Internet poskytuje bezpočet úžasných mož­ností. Stane se, že narazíme na text o rozsahu dejme tomu šest řádků – a máme jej zdolat. Pokud někdo nad tak nevídaným, ba přímo gigantickým úkolem zoufale zanaříká a pocítí naprostou beznaděj a frustraci, nabídne mu systém úlevný manévr: po kliknutí na nápis „číst méně“ se sdělení zkrátí na tři řádky. Pokud by subjekt (nechce se mi říkat „čtenář“) po jejich přeslabikování zatoužil dozvědět se přece jenom ještě něco, klikne na „číst více“. Když ho délka opět vyděsí, může se vrátit zpět na původní úroveň a opět revokuje zadání „číst méně“.

Nedovedu si představit, jak by reagoval člověk, na jehož míru je nastrojena tato důmysl­ná ochrana před nežádoucím přetížením, pokud by mu někdo vložil do rukou noviny, časopis nebo nedejbože knihu. Patrně by mu podklesla kolena a zhroutil by se v šoku z vyděšení. Ivan Mládek kdysi v jednom rozhovoru varoval, že čtení způsobuje rakovinu. Sice se o tom příliš nemluví, ale není pochyb o tom, že v části společnosti se tento strach prosadil. Je také možné, že existoval vždy a v některých rodinách se předával z pokolení na pokolení. V mnoha domácnostech se nikdy knihy nevyskytovaly a jejich pořizování se považovalo…