V knize, již lze považovat za rozšíření jeho o pár let starší práce věnované Habsburkům, britský historik Martyn Rady vymezuje středoevropský prostor přiměřeně široce: zahrnuje Německo, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko a západní Rumunsko (Sedmihradsko); do jisté míry také část dnešní Ukrajiny, Chorvatsko, Švýcarsko a pobaltské země. Takové pojetí je namístě – historicky vzato střední Evropa bez Německa a bez Němců (jak ji pojímá například Ivan Kalmar) nedává smysl a stejně tak k ní neodmyslitelně patří hraniční, ba liminální oblasti, jež jsou zároveň součástmi jiných regionů, ať už Balkánu, nebo východní či severní Evropy. Tato šíře, spojená s roztříštěností středoevropských dějin v čase i prostoru, však nevyhnutelně konfrontuje autorovu ambici vyprávět jeden příběh „království střední Evropy“ od raného středověku až k dnešku. Svorníkem je tak především Radyho vypravěčská schopnost. Ta tradičně patří k devízám anglosaské historiografie, pro niž platí, že čtenář si zaslouží nejen fakta, ale i čtivou prózu. V Radyho případě má však tento přístup i svou stinnou stránku v podobě přílišné rétoričnosti. Působivost výkladu místy převažuje nad faktičností, a to nejen v případě typických zobecňujících zkratek, ale i v konkrétních nepřesnostech (příkladem je tvrzení o Masarykově údajném pohrdáni Němci). Zároveň je zřejmé, že modelovým čtenářem knihy je Západoevropan. Autor se tak při líčení střední Evropy 19. století často ztotožňuje s perspektivou západního cestovatele, což nezřídka vede k exotizaci a anekdotickému zjednodušování.

Martyn Rady: Království střední Evropy. Přeložil Martin Pokorný. Slovart 2025, 528 s.