Klasicky vzdělaný houslista Daniel Meier už řadu let soustředěně zkoumá možnosti svého nástroje. Ve svých improvizacích uplatňuje originální smyčcové techniky, a třebaže používá amplifikaci, obejde se nejen bez tří hlavních efektových pedálů, které ničí současnou experimentální hudbu – reverbu, delaye a looperu –, ale i bez jakékoli jiné elektronické modifikace. V tomto ohledu tak představuje dnes už vzácný typ hráče, který si nic neusnadňuje.

http://meier.cz

Agnes Hvizdalek je rakouská improvizační hudebnice žijící střídavě v Oslu a ve Vídni. Už v útlém věku propadla nové hudbě a fascinaci lidským hlasem. Pro její abstraktní, avšak velmi pestrou vokální hudbu je charakteristické nepolevující prozkoumávání nových horizontů. Věrná tomuto přístupu, zúčastnila se mnoha kolaborací na pomezí hudby, vizuálního umění a performance, tance, divadla, filmu či literatury. Stejně jako Daniel Meier si nepomáhá žádnými elektronickými efekty – vystačí si s vlastním hlasovým ústrojím a mikrofonem.

http://agneshvizdalek.at/

Před pár lety se trojice pražských improvizačních hudebníků tak silně inspirovala nočním voláním chřástala, že svou skupinu nezastřešili geniálním, dokonale symetrickým názvem Procházka–Vrba–Procházka, jak se nabízelo, a místo toho se pojmenovali Krekso. K nahrávání své kazety Strictly Akustik pak přizvali ještě rakouskou vokální ekvilibristiku Agnes Hvizdalek. Na albu je podle jedné recenze zachycen „živý, překotný rej zvuků, skutečně připomínající sonický svět drobné fauny, především hmyzu, ptactva a hlodavců, a stejně jako v přírodě není na nahrávce nikdy úplné ticho. (…) Album jako by bylo oslavou radostné činorodosti a vůbec nevadí, že jde o činnost chaotickou a někdy až nesmyslnou. Člověk má při poslechu pocit, že přichází jaro“. A kdy jindy si vychutnat zvuky jara než s přicházející zimou?
https://meteorismo.bandcamp.com/album/strictly-akustik

http://www.greendoors.cz/cs/landing_page/cafe-na-pul-cesty-3/

http://www.advojka.cz/a2plus

Descendeur je sólová verze lo-fi elektropopového, respektive technoprimitivního projektu Descente, přičemž zmíněnou „technoprimitivitu“ je možné brát i jako odkaz na album dua Chris & Cosey z poloviny osmdesátých let. Patrné jsou ale i vlivy eurodance nebo power electronics. V roce 2017 vydali Descent eponymní singl na labelu Les Disques Anonymes. Na letošní turné ovšem vyjela jen polovina dua – Arno Bruil, působící také v uskupeních Woman nebo Wild France.
https://descente1.bandcamp.com/releases

Pod názvem Le jour du Seigneur se skrývá syrový improvizační projekt, který v obsazení Arnaud Paquotte (basa) a Benjamin Chaval (bicí) rozvíjí vlivy free jazzu a noisu do podoby „komorní hudby o 130 decibelech“. Duo svým názvem odkazuje na známý náboženský pořad, který ve francouzské veřejnoprávní televizi běží každé nedělní ráno už od roku 1949. Důsledkem tohoto ironického prolnutí je, že toho o tomto působivém hudebním projektu moc nezjistíte. Zahrají spolu s Kaitem Winsé z Burkiny Faso.

https://soundcloud.com/lejourduseigneur

Ve Švýcarsku žijící hudebník Pascal Lopinat je perkusista a skladatel převážně filmové a divadelní hudby. Ve svém projektu „Prepared and amplified drumset“ se aktuálně věnuje možnostem nazvučení a modifikace zvuku bicí soupravy, s jejíž pomocí se snaží napodobit zvuk celé noiserockové skupiny. Bicí spojené s různými efekty a doplněné mj. i strunami se tak v podstatě stávají novým, jedinečným nástrojem. Pascal si zkrátka vystačí sám.

https://pascallopinat.com/

https://pascallopinat.bandcamp.com/

Mark Morgan, kytarista a zpěvák někdejšího newyorského noiserockového tria Sightings, na svém prvním sólovém turné vystoupí také v Praze, kde Sightings naposledy hráli před pěti lety (rovněž v rámci cyklu A2+), krátce před svým rozpadem. Sightings byli jednou z nejproslulejších skupin noiserockové scény východního pobřeží USA, ačkoli se nikdy neproslavili tolik jako například Wolf Eyes nebo Black Dice, o projektech Thurstona Moora ze Sonic Youth ani nemluvě.

Sightings sice nikdy neopustili půdorys klasické rockové skupiny, na tomto jasně vymezeném území se nicméně věnovali stejně tak promyšlené, jako surové a neústupné zvukové dekonstrukci, jejímž výsledkem byl nezaměnitelně zkreslený, tříštivý zvuk kytary a polyrytmické, jakoby drolivé basy a modulovaných bicích, doprovázené Morganovým neurotickým zpěvem. „Jde jim nepochybně o hudbu, ale nikdy ji kvůli tomu nezvedají z prachu, který kolem sebe šíří, zatímco se rozpadá,“ zaznělo v jedné recenzi. To platí i pro Morganovu sólovou tvorbu – která se nicméně po letech bourání rockové konstrukce zákonitě posunula směrem k nežánrovému experimentu.

Když byl Mark Morgan hudebním časopisem Spin zařazen mezi „100 nejlepších kytaristů všech dob“, jeho nominaci doprovodil následující komentář: „Zatímco víceméně všichni noiseoví hudebníci používají elektrickou kytaru jako zbraň hromadného ničení, Mark Morgan ze Sightings užívá své kytary k čiré negaci. Někdejší frontman brooklynské noiserockové sestavy hrál v padesáti odstínech šedé na nejrůznější nalezené nebo vypůjčené kytarové efekty takovým způsobem, že to zní spíš jako vrčení vysavače, splachování nebo přepínání porno kanálů než jako Eric Clapton nebo třeba Thurston Moore. Tenhle jedinečný zvuk v sobě má punkovou emoci, aniž by obsahoval jakýkoli povědomý zvuk.“

Napětí mezi harmonií a disharmonií, prokomponovaností a primitivismem, disciplínou a neurotickými výbuchy charakterizuje i Morganovu sólovou tvorbu, kterou představuje například letošní nové album Department of Heraldry, vydané na značce Open Mouth Records.

Skupina Rouilleux začala jako jednočlenný projekt kytaristy Luboše Rezka, poté se postupně rozšířila na kvinteto a po redukci sestavy v roce 2013 prožila své nejplodnější období v tříčlenné sestavě. Od letošního roku je Rouilleux sice opět sólovým projektem, nicméně základní nastavení se nemění. Stále jde o produkci, která se pohybuje někde na pomezí psychedelického rocku, folku a noisu, opírá se především o silné původní, v působivých aranžmá provedené písně a nemalý důraz klade na intenzitu zvuku. Diskografie Rouilleux zatím čítá tři alba: Zugwang (KLaNGundKRaCH / Letmo Productions, 2011), Scatter Your Soul (KLaNGundKRaCH / Letmo Productions, 2014) a EP The Spoils (Unusual Records, 2016). 

Vstup: 100-150 CZK

https://www.potrva.cz

Řecký skladatel elektroakustické hudby, performer, zvukový technolog a lektor Tasos Stamou využívá vlastnoručně modifikovanou elektroniku, upravené akustické nástroje, například preparovanou citeru, saxofon, buzuki, nalezené objekty, ale také syntezátory a počítačové aplikace. Jako multiinstrumentální improvizátor Tasos Stamou spolupracoval s řadou hudebních experimentátorů, jako jsou Adam Bohman, Steve Beresford, Mike Cooper, Andrea Parkins, Terry Day, Adachi Tomomi, Ilan Manouach, Ignaz Schick, Magda Mayas ad. Vede label Kukuruku Recordings. V letošním roce vydal dvě výrazná, navzájem si nepodobná alba: Caveman (Moving Furniture Records) a Musique Con Crète (Discrepant).
https://www.tasosstamou.com

https://soundcloud.com/tasos_stamou

Jano Doe je sólový projekt výrazné postavy místní slovenské diaspory, kurátorky, kulturní manažerky, konstruktérky nástrojů Kataríny Gatialové. Je členkou live-codingového Kolektivu nebo noisových skupin Inocenc a Augiášův sonický chlév. Experimentuje se softwérově řízeným rádiem a věnuje se opravě a zviditelňování starých syntezátorů. Její živá vystoupení mají formu live-patchingu – všechny signálové cesty vznikají na jejím vlastnoručně vyrobeném modulárním syntezátoru přímo před publikem v kombinaci s no-input vazbením mixpultu a zašuměnými kazetovými smyčkami. Vznik a tvarování signálu jsou demonstrovány na obrazovce osciloskopu a lo-fi estetiku příležitostně doplňují světelné efekty v podobě hořícího modulu nebo napájecího zdroje.

https://soundcloud.com/janodoe

Vstup: 100 CZK.

http://punctum.cz/          

http://advojka.cz/A2plus

Projekt Kamila Krůty, kosmopolitního hudebníka původem z Teplic a dřívějšího člena skupin F.P.B., Pseudo Pseudo nebo Už jsme doma, pojmenovaný Koonda Holaa vychází především z blues a rockové psychedelie. Zatímco na deskách spolupracuje s muzikanty z nejrůznějších hudebních oblastí a tomu odpovídá i pestrost aranžmá a zvuková rozmanitost nahrávek, na koncertech si obvykle vystačí sám s kytarou, looperem a mikrofonem. Vrstvením rytmických figur vytváří půdorys pro hypnotické jamy, v nichž je místo pro bluesovou expresi, progrockovou ekvilibristiku i psychedelické šamanství. Zatím poslední studiovou nahrávkou je album Apnea z roku 2015.

https://www.youtube.com/watch?v=KP7g7cvc63c

https://www.youtube.com/watch?v=rxjRYqnlQxw

City Dragon je sólový projekt v Paříži usazeného kanadského experimentálního hudebníka a promotéra Maxe Kaaria, člena skupin Metakingdom, Frgttn, Double Doux a Ogun. Ve svých heterogenních vystoupeních se snaží demonstrovat, že sexy tropické smyčky se dají vytvořit i z bahna z odpadní stoky. Používá bicí, saxofon, flétnu, xylofon a další nástroje a výrazně pracuje s vlastním tělem jakožto výchozím bodem i limitem performance. Nedávno mu na lucemburské značce Andesground vyšla nová kazeta Owl Drug. V pařížských klubech organizuje cyklus experimentálních koncertů cmptrmthmtcs.

http://maxkaario.wixsite.com/citydragon

https://soundcloud.com/city-dragon

Vstup: 100 CZK

https://www.facebook.com/Sb%C4%9Brn%C3%A9-suroviny-431593820259885/

http://advojka.cz/A2plus

Cyklus A2+ probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Městské části Praha 4.

Francouzské duo s romantickým názvem Lèche moi (Vyliž mě) na své zatím jediné nahrávce, EP nazvaném Sortie 13, neomračuje žádným hyperfuturistickým koktejlem, přestože se tu stýkají na první zdání nespojité prvky. Naopak poměrně zjevně odkazuje do minulosti, ať už jde o foetusovský industrial nebo o živelný projev zpěvačky ve stylu rané PJ Harvey, nemluvě ani o cover verzi od Birthday Party. To vše se v produkci Lèche moi potkává upgradované současným, přesto však syrovým zvukem, s dekadentně rockovou atmosférou, kterou umocňuje občasné použití banja a foukací harmoniky. Jindy jsou naopak v popředí elektronické beaty, vyznění však zůstává jemně nostalgické.

https://leche-moi.bandcamp.com

Pardubické „noise-elektronické“ duo Lionel Dixit využívá elektroniku, bicí, kytaru, trubku, flétnu, to vše ale doplňují různé efekty a spousta samplů čerpajících z nejrůznějších, často velice odlehlých žánrů a období. Na zatím posledním, loňském albu Zvukem III se mísí dubstep s kytarovým brnkáním, filmové úryvky s Mendelssohnovým svatebním pochodem, improvizace s krajní sveřepostí. Jde o „podvratnou taneční hudbu“, jak uvádí sami tvůrci? Je to žánrová parodie nebo lokální podivínství? Možná je to hudební vtip: „Lionel Dixit vzal 2 a udělal 1. Lionel Dixit ví, ale nechá se překvapit. Lionel Dixit trhá, ale má rád...“ Má se člověk smát, pokud vtip nepochopí?

https://obsedante.bandcamp.com/album/obs-30-zvukem-i-i-i

Cyklus A2+ probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Městské části Praha 4 a nadace Český hudební fond.

http://punctum.cz/

http://advojka.cz/A2+

NW "RIR1009" je jeden z několika projektů zvukového umělce, multiinstrumentalisty, skladatele a performera Williama Nurdina, který ve své tvorbě rozvíjí především vlivy konkrétní a elektroakustické hudby, ale blízko má i ke zvukovému aktivismu, harshnoisu a dadaistickým polohám. To je patrné právě na vystoupeních NW "RIR1009", kde pracuje s upraveným magnetofonem, kontaktními mikrofony a především pohybem v prostoru, do něhož není zapojen jen performer, ale i jeho zvukový aparát. Nurdin tak naplňuje svoji „bytostnou touhu spojit konkrétní hudbu s performancí“. Kromě svých hudebních projektů Nurdin připravuje vlastní rozhlasový pořad, vede label ROHS Prod a spolupořádá festival Bruitisme.

http://xulfni12.free.fr/nwwn/nwwn.php?page=7

Horst Du Noch je jednočlenný lo-fi projekt, v jehož eklektických a většinou poměrně zběsilých skladbách se volně přelévají vlivy darkwave elektroniky, grunge, postpunku a no wave. Styčnými prvky jsou zkreslená kytara, automatický bubeník, hluk, šum a lobotomické opakování primitivních smyček. Nezadržitelná energie spolu se šťastně zvolenou mírou lhostejnosti k výslednému tvaru napovídají, že jde především o zábavu. To naznačuje už hříčkovité jméno projektu, v němž chybí přehláska a otazník. Tato zábava má ale své temné, rockově destruktivní podtóny – a jestli někdo „ještě poslouchá“, anebo už ne, tu není to nejdůležitější. Horst Du Noch má na svém Bandcampu několik minialb, naposledy vydal soubor lo-fi zbytků z posledních deseti let Hedenexerei (2018), kde se k dosavadnímu stylovému mišmaši přidává ještě folk, pop a country. Příkladem radostného podivínství s temnou tečkou na závěr je třeba coverveze písně Forever Young německé synthpopové skupiny Alphaville z kompilace Surf in Your Ass (2008).

https://horstdunoch.bandcamp.com/

https://soundcloud.com/horst-du-noch

Free-jazz-noisové trio Urge tvoří kytarista Bubu Pagier, saxofonista Antoine Ulmann a bubeník Yann Snuss. Skupina hraje od roku 2013 a její produkci lze stěží popsat lépe, než to dělá žánrový slepenec na začátku odstavce. Snad jenom ještě zmínit vliv grindcoru. Hudební experiment tu má jednoduché zadání: freejazzová improvizace je s grindcorovou přímočarostí dotažena až k hranici noisu (podobně působivě jako dříve u Petera Brötzmanna nebo Naked City). C’est improvisé, c’est furieux, c’est la course, c’est plus fort, c’est plus vite...

https://soundcloud.com/urge-caen

Co se stane, když preciznost současné klubové produkce naruší trocha chaosu? Jednu z odpovědí dávají Union Électrique. Prezentují se jako „šestiruké experimentální a elektroakustické techno“, což v podstatě znamená, že pod rovnými beaty víří zvukové útržky od tribalu přes decentní hluky až po acid. Snadno se tak může stát, že se posluchač v polovině bangeru znepokojeně zarazí a namísto tance začne luštit zmutované saxofony nebo vokální samply.

https://soundcloud.com/unionelectrique

Stejně jako Union Électrique patří i Zad Kokar do štrasburského kolektivu Travail Rythmique, Zad Kokar má ovšem citelně větší smyl pro bizarnost. Jeho skladby se zakládají na nowaveových rytmech a typických řezavých kytarách, chytlavé základy gradují do kouzelně přebuzeného bordelu. Dadaistický humor jen napomáhá výsledné dezorientaci posluchače.

https://petite-nature.bandcamp.com/

Cyklus A2+ probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Městské části Praha 4.

http://punctum.cz/

http://advojka.cz/A2plus

Zabloudila jsou, pokud je nám známo, nejdéle působící tuzemskou noisovou formací. Legendární skupina proměnlivého složení, názvu i zvuku si během tří dekád vybudovala pověst jednoho z nejsvobodomyslnějších experimentálních projektů v Česku. Zabloudil(a) už od svých začátků fungovali stranou hlavního dění a šokovali nekompromisním přístupem k hudbě a hudebnímu provozu. Zvuk kapely, jíž prošlo mnoho osobností olomouckého, respektive přerovského undergroundu, se vždy pohyboval v širokém rozmezí hardcoru, free jazzu, volné improvizace, noisu a performance a často ho doplňovaly vizuálně-světelné prvky či pohybové kreace. Po personálně chudších obdobích se znovu aktivovalo několik dřívějších členů a v současné době skupina vystupuje v sedmičlenné sestavě.

https://www.facebook.com/zabloudila

Jano Doe je sólový projekt kurátorky, kulturní manažerky a konstruktérky nástrojů Kataríny Gatialové. Je členkou live-codingového Kolektivu nebo noisových skupin Inocenc a Augiášův sonický chlév. Experimentuje se softwérově řízeným rádiem a věnuje se opravě a zviditelňování starých syntezátorů. Její živá vystoupení mají formu live-patchingu – všechny signálové cesty vznikají na jejím vlastnoručně vyrobeném modulárním syntezátoru přímo před publikem v kombinaci s no-input vazbením mixpultu a zašuměnými kazetovými smyčkami. Vznik a tvarování signálu jsou demonstrovány na obrazovce osciloskopu a lo-fi estetiku příležitostně doplňují světelné efekty v podobě hořícího modulu nebo napájecího zdroje.

https://soundcloud.com/janodoe

http://punctum.cz/

http://advojka.cz/A2plus

Proč je v Salvadoru nejvyšší míra vražd na světě? Má země šanci vymanit se z kruhu násilí? Kdo byl salvadorský básník Roque Dalton? Jak se dostal v šedesátých letech do Prahy a do hledáčku tajných služeb? — Nad salvadorským číslem A2 budou diskutovat iberoamerikanisté Radek Buben a Michal Zourek. Moderuje Michal Špína, který následně s Matoušem Jaluškou přečte překlady pražských básní Roqueho Daltona.

https://www.facebook.com/events/2099579430278206/

Skupina Pretty Old Sound hraje destruktivní rock. Destruktivní ne proto, že by jako mnoho současných kytarovek nostalgicky snila o dobách, kdy (sebe)ničení bylo základním rock’n’rollovým modem vivendi, ale kvůli tomu, že jediný stálý člen kapely, původem bulharský kytarista a zpěvák Dimitar Dimov kolem sebe udržuje konstantní destrukční pole. To způsobuje, že Pretty Old Sound – ať už je aktuální složení jakékoli – prakticky nejsou schopni odehrát koncert, o kterém by se dalo říct, že byl průměrný; reakce jsou zpravidla buď nadšené, nebo naopak zcela znechucené, navíc se často prolínají. Nejnovější obsazení se dá nicméně považovat za hvězdné: frontmana doplňuje baskytarista Emil Prachař ze skupiny Vole a kolektivu Hluch Crew a v Berlíně usazený australský bubeník Chris Hughes, který působil například v kapelách The Fatal Shore nebo Hugo Race & The True Spirit.

https://prettyoldsound.bandcamp.com/

Ruinu je noise-improvizační trio z prvního vrhu pražského vydavatelství Klang-und-Krach. Jan Klamm a Patrik Pelikán používají kytaru, respektive saxofon způsobem, který je pro nástroje ponižující: hrají na ně, jako by je odhazovali. Pomocí diktafonů fragmentarizují vznikající zvukovou matérii, zatímco perkusista Ondřej Parus se svými údery snaží zakopat do země vše, co Klamm s Pelikánem rozloží, a když už se to dál nedá vydržet, všichni tři se začnou řídit heslem „nejrychlejší přežije“. Existence kapely tak není závislá na souhře, nápadech nebo energii, ale spíš na tom, jestli je ještě co odhazovat, rozkládat, zakopávat a před čím utíkat. Od roku 2007 vydali řadu nahrávek, spolupracovali například s vokalistou To Live & Shave in LA Tomem Smithem nebo s improvizátorem Martinem Klapperem.

https://ruinu.bandcamp.com/

Vstup: 80,-. Konec striktně v 22:00!