou strany na světě?

O limitech nové třídní politiky

Jak zjednat harmonii uvnitř často rozdělené třídy pracujících a otevřít cestu alternativám k současnému systému? Následující text je polemikou s esejem, který se o vytyčení podobné strategie pokusil. Má smysl hledat budoucnost levice způsobem, který se obrací zpět do minulosti?

V rámci sbírky esejů Vrchol je dno. Politika pro vyčerpané lidi a planetu (2025) vychází znovu text Jakuba Orta a Josefa Patočky Ani levicové dohánění Západu, ani nacionalismus. Za novou třídní politiku, poprvé publikovaný v roce 2023. Právě k jejich eseji, jenž se před dvěma lety stal v české levicové bublině senzací, se chci při této příležitosti vrátit. Mým záměrem není polemizovat s diagnózou, kterou Ort a Patočka předkládají, nýbrž s léčbou, kterou české levici předepisují. Autoři trefně kritizují levicové liberály i nacionalisty za to, že nenabízejí opravdovou alternativu k existujícímu systému, v němž kapitál dominuje na úkor pracujících. Cesta ze situace, „v níž oba znepřátelené bloky ve skutečnosti konzervují základní parametry situace“, kterou autoři navrhují, je však jakousi levicovou variantou Masarykovy „drobné práce“. V textu rezignují na formulaci dlouhodobé politické vize, která by přesahovala horizont „tady a teď“, a upozaďují roli politické organizace, jež by s touto vizí vstoupila do politického boje.

Rozpor uvnitř pracující třídy

Právě takovou vizi zdánlivě „politicky nemožné“ alternativy, po níž v úvodu sborníku volá Tadeáš Žďárský, a organizaci, která by ji přesvědčivě prosazovala, však dnes česká levice potřebuje víc než kdy dřív. Je paradoxní, že esej, který má ve sborníku reprezentovat rovinu dlouhodobé…

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše
možnosti předplatného.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image