Román Odpočet (La resta, 2015) Alii Trabucco Zerán, který v českém překladu před časem vydalo nakladatelství Fra, patří k nezajímavějším titulům současné chilské prózy. Španělský deník El país ho zařadil mezi nejlepší debuty daného roku, později se kniha dostala do užších nominací na Mezinárodní Bookerovu cenu za rok 2019. Mimořádná na ní není jen její literární kvalita, ale také zpracování chilského kolektivního traumatu, jímž je poznamenáno hned několik generací. Alia Trabucco Zerán po velkém úspěchu prvního románu vydala další dva – Las Homicidas (Vražedkyně, 2020), jenž v roce 2022 získal knižní cenu Britské akademie, a Limpia (Čištění, 2022).

Ztracené tělo, nalezená paměť

„Na přeskáčku: jednu neděli jo, jednu ne, tak ty moje mrtvoly začaly, bez náznaku disciplíny, někdy obvíkend, pak hned dvě najednou, klidně si mě překvapovaly na nejpodivnějších místech…“ Úvodní slova románu vtáhnou čtenáře do příběhu násilně a chaoticky. Sledujeme v něm tři postavy – Felipeho, jeho sestru Iquelu a jejich kamarádku z dětství Palomu. Společně se vydávají přes Andy, tvořící hranici Chile a Argentiny, hledat tělo Palominy mrtvé matky. To se během leteckého transportu z Německa zpátky do Chile ztratilo. O jeho lokaci má trojice jedinou informaci: že se nachází někde v hangárech v Argentině.

Postavy, v nichž jako by se odrážely nedávné chilské dějiny, tíží propast mezi vlastní generací a generací jejich rodičů. Ti totiž žili „velké“ životy na pozadí „velkých“ dějin vojenské diktatury generála Augusta Pinocheta (1973–1990) i jejího následného pádu. Jejich děti jsou však těmito událostmi ovlivněny také – sice jinak, ale s podobnou intenzitou.

Název románu – Odpočet – funguje na několika rovinách. První z nich je kompozice: kapitoly se postupně odečítají (první má číslo 11, poslední je označena nulou). Koresponduje ale také s tématem knihy a v textu se objevuje i přímo, například při sčítání hlasů v referendu z roku 1988, které rozhodlo o ukončení vojenské diktatury. Felipe se zase snaží spočítat všechny mrtvé ležící v ulicích města – obraz, který může působit groteskně, avšak zároveň zřetelně evokuje reálnou historii Chile poznamenanou represí a násilím.

Střípky a výkřiky

Důležité věci se tak v Odpočtu často skrývají mezi řádky. Příkladem může být pasáž, která se odehrává v den zmíněného referenda. Zatímco Iquelini rodiče napjatě poslouchají rádio a čekají na výsledek, protagonistka zažívá to, co patří k normálnímu dospívání – poprvé zkouší alkohol a cigarety a dostane polibek od dívky. Zprávy o referendu vnímá jen napůl, a jelikož je kapitola psaná z jejího pohledu, dostávají se k nám pouze v podobě střípků, hluku a matčiných výkřiků: „Její smích přehlušilo bubnování v rádiu, ten chechot se proměnil v bubnování, které ohlašovalo, že se má zmlknout, být vážný a vyslechnout si průběžné výsledky, sečteno sedmdesát dva procent hlasů.“

Překlad Dity Aguilery si úspěšně poradil s nástrahami chilské španělštiny, která je velmi specifická – vyznačuje se nejen velkým množstvím lokálních výrazů, ale také gramatickými zvláštnostmi, jako jsou odlišné tvary sloves. Překladatelskou výzvu však představuje i samotný styl autorčina psaní. Je silně poetizované, plné symbolických odkazů a nebojí se být místy nepřístupné – každý odstavec vybízí k dešifrování a román je potřeba číst pomalu. Výrazný je způsob práce s jazykem u Palomy, která z Chile během posledních let diktatury emigrovala do Německa, což její španělštinu silně ovlivnilo. V románu se tak neustále setkáváme s Felipovými narážkami na Palomino „zastaralé“ vyjadřování. Popisování určitých situací je pro ni obtížné, což se překladatelce podařilo skvěle vystihnout.

Na rozdíl od jiných spisovatelů mladší generace reflektujících vyrůstání v postdiktatuře – patří mezi ně například Nona Fernández (viz A2 č. 8/2024), Alejandro Zambra (viz A2 č. 19/2023) či Lina Meruane – se Trabucco Zerán zaměřuje na nejniternější vrstvu prožitků konce něčeho tak významného. Chilského čtenáře doprovází v uchování vzpomínek na to, co v živé paměti již dlouho nebude. Toho českého pak může přimět k reflexi vlastní minulosti. Román Odpočet je důkazem, že síla chilské literatury nespočívá jen v dílech starších autorů, jako byli Roberto Bolaño či dosud žijící Isabel Allende, ale i v dnešních, aktuálních hlasech.

Autorka studuje hispanistiku na FF UK.