Když jsem na záznamu z projednávání státního rozpočtu na letošní rok v Poslanecké sněmovně zahlédl bývalého ministra kultury Martina Baxu v kšiltovce se sloganem „Make ART great again“, chápal jsem to jako alespoň symbolickou, i když poněkud teatrální podporu kultury a živého umění, a jako protest proti škrtům v této oblasti (ve srovnání s loňským rokem jde o rozdíl 3,9 miliardy a v porovnání s návrhem rozpočtu Fialovy vlády o 1,2 miliar­dy korun). Vzápětí jsem si ale musel položit otázku: k jaké době zmíněné heslo vlastně odkazuje? Kdy na tom česká kultura po roce 1989 byla tak dobře, abychom mohli bez uzardění operovat slovem „­great“? Obávám se, že nikdy, nakonec ani onoho mno­­hokrát deklarovaného jednoho procenta státního rozpočtu na kulturu žádná z polistopadových vlád nedosáhla, ačkoliv to v programovém prohlášení slibovala každá druhá.

Baxa pochopitelně odkazoval na dobu svého vlastního působení v čele resortu, na niž nejspíš řada lidí z kultury bude ráda vzpomínat. Ve skutečnosti se ale toto období příliš nelišilo od předešlých let. Bývalý ministr nepřišel s žádnou novou ucelenou koncepcí, pouze – tak jako jiní před ním – neodpojoval kapačky, které dlouhodobě podvyživenou kulturu udržovaly jakžtakž při životě. A v roce 2025 do nich napumpoval o něco málo infuzní…