Jan Trtílek (nejen) svou rozbíhavou poetikou učaroval porotě Literární soutěže Františka Halase, což mu vyneslo první vydanou knihu. Tento nezvykle dlouhý debut s nezvykle dlouhým názvem však českou literární krajinou proplul téměř bez povšimnutí – na Cenu Jiřího Ortena je autor příliš stár a v nominacích Magnesie Litery ani Ceny literární kritiky se titul neobjevil, soudě dle jedné z debat CLK, právě pro onu rozbíhavost. Stostránková kniha Zpoza dveří serverovny je slyšet hlasy totiž sestává z šedesáti básní tvořících tři díly o dohromady osmi oddílech, z nichž každý tvoří uzavřený systém s odlišnou poetikou: vedle eroticko­-šamanské vize se nachází znepokojivá vize společenského kolapsu; naprogramovaný starověký Sumer střídá společenskokritická zpráva o plavbě kolem světa; během jiné plavby jeden z námořníků prolamuje čtvrtou stěnu a komunikuje se svým tvůrcem…

Přesto spolu jednotlivé oddíly vzájemně komunikují, a to i napříč třemi díly – někdy nápadněji (když v prvním z nich zaznívá „text se musí vlnit“ a v posledním se verše doslova vlní), jindy méně (prostřednictvím motivů dechu nebo živlů, které prostupují celou sbírkou). Všechny básně pak spojuje snaha uchopit bytí a jeho podstatu skrze něco, co nás přesahuje. Snížit entropii, nastolit rovnováhu, rozplést sítě, odkrýt mateřský kód. Ten přitom lze vnímat…