Kdy a za jakých okolností jste se poprvé setkala s fenoménem LARP?

Poprvé už jako teenagerka, když se larpům začala věnovat moje starší sestra. Tehdy jsem se na ně koukala velmi předsudečně: měla jsem pocit, že je to zábava pro divné lidi, kteří běhají po lese v kostýmech ušitých z prostěradla a mlátí se dřevěnými meči. Tatáž sestra mě o patnáct let později, když mi bylo asi pětatřicet, seznámila s kamarádem „larperem“, který mi ukázal, že to není tahle směšná a neatraktivní věc. Vyprávěl mi, že existují larpy, které mohou čerpat z moderní české historie a mají poměrně sofistikovanou organizaci a produkci. Nejen že naboural mé předsudky, ale dokonce mě nadchl tak, že jsem se přihlásila na první larp a zjistila, že mě to nejen velmi baví a přináší mi to spoustu nových zážitků, ale že mě baví také lidé, kteří se larpům věnují. Začala jsem na larpy jezdit častěji, nakonec jsem si tam našla blízké přátele, a to prostředí se stalo světem, který mám ráda.

O čem byl ten první larp?

Jmenoval se Villa Löwe a napsala ho jedna brněnská tvůrčí skupina. Byla to relativně malá hra, která se odehrávala během druhé světové války ve…