Jméno Olgy Słowik zaznělo během poslední „Kritické bilance“ české literatury, pořádané Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v souvislosti s tendencí „intenzifikovaného vnímání jazyka“ v české poezii. V málokteré tuzemské knize z poslední doby je jazyk vnímán tak intenzivně jako v její nové sbírce City, slóvce. Detailně je tu ohledávána jak jeho struktura, tak funkce, které má v našich životech – jako nástroj komunikace, ale také sebeurčení, moci nebo lásky. Toto ohledávání přitom probíhá nejen v rovině obsahové („každý jazyk selhává: / kolik jazyků znáš / v tolika variantách selžeš“), nýbrž i skrze apropriaci výraziva a formulací textů nejrůznějších stylů. Ve sbírce tak nacházíme biologickou terminologii, fiktivní administrativní žádosti, statistický jazyk čísel nebo psychiatrickou diagnostiku. Nejdůsledněji je tento princip aplikován v intermezzech mezi oddíly knihy, jež sestávají z básní vzniklých kolážováním (zřejmě novinových) výstřižků – grafická podoba textu zachovává různé fonty, velikosti písma i nerovné okraje, jakoby po nůžkách.

Není kontakt, není přenos

První oddíl knihy upomene na Tváření (2023) Iryny Zahladko – také zde se zpracovává zkušenost osvojování cizího jazyka. Texty Olgy Słowik jsou ovšem kratší a zároveň méně osobní – obvykle směřují k přímočaré kritice společenských vzorců. Pokud jsou reflektovány konkrétní prožitky, děje se…