15. 2. – 14. 5. 2023
Galerie hlavního města Prahy
Dům U Kamenného zvonu
Staroměstské náměstí 13, Praha 1
út–ne 10–20 h

Autorka a kurátorka výstavy: Magdalena Juříková
Galerie hlavního města Prahy připravila první velkou retrospektivu Margity Titlové Ylovsky (*1957), která patří k nejvýraznějším osobnostem generace 80. let. Její práce, které dodnes pohlcují vírem energie, budou až do poloviny května k vidění v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. Margita Titlová Ylovsky ještě jako studentka AVU (studium 1977–1983) hledala cestu k tématům a výrazu, kterým by se mohla osvobodit od stereotypů tehdejší výuky poznamenané ideologickými požadavky režimu. Zaujalo ji konceptuální umění a performance. Pro svůj průzkum zvolila konfrontaci vlastního těla s geometrickými a silovými poli v přírodě a později také v interiéru (1980–1982).

Zjišťovala, co její fyzická přítomnost způsobuje v těchto vztazích. Prostřednictvím akcí, při kterých intenzivně definovala svůj stín obrysovou kresbou (1984–1985), dospěla až k monumentálním dotýkaným dílům na papíře, ve kterých využívala rtěnku (1982–1983).  „Když máš zkušenost s líčením rtů, zjistíš, že pigment ve rtěnce je bezvadný, kvalitní materiál, se kterým se dají dotykové kresby výborně realizovat. Můžeš přidávat a ubírat červenou, která implikuje fyzično, chuť žít a být krásný!“

Margita Titlová Ylovsky
Později jejich zcela abstraktní strukturu obohacovala dalšími barvami a přidala znaky, které však nebyly odvozeny z žádného známého zdroje a vycházely čistě z její vlastní imaginace (1984–1989). Tyto obří kresby se postupně vymkly klasickému formátu a tvořily nepravidelné útvary, vrstvily se na sebe a částečně byly destruovány v přetlaku tvůrčího zápalu a energie, která se stala jejím poznávacím znakem i v dalších letech.
„Když jsem začala pracovat expresivněji, díla si řekla o velké rozměry. Je pro mě důležité stát proti monumentálnímu formátu jako proti bouřce. Nebo jako když se díváš do přírody v dešti. Obraz musí být tak velký, abych do něj mohla tělesně vstoupit.“

„Titlová Ylovsky často a velmi rychle opouští svá „dobytá území“ a vrhá se do nových a nových experimentů, v nichž se mění vše – od forem a žánrů přes materiály a obsahy. Pracuje s instalacemi, v nichž zkoumá širokou škálu témat, jež mají na jedné straně analytická východiska, ale nezřídka se nakonec vztahují k transcendentnu nebo k energiím, které jsme schopni vysílat, aniž bychom je mohli spatřit a definovat.“ Magdalena Juříková

Umělkyně pracuje s Kirlianovým přístrojem, aby díky této elektromagnetické metodě transformovala objekty svého zájmu, aby reálnou předlohu podrobila vlastnímu bezprostřednímu „přepisu“ na bázi korónového výboje. Cílem je spíše pozorování než definitivní dílo. Série pak končí abstraktním záznamem hektického pohybu její ruky, tedy zachycením energie v čisté podobě.
„Vždycky mě zajímá vizualizovat něco skrytého, co nevidíme. Když najdu technologii, která to může zjevit, vrhnu se po ní a využiju ji.“

Titlová Ylovsky využívá jak jednoduchých až banálních prostředků, tak také nejrůznější fyzikální principy, jako je magnetismus nebo lom světla v optickém hranolu. Do centra jejího zájmu zároveň vstupuje stále významněji světlo, které pak figuruje jako důležitý komponent mnoha instalací a nakonec i obrazů, kde spektrum přenášené na plochu odrazem je součástí i předlohou pro další malířské zpracování (1997–1999). Vedle zcela abstraktních děl se zabývá historickou pamětí – osobní, když různými metodami reinterpretuje fotografie z rodinného archivu, nebo tuto paměť rozšiřuje a zaciluje naši pozornost k ženám, které každá svým osobitým způsobem historii tvořily. Pracuje netradičním způsobem s fotografií, kdy na snímcích zachytává manipulovaný spektrální odraz světla, s termovizí, před níž performuje a investuje do obrazu vlastní tělesnou energii, nebo za pomoci substancí různých tepelných vlastností kreslí na zeď a zaznamenává díky termovizi kombinaci všeho, co se na scéně před kamerou děje (2008–  2010).

V současnosti Titlová Ylovsky usiluje o syntézu všech metod, nyní důvěrně a poctivě odzkoušených, a pracuje s nimi s pocitem svobody a uvolněnosti, které si dopřává díky bravuře, s jakou je postupně ovládla ve prospěch svých tematických zájmů.

Při příležitosti výstavy Margita Titlová: Purpurová vertikála vydal Aparat. ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy a Etcetera Art třísvazkovou monografii.

BIOGRAFIE
1957 narozena v Praze
1977–1983 studia na Akademii výtvarných umění v Praze
1998–2011 vedoucí ateliéru Grafika a vizuální komunikace, Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně

2009 získává titul docentky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
2012–2013 vedoucí Ateliéru malby, Ústav umění a designu Západočeské univerzity v Plzni

2013–dosud přednáší na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Autorka a kurátorka výstavy: Magdalena Juříková
Spolupráce: Miroslav Jiřele
Grafické a architektonické řešení: Tomáš Vrba, Aparat.
Mediální partneři: Art&Antiques, ArtMap, Artalk, Flash Art, A2, Artikl, Revolver Revue, Artyčok.tv, protisedi.cz, Radio 1, Český rozhlas Radio Wave
Vstupné: 150 Kč plné (dospělí) / 60 Kč snížené (studenti) / 20 Kč seniorské

Další informace: www.ghmp.cz
www.facebook.com/ghmp.cz
www.instagram.com/ghmp.cz

DOPROVODNÝ PROGRAM
Komentované prohlídky
st 1. 3. 2023, 18 h s kurátorkou výstavy Magdalenou Juříkovou
st 15. 3. 2023, 18 h 80. léta: malba a performance, s Margitou Titlovou Ylovsky
st 12. 4. 2023, 18 h s kurátorkou výstavy Magdalenou Juříkovou
st 26. 4. 2023, 18 h Neviditelná energie (magnety, termovize, světlo), s Margitou Titlovou Ylovsky
st 10. 5. 2023, 18 h Image: Objekty na tělo, Paruky, Bardotky, s Margitou Titlovou Ylovsky

EDUKAČNÍ PROGRAM
Sobotní výtvarné workshopy
so 4. 3. 2023, 13–18 h
Energie, exprese a experiment
Dům U Kamenného zvonu

so 1. 4. 2023, 13–18 h
Stopy identity – možnosti tisku
workshop s Margitou Titlovou Ylovsky
Dům U Kamenného zvonu

so 22. 4. 2023, 13–18 h
Tělo, objekt a text
Dům U Kamenného zvonu
Výtvarné dílny pro dospělé a seniory / integrační a mezigenerační programy
(rezervace nutná: [email protected])

čt 2. 3. 2023, 15–18 h
Gesta, otisky a struktura v malbě I.
Edukační centrum
Colloredo-Mansfeldský palác

pá 3. 3. 2023, 15–18 h
Gesta, otisky a struktura v malbě II.
Edukační centrum
Colloredo-Mansfeldský palác

ne 5. 3. 2023, 11–14 h
Gesta, otisky a struktura v malbě III.
Edukační centrum
Colloredo-Mansfeldský palác

ne 5. 3. 2023, 15–18 h
Gesta, otisky a struktura v malbě IV.
Edukační centrum
Colloredo-Mansfeldský palác
čt 16. 3. 2023, 15–18 h
Interpretace obrazu I.
Edukační centrum
Colloredo-Mansfeldský palác

pá 17. 3. 2023, 15–18 h
Interpretace obrazu II.
Edukační centrum
Colloredo-Mansfeldský palác

ne 19. 3. 2023, 11–14 h
Interpretace obrazu III.
Edukační centrum
Colloredo-Mansfeldský palác

ne 19. 3. 2023, 15–18 h
Interpretace obrazu IV.
Edukační centrum
Colloredo-Mansfeldský palác

Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny s možností následné výtvarné reakce ve formě vlastní tvorby. Akce
přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy.
Kontakt: [email protected]
Pro termíny workshopů a nabídku dalších edukačních aktivit zaměřených na ostatní cílové skupiny, jako jsou například znevýhodnění návštěvníci nebo rodiče s dětmi na rodičovské dovolené, sledujte ghmp.cz/edukace.

“Existuje důvod, proč lidé musí opouštět své domovy a hledat nové. Je to součástí toho, že lidská bytost má právo snít o lepším životě, “ vysvětluje norský režisér Erik Poppe poselství svého nejnovějšího celovečerního filmu. Snímek Emigranti, který se věnuje tématu migrace ze Skandinávských zemí do Ameriky v 19. století, 9. 2. 2023 vešel do kin.

Historické drama, v němž se objevuje i švédská popová senzace Tove Lo, vyniká jako poutavý a nadčasový příběh o tom, kým jsme, kam patříme a jak daleko jsme ochotni zajít, abychom ochránili své děti a dosáhli svých snů. Nosným prvkem Emigrantů je právě téma mateřství, protože pro Poppeho jsou matky jsou na jednu stranu těmi, které hrají při migraci rodiny nejdůležitější roli, a to často jako spojující prvek celé rodiny. Na druhou stranu je jejich pohled
na emigraci jen málokdy vyprávěn.

Ačkoliv se příběh odehrává před 150 lety, je zároveň výpovědí o situaci dnešních emigrantů, kteří se vzdají všeho, co znají, aby svým dětem dali šanci na lepší život. Snímek je adaptací švédské tetralogie Vilhelma Moberga ze přelomu 40. a 50. let, zaměřuje se však primárně na příběhovou linku hlavní ženské hrdinky Kristíny a jejího manžela Karla-Oskara s dětmi.

Erik Poppe, známý z filmů jako Utøya, 22. července (2018) nebo Králův nesouhlas (2016), je režisérem věhlasným pro svou důkladnou práci s herci a mnohovrstevnaté vyprávění. Poppe se díky smyslu pro rytmus, výrazné práci s kamerou a silnému výběru hereckého obsazení stal během poslední dekády jedním z nejčastěji oceňovaných filmových režisérů Skandinávie.

Všechny tyto prvky najdete i v jeho historickém opusu Emigranti.

Přijďte se na Emigranty podívat do našeho kina Edison Filmhub v centru Prahy nebo do některého z dalších vašich oblíbených kin.
Seznam projekcí: https://www.filmeurope.cz/cs/filmy/emigranti
Program Edison Filmhub: https://edisonfilmhub.cz/program

V Praze usazený francouzský hudebník Romuald Fogolin v projektu O Reche Modo většinou používá elektroniku a saxofon, nejradši ale dělá opak toho, co se od něho očekává. 

Vstupné dobrovolné.

https://www.artbrutpraha.cz

SYNOPSE
Jaroslav Miko je kamioňák, poloviční Rom, spoluzakladatel iniciativy Češi pomáhají a podle Jana Farského „svědomí národa“. Když Česká republika odmítla přijmout 40 sirotků z řeckých uprchlických táborů, rozhodl se jednat na vlastní pěst… Ve filmu More Miko mapuje režisér Robin Kvapil jeho sisyfovské úsilí, s nímž se snaží pomáhat dětským uprchlíkům. Prostá lidskost a buldočí neústupnost jsou Mikovy zbraně při vyjednávání s politiky, kteří jeho cílům stojí v cestě. Observační dokument je portrétem výjimečného člověka, který bojuje za ty, na které svět těch silnějších zapomíná.

VÍCE O FILMU
Celovečerní dokumentární film More Miko je autorským portrétem řidiče kamionu, Roma a spoluzakladatele iniciativy Češi
pomáhají Jaroslava Mika. Kvapilův observační dokument je uceleným portrétem výjimečného člověka, který pomáhá těm, na které svět těch
silnějších schválně zapomíná. Režisér Mikovy aktivity sledoval po dobu bezmála čtyř let.

Ve filmu se prolíná několik tematických rovin, z nichž ta první, rovina politická, mapuje neúspěšnou snahu přesvědčit Babišovu a později Fialovu vládu, aby do Česka přijala několik desítek malých dětí bez doprovodu (sirotků), toho času přežívajících v uprchlických táborech v Řecku (uprchlický tábor Moria na Lesbosu a další). Další rovinou je samotná pomoc jako životní cesta – pohyb řidiče kamionu jako metafora pro cestu životní. Miko se svým týmem vyráží do uprchlických táborů, romských osad na východě Slovenska a po začátku války s Ruskem také na slovensko-ukrajinské hranice, aby odtamtud do bezpečí odvezl několik autobusů ukrajinských romských žen a dětí.

Třetí rovinou filmu je pak Mikův osobní život a dopady jeho lidskoprávních aktivit a s nimi spojených výhrůžek od anonymů například na sociálních sítích na vztah s jeho manželkou a dětmi.

OCENĚNÍ
Film byl vybrán do hlavní soutěžní sekce Česká radost na MFDF Ji.hlava.

REŽIE
Režisér Robin Kvapil je absolventem divadelní režie na JAMU a KDT FAMU. S producentem Čestmírem Kopeckým natočil svůj hraný debutu Všechno bude fajn, který byl nominován na objev roku v Cenách české filmové kritiky 2018 a následně získal cenu FITES. S krátkým filmem Tahle země není pro mladý zvítězil v roce 2012 ve finále celosvětové soutěže 48 Hours Film Project. Jeho předposledním filmem byl celovečerní dokument mapující pozadí prezidentské kampaně Michala Horáčka Máme na víc. V současné době se kromě distribuce filmu More Miko věnuje kampaním pro Paměť národa a Národní divadlo, režíruje audioknihy.

Rok výroby: 2022 / Scénář a režie: Robin Kvapil
Producent: Martina Štrunc, Silk Films / Koprodukce: MagicLab
Kamera: Stanislav Adam, Šimon Dvořáček, Robin Kvapil Petr Salaba, David Šachl, Jan Šípek,
Tomáš Uhlík / Střih: Josef Krajbich
Hrají: Jaroslav Miko
Přístupnost: od 12 let / Stopáž: 75 min / Žánr: dokument
Premiéra: 9. 3. 2023

www.artcam.cz

A2 kulturní čtrnáctideník je tu už osmnáctý rok. Přijďte s námi oslavit naše osmnáctiny na novoroční večírek v našem oblíbeném klubu Underdogs! Čeká nás večer plný hudby, drinků a Ádvojky!

T͙⃰ř͙⃰e͙⃰t͙⃰í͙⃰ ͙⃰s͙⃰v͙⃰e͙⃰t͙⃰r͙⃰ ͙⃰p͙⃰r͙⃰o͙⃰ ͙⃰Á͙⃰d͙⃰v͙⃰o͙⃰j͙⃰k͙⃰u͙⃰

K plnoletosti si přejeme důstojné honoráře a nový web, proto naše oslava odstartuje crowdfundingovou kampaň. Těšte se na plno zajímavých odměn, které pro vás už teď chystáme. Bez našich čtenářek a čtenářů další rozvoj Ádvojky zkrátka nezvládneme.

Vstupné: 250 Kč a více

《L》《I》《V》《E》

lobbyboy&saab900turbohttps://www.youtube.com/watch?v=II4pLZDpr6Y...

Frau Zweihttps://frauzwei.bandcamp.com/

Kurvy Češihttps://stoned-to-death.bandcamp.com/album/we-are-family

Ruinuhttps://ruinu.bandcamp.com/

「A」「F」「T」「E」「R」 「P」「A」「R」「T」「Y」

liveact Midiramahttps://soundcloud.com/midirama

Národní kanceláře programu Kreativní Evropa v Česku a na Slovensku pořádají ve čtvrtek 19. ledna od 10:00 do 11:30 webinář o možnostech financování literárních projektů, kde se seznámíte především s aktuální grantovou výzvou Oběh evropských literárních děl 2023, která se zaměřuje na překlad, vydání, distribuci a propagaci beletrie a která je otevřená do 21. února. Hostem webináře bude František Malík, ředitel Bratislavského knižního festivalu (BRaK) a předseda občanského sdružení literarnyklub.sk. V závěru setkání bude také prostor pro vaše dotazy. 

info na webu

info na Facebooku

SCANDI, přehlídka současného severského filmu, se vrátí v roce 2023 již podeváté a představí aktuální filmy z Dánska, Švédska, Norska, Finska a Islandu. Odehraje se mezi 18. a 25. lednem a v programu ji bude mít 34 kin po celé České republice, včetně pražského kina Edison Filmhub nebo Cinema City Slovanský dům. Výrazným prvkem přehlídky bude různorodost žánrů a aktuálních témat.

Snímek, který v pražském kině Lucerna otevře devátý ročník SCANDI, bude historické výpravné drama Emigranti (2021) mezinárodně uznávaného norského režiséra Erica Poppeho (Utoya, 22. července). Snímek o švédské rodině hledající nový domov v Severní Americe, ve které se objevuje i švédská popová senzace Tove Lo, vyniká poutavým a nadčasovým příběhem o tom, kým jsme, kam patříme a jak daleko jsme ochotni zajít, abychom ochránili naše děti a dosáhli svých snů.

Přehlídka dále uvede dva skandinávské horory. První je finský debut Ono (2022), horor finské režisérky Hanny Bergholm, ve kterém se temná, monstrózní tvář zdánlivě dokonalého života vylíhne z vejce, které ukryje dvanáctiletá gymnastka před svou perfekcionistickou matkou i zbytkem rodiny. Stvoření, které se z vejce vylíhne, se stane jejím nejbližším přítelem a živoucí noční můrou. Ve druhém hororu přehlídky zavede norský režisér-samouk Henrik Martin Dahlsbakken diváky na začátek 20. století, kdy venkovský kněz musí rozhodnout o umístění nového kostela pro místní vesnickou komunitu. Ve snímku Posedlost (2022) však jeho výběr padne na staré sámské pohřebiště.

„Devátý ročník SCANDI je pro nás po dramaturgické stránce nejvýraznějším a nejvyváženějším ročníkem, jaký jsme kdy uvedli. Jako Film Europe kupujeme pro SCANDI filmy jeden až dva roky dopředu. Často filmy vybíráme a zajišťujeme jen podle scénáře nebo tvůrce. Krása skandinávského filmu je v jeho žánrové a generační demokratizaci, a proto je pro nás výběr filmů velkým zážitkem. Už dávno to není jen Bergman, Dogma 95 nebo Nordic Noir, ale různorodost filmových děl, které si dokáží globálně a každoročně získat srdce arthousového diváka, slot v hlavní soutěži v Cannes, nominaci na Oscara, distribuci po celém světě, ale také nasazení v multiplexech. SCANDI je literatura, hudba, design, köttbullar a ještě skvělé filmy. Zveme vás do kin po celé České republice,” dodává kreativní ředitel Film Europe Dominik Hronec.

Nosným tématem přehlídky budou literární adaptace. Mezi takové patří i filmy Všechny mé dopisy spal (2022), drama založené na skutečné události, které natočil švédský režisér Björn Runge. Příběh snímku odkrývá vliv vášně, žárlivosti a hněvu v milostném vztahu během třicátých let 20. století. Mezi další adaptace patří i silné, osobní a zároveň hravé mistrovské drama Letní světlo, a pak přijde noc (2022) od režiséra Elfara Adalsteinse. Islandský film, jehož literární předloha vyšla v českém překladu, zkoumá sny a touhy obyčejných lidí na venkovském městě a otevírá existenciální otázky života, smrti a lásky. Další film natočený podle známého románu, tentokrát dle dánského stejnojmenného bestselleru Janne Tellerové, nese název Nic (2022, r. Trine Piil Christensen) a vypráví surový příběh o skupině mladých lidí, kteří se tváří v tvář nesmyslnosti života vydávají pryč z bezpečí a nevinnosti dětství. Žánr, který nepůjde na SCANDI 2023 opomenout, jsou komedie. Jako zástupce černého humoru se představí norský snímek Je mi ze sebe zle (2022) režiséra Kristoffera Borgliho, jenž zobrazuje toxický vztah, který rychle eskaluje do děsivých úrovní narcistické sebeprezentace a končí zoufalým, až sebezničujícím, pokusem o opětovné získání pozornosti. Je mi ze sebe zle se dočkalo premiéry na festivale v Cannes 2022 v sekci Un Certain Regard a jeho herečku Kristine Kujath Thorp mohou diváci znát už z filmu Ninjababy z minulého ročníku SCANDI. Protipólem tohoto snímku bude romantická komedie Bombastický Johan (2022), o dobrodružném životě Johana a jeho dlouhotrvajícím boji o získání své životní lásky, Solvory, kterou v mládí nešťastnou náhodou tak trochu vyhodil do vzduchu.
Dále přehlídka představí film i ze žánru sci-fi. Drama UFO Švédsko (2022) kolektivu autorů produkční společnosti Crazy Pictures vypráví o dospívající dívce, která je odhodlaná zjistit pravdu o tajuplném zmizení svého otce. Crazy Pictures se při tvorbě filmu inspirovalo sdružením „UFO Sweden“, které ve Švédsku spravuje největší UFO archiv na světě — Archiv pro nevysvětlitelné jevy. Devátý ročník neopomene ani retrospektivu: tentokrát půjde o dánského režiséra
Nicolase Windinga Refna, jehož trilogii Dealerů diváci budou moci vidět kompletní. Tato drásavá, neurotická a přesto dojemná série o mladistvé agresi byla Refnovým debutem, který ho představil jako talentovaného režiséra velké hloubky. Trilogie Dealerů, protkáni rafinovaným humorem se stupňujícím se napětím, představují herecký debut jednoho z nejcharismatičtějších skandinávských herců své generace: dánského herce Madse Mikkelsena.

Jan Klamm a Patrik Pelikán improvizují se zvukovými fragmenty nehudebního původu (zejména prostřednictvím magnetofonových kazet) i s hudebními nástroji či pseudonástroji. Jejich performance lze chápat jako oslavu materiality zvuku i jako kritiku hudebních idiomů.

https://www.artbrutpraha.cz

Předchozí výstavy proběhly v roce 2014 na Novoměstské radnici, 2016 v prostorách bývalého Domu uměleckého průmyslu, 2018 v Kampusu Hybernská.

Co pro nás znamená spolupracovat s Ateliérem radostné tvorby?

Někde v hloubi v tom najdeme i romantiku sahající zpět k modernistické představě umělce totálně osvobozeného od konvencí, který navzdory zkostnatělé společnosti jde nekompromisně a riskantně za svým jedinečným výrazem.

V té představě pak AVU, jako zařízení zřizované ministerstvem a všeobecně uznané jako umělecká vzdělávací instituce, spadá naopak pod klišé oficiálně jištěného prostředí, které produkuje současnou formu akademismu. Čas od času tudíž uvítá dávku čerstvé krve odjinud. 

Naši studenti by se v takové interpretaci blahosklonně skláněli k umělcům z Ateliéru radostné tvorby, předstírali by, že si všichni bezvadně rozumíme, a tuto pseudo-idylu bychom pak společně veřejně prezentovali pod sloganem, že umění je jen jedno. 

Jenže je to mnohem složitější – anebo možná jednodušší. Umění (naštěstí) není až tak normativní oblastí, aby bylo „jen jedno“. 

(Série našich předchozích společných výstav nesla název „Umění je jen jedno!“ Kupodivu ta věta říká to samé, jako když řekneme, že umění není jen jedno! Zdá se, že do umění se takový protiklad/protimluv krásně vejde…).

Studenti studující umění mají před sebou monumentální problém, jímž není nic menšího, než nalezení způsobu práce, který by jim samotným, a případně i dalším lidem okolo, dával životní smysl. Musí se sami během studia nějak podstatně proměnit, aby to mohlo nastat.

A na druhé straně, umělci z Ateliéru radostné tvorby tvoří svá svébytná díla ve svém prostředí způsobem značně nezávislým na  příkazu doby, vyplývajícím bezprostředně spíše z jejich osobního ustrojení a integrity. To je možné i díky jedinečnému pedagogickému know-how jejich tutorů. Ti s nimi většinou pracují už více roků, skvěle vidí do ustálených způsobů práce, přičemž se nesnaží autory změnit, nýbrž být s nimi, s každou uměleckou osobností specificky, jejím vlastním způsobem. 

Rozdíly v tom různém „dělání umění“ a v „práci na sobě“ jsou zásadní, ale právě ony nesou silný potenciál inspirovat obě strany. A přes všechnu jinakost nakonec snad i oprávnění prohlásit, že „Umění je jen jedno“.

Vladimír Kokolia

www.artbrutpraha.cz

https://www.altanart.cz/atelierradostnetvorby/umelci/

https://avu.cz/oddeleni/grafika-2

V průběhu festivalu se několik desítek umělců světového významu společně s diváky pokusí nalézt odpovědi na kryptický odkaz faustovské legendy v kulisách současného světa. Nejprominentnější součástí faustovského mýtu je metamorfóza, čili změna fyzického, psychického a duševního stavu jedince a společnosti. Právě metamorfóza protkává všechny hudební a vizuální performance, výstavy, projekce a workshopy. Na toto téma navazuje i série otázek, které mýtus podrobují zevrubné i hlubinné analýze.

Filmy, videa, pohyblivé obrazy

Na programu bude zpověď lidského druhu Everything But the World amerického kolektivu DIS, poslední opus kultovního Jana Švankmajera Kunstkamera, premiéra Orwellem nasáklého dramatu Anděl na dně Televize Estráda, předpremiéra filmu Víta Pancíře NIC VÍC, zvířecí soudní proces Penumbra Hannah Black a Juliany Huxtable nebo nomádská pohádka Johna Akomfraha Last Angel of History.

Dlouhodobá spolupracovnice PAFu, francouzská kurátorka Anne Duffau (A—Z), pro festival připravila čtyři pásma s faustovskou linkou vztahující se k tématům mytologie nebo zaprodání se. Na plátně se tak setkají práce současných mágů s tvorbou těch, kteří položili základy současného umění pohyblivého obrazu. V pásmech se tak prolne tvorba kultovní performerky Laurie Anderson s matkou filmové avantgardy Mayou Deren, s dílem britského guru vizuálního umění Marka Leckeyho nebo současnými animacemi Wonga Pinga a mnoha dalšími. 

Filmové performance, audiovizuální laboratoře a site specific projekty

Významnou část programu tvoří festivalem nově produkovaná audiovizuální díla tuzemských i zahraničních umělců. Rebecca Salvadori je umělkyně a filmařka, která se zaměřuje na práci s videem. Již více než 10 let tvoří série portrétů hudebníků a umělců, v nichž zkoumá konkrétní ekologii vztahů, jež se prolíná londýnskou undergroundovou hudební kulturou. Na PAF Olomouc 2022 představí nový site specific projekt Messengers. Italská strůjkyně má v plánu postavit na Konviktu dočasné kulisy, mizanscénu a natočit sérii performancí a individuálních rozhovorů s hudebníky Kenichi Iwasou a Maxwellem Sterlingem, světelným umělcem Charlie Hopem, spisovatelkou, editorkou a kurátorkou Elaine Tam a fotografem Henericem Rossim.

Libanonská umělkyně Rana Hamadeh představí performanci Can You Make a Pet of Him Like a Bird or Put Him on a Leash for Your Girls? inspirovanou sporným islámským svátkem Ašúrá. Další zahraniční tvorbu uvede dvojice sourozenců Chuquimamani-Condori & Joshua Chuquimia Crampton, která díky krevní vazbě na prastarý jihoamerický lid Aymara tvoří silná díla opředená mystikou. Oba tyto projekty spolu s projekcí Measuring the Level of Resistance Tary Najd Ahmadi pojí vykořeněnost jednotlivců a kultur napříč světem.

Do Olomouce se vrátí i belgický hudebník a performer Billy Bultheel, který během online ročníku PAF Home vytvořil unikátní intermediální počin The Minutes of Olomouc –⁠ letos spolu s Alexandrem Iezzim a dalšími umělci představí vizuálně sonickou hudební performanci 33 plugged 002. 

Tvůrčí dvojice Ojoboca z berlínského kolektivu LaborBerlin Anja Dornieden a Juan David González divákům pomocí rafinovaných projekcí, rotujícího plátna a externího chvění nabídne hmyzí kinematograf External Shudders.

Z českých projektů se divákům představí například projekce z tištěného 60mm filmu Patterns Jana Kulky nebo dvě filmové performance Martina Ježka –⁠ Náš očistec a společně s Jaroslavem Tarnovským i intepretace díla E. F. Buriana Chceme umírat.

Herní program a herní kancelář 

Renesanci herního průmyslu, kterou nedávno nastartovala mladá generace, zaznamenal i festival a herní blok se v programovém schématu stává více a více prominentním. Herní program letošního ročníku nabídne komplexní průřez současnou i minulou tvorbou na poli deskových a digitálních her. Během celého festivalu budou mít návštěvníci možnost zahrát si prostorovou hru Kompas Faust. Vhled do československé herní historie nabídne ve své přednášce Miroslav Žák, zakladatel unikátního videoherního archivu Visiongame. Prezentace a komentované hraní představí digitální hru The Gray Man Richarda Harašíma, půjde o tzv. programový experiment, během kterého se účastníci pokusí v mezích tří hodin zmíněnou příběhovou hru dokončit.

Olomouc jako prostor pro umění

Dlouhodobým cílem festivalu je přinášet současné umění do neobvyklých prostor veřejného života, a tím oživovat místa, která mohou mnoha lidem jinak zůstat skryta. Letos proběhne metamorfóza prostor pomocí klasického cyklu AniPromítaček –⁠ pásmo každé improvizované venue je vždy spjato s prostorem, ve kterém projekce probíhá –⁠ návštěvníci tak mohou zcela zdarma navštívit projekce v kočičí kavárně, Bistré krávě, klubu Vertigo, v pokoji hotelu Alfréd a Hermína, kavárně Miss Sophie’s, zmrzlinárně Tomivo Gelato nebo Kosmetickém salonu Ivy a zhlédnout zde filmy od současných mezinárodně ceněných tvůrkyň jako Joanna Kozuch, Diana Cam Van Nguyen, Adéla Babanová či Chintis Lundgren.

Volně přístupné budou také výstavy ve čtyřech olomouckých galeriích –⁠ Vitríně Denisce, Galerii Véčko, Galerii PAF a Galerii XY. V poslední zmíněné naleznou návštěvníci kurátorskou výstavu se všemi letošními soutěžními snímky jediné české soutěže zaměřené na pohyblivý obraz –⁠ Jiné vize CZ. Kurátorem Jiných vizí je letos Šimon Kadlčák a podle ohlasů z pražské události, při které byla představena desítka soutěžních snímků, je na co se těšit.

Program pro malé i menší

Kromě AniPromítaček, které potěší dospělé ale hlavně děti, si pro ty nejmladší festival přichystal i sérii bezplatných projekcí audiopohádek podcastu Kolíbka, které ve filmovém sále na Konviktu zpříjemní brzké ráno všem rodičům i dětem. Vedle pasivní konzumace programu se děti budou moci aktivně zapojit do několika workshopů. Dvojice designérek Lucie Polášková a Natálie Sodomková si pro ty nejmladší připravily hned dva workshopy –⁠ v dílně Kvarteto si děti vytvoří svoji vlastní karetní hru, při druhé dílně Pop-up si na své přijdou knihomolové se slabostí pro hezké interaktivní knihy. O tom, že dětem kreativita nechybí, ale někdy jsou prostě jenom lenivé, přesvědčí návštěvníky workshopu Vyprávění je hračka Roman Štětina, sdružení Free Cinema je zase naučí jak napodobit Charlieho Chaplina. Brzký příchod Mikuláše dětem připomene trojice čertovských pásem Čerchmanti podšití, Rohaté pohádky a O Čertovi, kde figurují snímky od klasiků jako Jiří Trnka, Josef Kluge nebo Pavel Koutský. Děti do dvanácti let mají vstup na festival zdarma.

Festival cílí na všechny věkové kategorie, středoškolským studentům tak ve spolupráci s Olomouckým krajem nabídne sérii komentovaných prohlídek výstav, prezentaci o současném vývoji počítačových a deskových her nebo hudební workshop. 

V současnosti je možné zakoupit v předprodeji akreditace na celý festival za 1300 Kč, nebo na jednotlivé dny.