U debutujících poetů a poet 30+ bezvýhradně platí, že v takovém věku dávno propálili start. Když se do psaní básní pustí „otec od rodiny“ s třicítkou na krku, můžeme se připravovat na nejhorší. Má jmění, chalupu, a teď vším řádně poučen jme se kázat, co jest poezie – podívejte, co dokážu! Karel Škrabal od svých třicátin sepsal devět sbírek na důkaz, že mu zaopatřená, usedlá existence svědčí a že se vyzná v šumném provozu. Poetizující kutilství s konvencemi a halasnou angažovaností jde ruku v ruce s vyšeptalou erotikou, která se omezuje na močení cestou z hospody k manželce a klnutí řidičkám za volantem SUV. Je to zmatečná klauniáda – užívat výsad a zároveň proti nim brojit, konzumovat a mávat fanglí proti konzumerismu, a vposled parodovat sebe sama? Slabé povzdechy maloměstského křapíka jsou povýšeny na silácké hartusení básníka pod penzí, co z příležitostného kverulanta dozrál do slamujícího partyky v tradiční zaopatřené stylové póze, naučené a proteovsky obměňované v proudu bez formy. Jestli jedna z předešlých epoch patřila poezii proletářské, v Škrabalově pojetí nastupuje poezie chuligánská a vandalská – bez řádu, rýmu a časomíry, s absencí metafor, zato s tezemi sloganů, jako by soutěžil s textaři a scenáristy. Jeho básně jsou výstřední v mezích zákona a zasmolené konvencemi stárnoucího života. Poezii však vládnou jiné motivy, obzvlášť ladná, estetizovaná a originální vybraná mluva s dávkou patosu a jisté skromnosti, nikoli všednost, vulgárnost, egomaniakální sebestřednost, rutinérství a omezená užvaněnost chvástavé grafomanie.

Karel Škrabal: Western. Druhé město 2025, 128 s.