close search

Země bez kořenů?

S Karinou Hoření o bourání sudetských mýtů

Karina Hoření je členkou mezinárodního týmu, jenž zkoumá osidlování oblastí po odsunutém německém obyvatelstvu. V rozhovoru mluví o tom, co nám mohou předměty prozradit o minulosti, a rozporuje řadu stereotypů, které se k Sudetům vážou.

Karina Hoření. Foto z osobního archivu

Ve vašem projektu Spectral Recycling pojímáte hmotné pozůstatky jako duchy, díky nimž lze zkoumat historii i popisovat současnou zkušenost. Co vás k tomuto přístupu vedlo?

Byl to nápad vedoucí projektu Karoliny Ćwiek­-Rogalské. Obě pocházíme ze „znovu osídlených“ míst, ona ze severozápadního Polska, já ze severních Čech. Vyrůstaly jsme obklopeny věcmi po Němcích. V Polsku existuje i legislativní kategorie pro to, co je po­-německé; v Česku je to ustálené spojení, za nímž se ovšem může skrývat mnoho nevysloveného. Náš výzkum pak na první pohled působí jednoduše. Chodíme a ptáme se: „Máte něco po Němcích?“ To, že je výzkum zaměřený na předměty, nám leccos ulehčuje. V rozhovorech se příliš nevěnujeme příběhům samotného přesídlení, protože lidé je většinou přesně neznají; nejsou součástí rodinné paměti, kterou by chtěli předávat. Většina z nich má jen mlhavou představu, odkud jejich předci přišli a jak se dostali do Sudet. Ale já se pak můžu zeptat: „A máte někde nějaké věci z té doby?“ A už se jde do sklepů a na půdy nebo do obýváků. I v tomto případě ovšem odpovědi často zní: „My si myslíme, že to je po lidech, co se jmenovali takhle, protože jsme našli za trámem sešit,…

Článek je přístupný předplatitelům*kám.


Pro pokračování se přihlaste.

Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2
(nejprve je potřeba se registrovat).

Prohlédněte si naše
možnosti předplatného.

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image