Ve své vědecké práci se věnujete mimo jiné zombie studies, tedy interdisciplinárnímu bádání, jež k fenoménu zombie přistupuje jako k reprezentaci nejrůznějších témat a jevů. Mohla byste zombie studies přiblížit?

Zombie mají původ v karibském, zejména haitském folklóru. Do širšího povědomí a do populární kultury se dostávají během americké okupace Haiti mezi lety 1915 a 1934. Vojáci, hlavně mariňáci, tu slýchali historky o mrtvolách pracujících na plantážích. Haiťané věřili, že lidé mohou vstát z hrobu a být proměněni v otroky, kteří pak pracují zadarmo, kdežto osoba, která je ovládá, inkasuje peníze. Zombie totiž nemají vlastní vůli, nemohou odporovat… Považuji to za typicky americkou mytologii, v knize The Transatlantic Zombie nicméně ukazuji, že tento mýtus nevznikl až na Haiti. Má kořeny už v Africe, kde najdeme podobné narativy ze starších období.

Během americké okupace každopádně zkazky o zombie pronikly až do Hollywoodu, kde v nich rozpoznali skvělý námět. Zombie se rychle dostaly do filmu i proto, že tyto postavy na rozdíl od Stokerova Draculy neměly konkrétního autora, a nemusela se tedy řešit autorská práva. První snímky skutečně odpovídaly původní mytologii. Vidíme v nich šamany, černou magii, a i když nejsou přímo o otroctví, jsou ovlivněny historií transatlantického obchodu s otroky. Ve druhé polovině 20. století se ale zombie mýtus dále rozvíjel a dnes se může vztahovat takřka k čemukoli: ke studené válce, k obavám z nukleárního konfliktu či pandemie. Ze zombie se stal globální jev – zombie filmy se točí všude, od Filipín po Indii nebo Senegal. Spousta skvělých snímků pochází z Koreje.

Pokud se zombie dají použít jako metafora téměř čehokoli, najdeme asi spoustu banálních analogií. Na co se ale zaměřujete vy ve svém výzkumu?

Ano, zombie dnes lidé studují z různých hledisek, například v nedávné, postpandemické době vzniklo mnoho prací věnujících se strachu z nemoci. Mě však nejvíc zajímá souvislost tohoto mýtu s otroctvím, protože i kapitalismus stojí na otrocké práci. Industriální kapitalismus by nevznikl, nebýt otroctví a kolonia­lismu. Sleduji tedy příběhy, které zobrazují zotročení či zneužívání jedné lidské bytosti druhou. Jako zombie filmy jsou označována i díla, kde šaman prokleje rodinu a pak někdo vstane z hrobu a straší, ale pokud to nemá co do činění s otroctvím či kapitalismem, nejde z mého hlediska o skutečné zombie. Pojem zombie je pro mě relevantní jen tehdy, když někdo degraduje druhého na pracovní sílu, zdroj zisku, a to právě ze zištných důvodů. Původní zombie mytologie byla spojena s otroctvím a kolonia­lismem a obsahuje silnou antikapitalistickou kritiku. Jedno z nejslavnějších popkulturních zombie vyprávění, Romerův film Úsvit mrtvých z roku 1978, který se odehrává v obchodním centru, navazuje právě na tuto linku.

Ve svém nejnovějším výzkumu se například věnuji vztahu mezi příběhy o zombie a klimatickou změnou – vytěžujeme planetu, aniž bychom jí něco vraceli zpět, a proto teď čelíme klimatické apokalypse.

Proč jsou vlastně zombie dnes tak populární?

Někdy se zapomíná, že existuje mnoho typů nemrtvých, nejen zombie a upíři – třeba Asie má v tomto ohledu vlastní bohatou mytologii, ale jsou tu i evropští revenanti. Sama v této souvislosti mluvím o „netflixizaci“. Netflix má globální vliv a nejjednodušší je jakýkoli snímek s nemrtvým označit za zombie film, protože tomu rozumějí lidé po celém světě. Jakmile pak diváci vidí nějakou nemrtvou postavu, řeknou si: Hele, zombie. Je to prostě branding, značka, kterou všichni znají. Mnohem zajímavější je však zkoumat různé druhy nemrtvých, protože mohou odkazovat k velmi rozdílným věcem. Označovat všechno jako zombie je vlastně „zombiewashing“ a přehlížení různorodých regionálních tradic. Lidé by měli víc přemýšlet, než něco nazvou zombie. Přicházejí tak totiž o příležitost seznámit se s bohatým folklórem z celého světa.

Ale je tu ještě jeden důvod popularity zombie: s posilováním globálního kapitalismu, v němž všichni žijeme a který na všechny doléhá, sdílíme i stejnou mytologii, protože celé lidstvo čelí totožným krizím.

Popularita zombie v popkultuře ovšem přichází ve vlnách, není konstantní. Dá se říct, že je zájem o zombie větší v časech krizí?

Ano, vlny zájmu jsou navázány zejména na ekonomickou situaci, přinejmenším ve Spojených státech. Platí to po celé dvacáté století, mám na to dokonce tabulku, která ukazuje, kolik zombie filmů bylo natočeno v které dekádě. Poprvé se zombie objevily během velké hospodářské krize, a i když nikdy úplně nezmizeli, do centra pozornosti se dostávají vždy, když se cítíme bezmocní. Když jsou lidé spokojení, jsou zombie vnímány jako něco směšného, točí se třeba víc zombie komedií. Zato momentálně se vezeme na další velké zombie vlně. Je to samozřejmě odraz toho, jak ztrácíme kontrolu nad světem, ať už v souvislosti s nástupem AI, či globálním posilováním extrémní pravice. Zombie vydání tedy připravujete v pravý čas!

Jak se na oblibě zombie podílejí počítačové hry?

Myslím, že to byl Jamie Russell, autor knižní historie zombie filmů, kdo řekl, že za oživení zájmu filmových tvůrců o zombie kolem roku 2000 vděčíme videohrám, především střílečkám, které byly tehdy velmi populární. Bylo potřeba vytvořit i hry pro děti, ve kterých by se přece jen neměli zabíjet lidé. Japonští vývojáři tak přišli se zombie příběhem ve hře Resident Evil, jež se stala velmi populární. Ale i dnes se ve světě her odehrává řada věcí, které jsou pro zombie studies zajímavé. Příkladem je hra The Last of Us, na niž se dá navázat spousta teorií, třeba o vztahu člověka a přírody. Jak moc jsou lidé součástí přírodního světa? Nebo naopak nejsou?

Jakou roli dnes hrají zombie ve své původní domovině, Karibiku?

Obzvlášť na Haiti je tento fenomén stále vnímán prizmatem náboženství. Vůbec se ale nejedná o kanibalské zombie, jak je známe z popkultury. Je to bráno jako vážná věc, spojená s vírou a spiritualitou, nejde o zábavu. Se zombie se můžeme setkat i v tamní literatuře, a to ve vážnější a ponuřejší podobě, než jsme zvyklí. Ale nejde o nějakou univerzální víru. Například vyšší haitské třídy se už dříve od tohoto fenoménu distancovaly, protože ho považovaly za pověru nevzdělaných rolníků, se kterou nechtěly být spojovány. Dokonce se snažily odradit antropology, aby o zombie psali. Nevrhalo to podle nich na Haiti dobré světlo v očích zbytku světa. Osobně zombie vnímám jako náboženský jev. Pro některé lidi nejsou o nic méně skuteční než třeba Panna Marie. Takže i k zombie bychom měli přistupovat s nejvyšší úctou.