Tiskovou zprávu ke kampani #NaPrekladuZalezi si můžete také stáhnout a přečíst zde.

EN: Please download and read our Press Release about the Campaign here.

Poslední roky se v literárních kruzích hojně hovoří o postavení literárních překladatelů. Jejich práce je pro čtenáře neviditelná, pro vydavatele nezbytná a pro šíření světové literatury zásadní. Podmínky, za nichž čeští literární překladatelé pracují, jsou však často nevýhodné. Tento stav podrobně a s oporou konkrétních čísel zachytili v rámci projektu podpořeného z grantu Fondů EHP 2014–2021 Překladatelé Severu spolu s českými a severskými partnery. Sešli se též u kulatého stolu s nakladateli, a otevřeli tak dialog o aktuální situaci obou stran, uspořádali mezinárodní konferenci, na níž si překladatelé vyměňovali příklady dobré praxe se severskými partnery, a přidali i workshopy pro překladatele ke zlepšení jejich kompetencí nebo manažerské workshopy pro vedení profesních spolků. Projekt, příznačně nazvaný Překladatelská posilovna, teď završí kampaň, která by měla roli a podmínky překladatelů přiblížit čtenářům.

Za jakých podmínek tedy čeští literární překladatelé pracují? Na základě dotazníkového šetření, do nějž se v říjnu a listopadu 2021 zapojilo 330 překladatelů z více než 30 jazyků, vznikla publikace Mapování smluvních podmínek a výše honorářů českých literárních překladatelů. „Mezi zjištění, která lze shrnout do jedné věty, patří například to, že literárnímu překladu se u nás ze tří čtvrtin věnují ženy, že více než třetina respondentů pracuje se dvěma či třemi jazyky a že jen pro čtvrtinu respondentů představuje literární překlad hlavní zdroj příjmů,“ říká Kateřina Krištůfková, předsedkyně spolku Překladatelé Severu. Podle výsledků analýzy medián honorářů v letech 2019 a 2020 činil 180 Kč za normostranu, přičemž z odpovědí týkajících se času stráveného nad jednou normostranou textu vyplývá, že její překlad včetně následných úprav trvá v průměru hodinu. 

Překládání beletrie je přitom vysoce odborná práce, kterou by překladatelé neměli dělat pouze z lásky k literatuře. Parafrází slov portugalského nositele Nobelovy ceny za literaturu Josého Saramaga můžeme říct, že zatímco jednotliví autoři tvoří národní literatury, překladatelé vytvářejí literaturu světovou. Právě literární překladatelé zprostředkovávají krajanům cizí kulturu, a to pohledem zasvěceného čtenáře i znalce původních reálií. „Literární překladatel není jen někdo, kdo se naučil cizí jazyk. Je to pozorný čtenář, který dílo přečte několikrát a interpretuje ho na vícero úrovních. Je to znalec kultury i prostředí, v němž originální dílo vzniklo,“ dodává Kateřina Krištůfková.

„Naší snahou je práci literárního překladatele více zviditelnit. V tomto směru se mnohé zlepšuje, některá nakladatelství už například uvádějí jméno překladatele na obálce knihy, nemusíme je tak hledat až v tiráži,“ vysvětluje překladatel z finštiny a předseda Skandinávského domu Michal Švec. „Čtenáři možná ani netuší, že překladatel je spoluautorem daného díla, že jeho práce podléhá autorskému zákonu. Přeložené dílo je tedy jeho vlastnictvím, s nímž podle práva nakládá, například uděluje licenci k jeho vydávání a zveřejňování.“

Překladatelé Severu nyní zahájili kampaň na podporu zájmu o práci překladatele, jejíž hlavní body shrnuli na webové stránce https://prekladateleseveru.cz/naprekladuzalezi/.

„Chystáme se především do knihoven dodat letáčky upozorňující na práci překladatele, na to, proč se vyplatí sledovat kvalitu přeložených knih – například prostřednictvím překladatelských cen i anticen. Chtěli bychom s knihovnami zavést dialog o tom, jakými kritérii by bylo vhodné se řídit při nákupu nových knih a jakou roli hraje i kvalita vydání a překladu. Rádi bychom také,

aby lidé, kteří doporučují knihy nebo o nich píšou na sociálních sítích či hovoří s kamarády, nezapomínali zmiňovat i autory překladů. Při zveřejňování recenzí na sociálních sítích mohou používat hashtag #NaPrekladuZalezi, který jsme si zvolili jako motto kampaně. Na překladu totiž opravdu záleží. A na překladatelích možná ještě víc,“ uzavírá Kateřina Krištůfková.

Hlavní body kampaně #NaPřekladuZáleží

Víte, že literární překladatel:

je spoluautor díla a překlad podléhá autorskému zákonu

je mezikulturní zprostředkovatel, seznamuje nás s kulturou, prostředím, zvyklostmi a reáliemi dané země

pro vytvoření překladu potřebuje víc než jen jazykové znalosti

dokonale ovládá mateřštinu

překládané dílo čte mnohokrát, interpretuje ho na několika úrovních

dohledává, ověřuje, konzultuje s odborníky

pracuje průměrně za 180 Kč na hodinu*

přeloží ročně kolem 500 stran, přesto musí mít obvykle i další práci*

* Podle dotazníkového šetření, do nějž se v říjnu a listopadu 2021 zapojilo 330 překladatelů z více než 30 jazyků

Rádi čtete a hodně vás baví zahraniční literatura? A napadlo vás někdy, že na překladu opravdu záleží? 

Všímejte si kvality překladových knih, zajímejte se o překladatele a v komentářích, recenzích, poznámkách, doporučeních i v instagramových či facebookových postech zmiňujte i je. 

Sledujte ocenění za překladovou literaturu:

Cena Josefa Jungmanna

Magnesia Litera

Zlatá stuha

Státní cena za překladatelské dílo

A sledujte také anticenu Skřipec udělovanou Obcí překladatelů!

Ať už se v překladech nesetkáváme s pověstným generálem Attorneym místo vrchního státního zástupce, s bulharským parfémem, když je myšlen parfém Bvlgari, či s tričky z banánových republik, která ve skutečnosti nesou značku Banana Republic . Ať nemusíme číst podobné skvosty:

První film, který viděl, byla Snow Whiteová. Dokázal ho odvyprávět od otevření úvěru až po odjezd Snow Whiteové s princem do růžové budoucnosti a nevynechat jedinou podrobnost. (Pat Conroy, Hudba na pláži)

Zdědil statek v Sødlimě. Nechce se věnovat hospodářství, ale je tam přirostlý. Nejde s ním hnout. / Teprve až si na maličké toaletě opláchl z rukou dieselový zápach, chyběly tam papírové kapesníčky a role toaletního papíru se povalovala na zemi, koupil si noviny. (Torkil Damhaug, Slepá skvrna)

Půjdu domů. Postarat se o svou bolest hlavy. (Joy Fielding, Dej mamce pusu)

Od doby, co Becker přestal soutěžit, strávil v pozdních devadesátých letech většinu svého života jako podnikatel ve fúzích a koupích podniků. V čase, který věnoval tenisu, byl spíše televizním učencem. Složitosti jeho soukromého života, které zahrnovaly i otcovství dítěte z jedné noci v londýnské restauraci (…), které ho proslavilo stálými diskuzemi a spekulacemi, ale sotva to byl někdo ze sportovních hybatelů. (Chris Bowers,  Novak Djokovič — sportovní velvyslanec Srbska.)

Kampaň #NaPrekladuZalezi vznikla v rámci projektu Překladatelská posilovna, realizovaného pod oficiálním názvem Posilování kapacit oborových organizací českých literárních překladatelů a jejich členů v rámci programu Kultura, který je spolufinancován z Fondů EHP 2014-2021.

Literární procházka po Pardubicích usiluje o to propojit zážitek z konkrétních míst v městském intravilánu se zážitkem z literárních textů autorů, kteří jsou svou tvorbou s Pardubicemi spojeni (Jaromír John, Vladimír Vokolek, Jiří Gruša, Jiří Pištora, Petr Kabeš). Nejde ani tak o to nacházet “autentická” místa, jež tvoří materiální předobrazy literárních textů nebo se váží ke konkrétním životním epizodám zmiňovaných autorů, ale pokusit se pomocí společného průchodu městem za doprovodu koláže složené z krátkých literárních ukázek poukázat na paralely mezi faktickým místopisem Pardubic a fiktivní topologií vybraných literárních děl.

Sraz ve 14 hod ve vstupní hale Hlavního nádraží v Pardubicích pod horoskopem.Délka trasy cca 8 km, trasa je vhodná pro kočárky.

Kapacita: 25 osob. Vstupenky v ceně 200 Kč v prodeji na e-shopu A2:Vstupenka nezahrnuje jízdenku do Pardubic a MHD.

Facebooková událost: https://fb.me/e/3IBBFBZVJ

Projekt vznikl za podpory Ministerstva kultury České republiky. 

V prostorách Mezaninu Veletržního paláce mají od dnešního dne divačky a diváci možnost navštívit přehlídku 33. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Výstava s názvem Vše pevné se spojuje ve vzduchu poprvé v historii Ceny zahrnuje příspěvky také od umělkyň a umělců, které nevybrala odborná porota. Na základě iniciativy externího kurátorského dua ve složení Anetta Mona Chișa a Jaro Varga doplní umělecké projekty letošních laureátek a laureátů nejvýznamnějšího českého ocenění pro vizuální umělkyně a umělce do třiceti pěti let také společná instalace dalších, kteří se do letošního ročníku hlásili. Vedle Olgy Krykun, Davida Přílučíka, Vojtěcha Radakulana, Martiny Drozd Smutné a Ezry Šimek tak svá díla v podobě tisků na textilu bude v Praze vystavovat dalších 51 umělců, a to až do 8. ledna 2023. Ve stejném termínu probíhá také výstava dvou imerzivních filmů zahraničního hosta Korakrita
Arunanondchaie.

Cena Jindřicha Chalupeckého 2022: Vše pevné se spojuje ve vzduchu Národní galerie Praha – Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7 Laureátky*i 33. ročníku: Olga Krykun, David Přílučík, Vojtěch Radakulan, Martina Drozd Smutná, Ezra Šimek

Vystavující: Tomáš Absolon, Markéta Adamcová, Néphéli Barbas, Zuzana Bartošová, Radoslav Bigoš, Tomáš Blažek, Radka Bodzewicz, Antonín Brinda, Nela Britaňáková, JaCobra & Baďa Diaby, Michal Čeloud Šembera, Markéta Filipová, Dominik Forman, Matěj Frank, Markéta Garai, Ishmat Muhammad Habib, Filip Hauer, Matěj Hrbek, Barbora Kachlíková, Magdaléna Kašparová, Deana Kolenčíková, Šárka Koudelová, David Krňanský, Jan Matýsek, Milan Mazúr, Lucie Medřická, Jozef Mrva, Barbora Myslikovjanová, Anna Nerušilová, Martin Netočný, Karolína Netolická, Ondrash & Kašpárek, Lukáš Prokop, Lea Petřiková, Tereza Příhodová, Jasmin Schaitl, Lukáš Slavický, Tatiana-Sofiia Sorokina, Dominik Styk, Eva Škrovinová, Sofie Tobiášová, Natália Trejbalová, Andrea Uváčiková & Ondřej Vicena, Adam Vít, David Vojtuš, Václav Voleský, Martina Koblic Walterová, Sara Wollasch, Aleš Zapletal

Kurátorský tým: Anetta Mona Chișa a Jaro Varga
Termín konání výstavy: 23. 9. 2022 – 8. 1. 2023
Vernisáž: 22. 9. 2021, 19:00

Sympozium Jury Meeting: 2. – 3. 12. 2022
Zahraniční host: Korakrit Arunanondchai
Kurátorka: Tereza Jindrová
Letošní 33. ročník nejprestižnějšího tuzemského ocenění za mimořádně výraznou tvorbu v oboru výtvarného umění pro autorky a autory do 35 let se po krátké pauze vrací do Národní galerie Praha. „CJCH jsem měla možnost vidět v Moravské galerii v Brně v roce 2021 a jsem velmi ráda, že nyní představujeme pražskou edici. Rok 2022 je v Národní galerii hodně zaměřen na současné umění a laureáti Ceny

Jindřicha Chalupeckého nesmí chybět. Věřím, že se zde CJCH cítí jako doma,“ říká Alicja Knast, ředitelka Národní galerie Praha. Již tradičně mohou v letošním roce návštěvníci a návštěvnice zhlédnout nová umělecká díla vytvořená speciálně pro tuto příležitost. Pětice mladých umělkyň a umělců pod vedením externího kurátorského dua vystavuje své propracované projekty v řadě médií, od malby přes prostorové instalace až po video nebo virtuální realitu. Kurátorské duo Anetta Mona Chișa a Jaro Varga, oba etablovaní na česko-slovenské i mezinárodní umělecké scéně, vytvořili v prostoru Mezaninu pomocí architektonické intervence v podobě „koridoru“ tajuplné prostředí uzavřené pohledu zvnějšku. Po vstupu do tohoto podloubí se před zraky návštěvnic a návštěvníků postupně ve vzájemné interakci odkrývá pět unikátních instalací, které reprezentují výrazné hlasy současné mladé umělecké scény a odrážejí důležitá témata dneška – pokud by bylo možné je obecněji shrnout, pak se jedná především o téma vlastní identity nebo specifické pozice na pozadí dnešních lokálních i globálních konfliktů – ať už je to válka na Ukrajině, energetická krize nebo možnosti a těžkosti ohleduplného soužití s ostatními lidmi, planetou Zemí a dalšími bytostmi, které ji obývají.

Laureátské projekty
Olga Krykun vystavuje sérii maleb stylizovaných pomocí vyřezávaných dřevěných rámů do podoby oken s výhledem. Ten autorka divákům předkládá s jasným režisérským záměrem, s nímž připravila také doprovodnou performance k instalaci. Přestože se nové malby námětem v podobě antropomorfizovaných květin zásadně neodlišují od dřívější autorčiny práce, těžiště jejich obsahu je výrazně pochmurnější. Významem se přesouvají ke stále probíhající tragické ruské
válce v Ukrajině, jež se Olgy Krykun a mnohých dalších autorek a autorů pocházejících z Ukrajiny a žijících a tvořících v Praze dotýká. Svou aktuální tvorbu proto Krykun vnímá jako prostředek k tomu, aby upozornila západního diváka na reálný svět a zároveň se umožnila vyrovnat s jeho prožíváním z pozice člověka z Ukrajiny.  

Umělecké projekty Davida Přílučíka se opakovaně zabývají zkoumáním přírody, živočichů a vztahů lidských a mimolidských bytostí. V širším měřítku lze hovořit o komplexním výzkumu na téma etické a ohleduplné existence člověka ve světě a soužití s dalšími tvory, kteří jej spolu s ním obývají. Pro výstavu CJCH 2022 Přílučík připravil nový film, navazující na jeho dvě předchozí výstavy v Čechách a na Slovensku. Ve fiktivním příběhu Plemeno se setkáváme s chovatelem československých vlčáků, který zvažuje, zda by se plemeno nemělo vyvíjet jiným směrem, čímž se dostává do konfliktu s ostatními chovateli.
Vojtěch Radakulan (roz. Rada) připravil multimediální instalaci kombinující fyzické prostředí a objekty vyprodukované pomocí 3D tiskárny se zážitkem virtuální reality v projektu nazvaném Období osamělých směn, aneb nejdražší muzeum na světě. Výchozí inspirací pro něj byla bezprecedentní situace z rakouského Zwentendorfu, kde byla v 70. letech 20. století postavena kompletní jaderná elektrárna, jež ale vlivem tlaku místní společnosti na politiky nikdy nebyla uvedena do provozu.

Martina Drozd Smutná vystavuje formou závěsné instalace v prostoru rozsáhlý výběr maleb různých formátů. Jak je pro tvorbu Drozd Smutné typické, návštěvnice se setkají s náměty vycházejícími z feministického přemýšlení a výzkumu, který kriticky přehodnocuje historické i současné otázky genderu, třídního uspořádání, sociálních nerovností a souvisejících mocenských struktur. V motivech, které zde autorka prezentuje, jsou čitelná mj. témata domova,
rodiny či reproduktivní práce a kritiky heteronormativních genderových rolí. Ezra Šimek, který*která ve své práci dlouhodobě zkoumá téma (vlastní) nebinární identity, představuje nový film a prostorovou instalaci. Hlavním hrdinou je tady Trans* tulák, který se vydává na cestu srze opuštěná důlní města starého Divokého západu až do stálezelených plání čarodějnic, zámků a jeskyň symbolizujících tvrdě potlačené sny. Film balancuje mezi úzkostí z vlastní ztracenosti a nemožnosti najít záchytné body pro svou orientaci ve světě, a nadějí, že někde před vámi jsou přece jen téměř ztracené stopy, po kterých je ještě možné se vydat. Projekt uměleckým jazykem komentuje problematiku gatekeepingu v kontextu zdravotní péče pro trans* lidi v rámci tranzice nejen v České republice.

Levitující výstava
Kromě prostorově provázané prezentace děl laureátek a laureátů CJCH 2022 ovšem mají návštěvníci výstavy možnost vidět také speciální instalaci zdánlivě levitující ve vzduchu v Malé dvoraně Veletržního paláce. Na lanové konstrukci jsou umístěny umělecké příspěvky ve formě tisků na textilu, kterými se na výzvu kurátorského týmu rozhodlo zareagovat 51 umělkyň a umělců (z celkového počtu 79) přihlášených do letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Kurátorský počin tak opět posunul vývoj posledních let v organizaci a pravidlech konání Ceny, která letos již třetím rokem má pět laureátek a laureátů, namísto
tradičního jednoho „vítěze“. „Prešli sme si portfóliá všetkých prihlásených umelcov*kýň a vyvstala v nás potreba znova uviesť do pohybu to, čo bolo arbitrárne vylúčené: vystaviť aj tých*ie, ktorí*é by mohli vyhrať za iných okolností, pri inom zložení poroty, v inej nálade, za iného počasia. Všetkých 79 prihlásených sme pozvali, aby sa zúčastnili výstavy, ktorá by mala vzniknúť ako rozvetvenie prezentácie laureátov*iek,“ popisují svou motivaci k unikátnímu rozšíření výstavy CJCH Anetta Mona Chișa a Jaro Varga. „Týmto gestom sme dúfali v demokratickejší a inkluzívny dialóg. Naším zámerom bolo iniciovať vznik organickej štruktúry, v ktorej budú paralelne koexistovať odlišné výtvarné pozície, a rozšíriť kontext mladej generácie o náznaky rôznorodých obsahov a nálad, ktoré táto generácia prináša,“ dodává kurátorské duo.

Výstava zahraničního hosta – mystické příběhy z hliněné jeskyně
Výstava mezinárodně etablovaného thajského umělce Korakrita Arunanondchaie nazvaná Konečnost našich písní proti nekonečnosti času a prostoru je první
prezentací tohoto multimediálního umělce v České republice a zároveň dává poprvé do souvislosti jeho starší film With History in a Room Filled with People with Funny Name 4 (S historií v místnosti plné lidí s legračními jmény, 2017) s jeho nejnovějším snímkem Songs for Dying (Písně k umírání, 2021). Obě videoeseje spojuje téma vzájemného prolínání života a smrti, které je pojednáno z nanejvýš osobní perspektivy, ale také z perspektivy historicko-politické a univerzální. Příběhy duchů a předků nám pomáhají rozlišovat rozdíly mezi dobrou a špatnou smrtí a umělcův emotivní, makro- i mikroskopický pohled na předivo života nám zase připomíná roviny existence, které nás přesahují – jako jednotlivce i jako lidskou společnost. Arunanondchai nás pobízí přemýšlet o tom, jaké příběhy si vyprávíme a jakým písním nasloucháme. Koneckonců, nejvytrvalejší smysl, který umírajícího provází až do poslední chvíle, je právě sluch. 

Pořádá: Společnost Jindřicha Chalupeckého
Spolupořadatel: Národní galerie Praha
Hlavní partneři: Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Prahy
Partneři: Magistrát města Brna, Státní fond kultury ČR, Městská část Praha 7, Trust for Mutual Understanding, Moravská galerie v Brně, PLATO Ostrava, Česká centra, Institut umění – Divadelní ústav, Centrum a Nadace pro současné umění Praha, Residency Unlimited, MeetFactory, Fair Art, Biofilms
Mediální partneři: Art+Antiques, Artyčok.tv, ArtMap, Artalk.cz, Radio Wave, Art Viewer, A2, Flash Art, Railreklam, GoOut
Speciální partneři výstavy CJCH 2022: Gestor, Rotorama, Textile Mountain, Zlatá loď
Výstava a vydání katalogu Ceny Jindřicha Chalupeckého 2022 se uskutečňují za finanční podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a
Ochranného svazu autorského GESTOR. 
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Materiály k letošnímu ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého najdete na našem
úložišti: http://bit.ly/press_CJCH  (složka Česká média – 2022 – Cena Jindřicha
Chalupeckého)

Dagmar Filípková, Šárka Hojaková, Dominik Jirsa, Jarmila Jandová, Marie Kohoutková, Václav Kuklík, Marie Kůsová, Lorenzo, Karel Pajma, Lukáš Paleček, Vojtěch Proske, George Radojčič, Iveta Riminka Fillí, Ladislav Svoboda.

Galerie Art Brut první výstavní prostor v Praze zaměřený výhradně na tvorbu autorů, kteří se z různých důvodů nemohou nebo nechtějí vřadit do běžného výtvarného provozu.

https://www.artbrutpraha.cz

Letošní setkání divadelní, hudební, taneční, literární, výtvarné a jiné alternativy se bude konat ve dvou městech – v Praze ve dnech 21. až 28. září a v Brně od 7. do 9. října. V rámci festivalu bude uvedeno osm nových projektů a přes čtyřicet představení, nebudou chybět ani dvě debaty – o undergroundu a angažovaném divadle.

Motto si pořadatelé festivalu vypůjčili z Tylovy Fidlovačky, odkazují tak na českou hymnu a národní hrdost, mírně ho ironizují použitými cibulákovými vzory letošního vizuálu. Motiv domova, který máme, ztrácíme, znovunalézáme i nabízíme, prochází mnohými projekty – ať už poeticky, satiricky, anarchisticky či apelativně.

„I letos uvedeme projekty na ne-divadelních místech, respektive v prostorech a objektech, které mají či měly jinou primární funkci. Dokumentární performance s názvem Hranice. Co chtějí? Co chceme? vypráví o dění u bělorusko-polských hranic, proto jsme ji umístili na veřejné prostranství, kde dennodenně procházejí a střetávají se lidé různých vyznání a názorů. Uvidíte také intimní představení Nidos a Moetivi Karavan ve dvou obytných karavanech, které zaparkujeme na náplavce, či Kabinet přátelství a naděje ve stanu, který postavíme ve foyer divadla Komedie. Začátek projektu Language barrier equal, jejž vytvořili čeští a ukrajinští studenti, se bude odehrávat v pražské a brněnské pasáži, důležitý je totiž pohyb více lidí či určitá nehostinnost a neintimita prostředí, aby pak performeři a diváci mohli společně prožít setkání u kávy,“ přibližuje netradiční festivalová místa kurátorka festivalu Lenka Dombrovská.

Na Nextce samozřejmě nemohou chybět divadelní projekty progresivní formy a aktuálních témat. O paměti a rodině bude vyprávět Spielraum Kollektiv v projektu Odkaz, což je subjektivní konfrontace Lindy Straub s audiovizuálními nahrávkami příslušníků tří generací její rodiny. Mladí tvůrci z Dočasné Company artikulují environmentální úzkost v pohybové inscenaci Our Land We Plant. Participativní performance a muzeální expozice Anety Fodorové s názvem Očitá svědectví bude na festivalu uvedena ve dvou blocích, jelikož se nejprve diváci stanou spoluúčastníky představení a poté budou moci sledovat, jak se jejich přítomnost stala exponátem. Bratislavský nezávislý soubor Uhol_92 si v inscenaci s živou hudbou Isobutane klade otázku, která nesnesitelně rezonuje právě v těchto týdnech a měsících: „Jak lehko se z ponížených stanou krvelační“?

Také letos budou uděleny Pocty za alternativní umění, slavnostní večer budou tentokrát uvádět umělci z queer platformy PiNKBUS a mezi poctěnými se zaskví underground. Snad dojdeme vzájemnému pochopení, jelikož obě skupiny se zasazovaly a zasazují o upřímnější svět. Před udílením Poct bude mít v prostorách divadla Komedie koncert Vratislav Brabenec a uskupení Pal-Post Unit.

Více informací naleznete na stránkách: www.nextwave.cz

Jaké filozofické a společenské perspektivy si dnes spojujeme s veřejnou kulturní institucí, jako je zřizované divadlo, a může pro ně jako kompas posloužit iniciativa Nový evropský Bauhaus? Jaké argumenty pro udržení veřejných kulturních institucí obstojí v současných krizích, a jak by se v ideálním světě mělo doplňovat zřizované a nezávislé divadlo? Jak může být potenciál kulturních institucí lépe využit městy a komunitami, a s jakými ekonomickými a legislativními překážkami se potýkají? Odpovědi na výše naznačené otázky bude hledat Fórum o budoucnosti kultury Praha s podtitulem Veřejná kulturní instituce 21. století, které se bude konat v Divadle pod Palmovkou.

Fórum o budoucnosti kultury Praha vzešlo z iniciativy polského divadla Teatr Powszechny, které roku 2017 uspořádalo první Fórum o budoucnosti kultury, jako reakci na sílící snahy o centralizaci kultury ze strany aparátu národního státu. Toto divadlo je také partnerem pražského fóra a jeho zástupci se aktivně budou podílet na diskuzích. Dalším zahraničním partnerem je ukrajinské Jam Factory Art Centre ze Lvova. Fórum je bezpečným prostorem pro vytváření vize otevřené, rozmanité a inkluzivní kultury, která reaguje na výzvy 21. století. Iniciuje spolupráci s umělci, aktivisty, vědci, politiky a veřejnými činiteli, tedy s lidmi, kteří utvářejí společenskou představivost prostřednictvím kritické analýzy reality. Jeho hlavním cílem je podporovat společenskou rozmanitost a občanskou kulturu. Krize v podobě pandemie SARS-CoV-19 zdůraznila roli a význam kultury nejen v rovině její imanentní hodnoty, ale také například její funkce
terapeutické a sociální.

Program dvoudenní konference zahájí 20. září Mária Beňačková Rišková, která přednese úvodní příspěvek na téma Nový Evropský Bauhaus a veřejné kulturní instituce. Následovat bude panelová diskuse s tématem: Jakým výzvám čelí divadlo jako veřejná instituce 21. století? V tomto bloku od 10:30 budou diskutovat Stanislav Moša (Asociace profesionálních divadel), Lenka Havlíková (Divadlo X10), Pawel Lysak (Teatr Powszechny) a Michal Lang (Divadlo pod Palmovkou). V odpoledním bloku od 12:00 potom budou z obecnější perspektivy kulturních politik i dalších oborů diskutovat Václav Janoščík (AVU), Jiří Sulženko (ředitel odboru kultury a cestovního ruchu hl. m. Prahy), Olga Škochová (ONplanlab) a Maté Gáspár (Budapest Brand Nonprofit P. L. C.). První den konference pak bude zakončen představením Divadla pod Palmovkou romeo&julie2022 od 19:00 hodin. Ve středu 21. září bude fórum pokračovat diskusními skupinami. Jedna z nich se zaměří na podmínky, překážky, naděje a vize v oblasti ekonomiky zřizovaných divadel, druhá se bude zabývat legislativou. Oba dny budou provádět programem moderátoři Jan Jiřík a Martina Pecková Černá.

„Praha vede živý dialog s kulturním sektorem, ať už v rámci Pražského kulturního fóra nebo při přípravě kulturní politiky. Jsem rád, že Divadlo pod Palmovkou jako instituce intenzivně zapojená do evropské spolupráce, nám dává další příležitost pro diskusi, navíc na tak aktuální témata,  jako je

Nový evropský Bauhaus a role kulturních institucí. Je to dobrá zpráva o tom, že pražské kulturní „příspěvkovky“ fungují jako katalyzátor změn v
sektoru a ne jako zastaralé setrvačné organizace,“ říká Jiří Sulženko ředitel odboru kultury a cestovního ruchu Hlavního města Prahy.
„Asociace profesionálních divadel České republiky vítá možnost vést debatu k tématům, která vesměs negativně ovlivňují uměleckou práci v oblasti živého umění v České republice. Od začátku devadesátých let jsme nuceni improvizovat v legislativním chaosu, který naši činnost významně determinuje. Očekáváme zásadní systémové změny,“ říká Stanislav Moša, předseda Asociace profesionálních divadel a ředitel Národního divadla Brno. Ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang za pořadatele dodává: “Jsme součástí Evropy, a proto považuji za důležité si vzájemně vyměňovat zkušenosti a společně přemýšlet o směřování evropské kultury.”

Dvoudenní program s mnoha mluvčími a diskuzemi přinese možné odpovědi na otázky o odpovědnosti a místě kulturní instituce ve 21. století, zejména divadel, a to jak nezávislých, tak zřizovaných státem. Během Fóra o budoucnosti kultury Praha se společně se zástupci veřejné správy i kulturních institucí z ČR i zahraničí zaměříme na společenskou roli a hodnotu veřejných kulturních institucí v 21. století a ekonomické i legislativní podmínky jejich fungování.

Na fórum se můžete registrovat prostřednictvím formuláře: https://docs.google.com/forms/d/1w8VQkgYrgZaK2ojjzWGXjOca_-5ULqrjRtcJcWujhp8/edit
Informace o Fóru o budoucnosti kultury Praha včetně programu najdete na stránkách https://www.podpalmovkou.cz/forum-o-budoucnosti-kultury a na facebookové události.

Mistrovství světa ve veslování v Račicích, událost, na kterou veslařská obec čekala 29 let. U veslování to ale tentokrát nekončí. Organizátoři se rozhodli propojit s platformou Sport in Art a poprvé v historii tak bude mistrovství světa doprovázet výstava současného umění. Díla inspirovaná veslováním lze vidět v pop-up galerii Sport in Art. Výstava s názvem ROW ROW ROW RAČICE bude otevřena od 18. do 25. září přímo v areálu Národního olympijského centra
vodních sportů a představí významné české i světové výtvarníky.

Návštěvníci se mohou těšit na díla více než dvaceti umělců s českým imezinárodním zastoupením. Prim hraje malba, ale chybět nebudou ani velkorysé
sochy, grafiky nebo videoart. Na jednom místě tak bude možné obdivovat díla Aleny Anderlové, Marka Číhala, Romana Franty, Jiřího Hauschky, Lukáše Havrdy,Karla Jerieho, Davida Mazance, Jitky Petrášové, Sarah Emily Porter (GB), Julia Reichela, Michaela Rittsteina, Frithy Strand (USA), Barbory Šlapetové, Pavla Šmída, Karla Štědrého nebo Susan Wood (USA). Představí se sochaři Milan Cais, Jakub Flejšar nebo Paulina Skavová, grafik Michal Cihlář či vizuální umělkyně Zuzana Bahulová. Všechna díla jsou inspirována veslováním a některá vznikla přímo pro tento sportovní svátek na vodě.

“Sport in Art propojuje umění a sport komplexně a systematicky. Tématická sportovní výstava v tomto rozsahu je světový unikát a skvělou prezentací umění ve sportovním prostředí. V podobných projektech bude Sport in Art pokračovat. Výtvarné umění a sport mají tolik společného - emoce, krása, poznání - že by bylo škoda se nesnažit je ještě více propojit. Výstava ROW ROW ROW je skvělým příkladem, jak se mohou oba světy vzájemně doplňovat a inspirovat,” přibližuje platformu Sport in Art její ředitel a spoluzakladatel, Jan Dvořák.

Kurátorem výstavy není nikdo jiný než Petr Volf, teoretik umění a výtvarný kritik, který se mimo jiné podílel také na předchozí výstavě platformy Sport in Art ke
kultovnímu veslařskému závodu Primátorky. K výstavě říká: „Vnímáme snahu zachytit atmosféru závodů i zklidněné, až meditativní veslování vodním korytem, kde je podstatný kontakt člověka s přírodním živlem. Jsme svědky vášně, odhodlání stejně jako ironického odstupu. Autoři po svém navazují na mistry devatenáctého století, jakými byli Gustave Caillebotte, Alfred Sisley nebo Thomas Eakins.”

Stejně jako v případě výstavy ROW ROW ROW na smíchovské náplavce u příležitosti 109. pražských Primátorek, tak i nyní se prostoru chopila Mariana Hanková, která je nejen architketkou expozice, ale také vášnivou veslařkou. A není jediná! Fotografka a malířka Susan Wood, která v Račicích představí své akrylové malby, je zároveň trenérkou amerického národního veslařského týmu.
„Závodně vesluji od roku 1979. Právě v tomto sportu jsem našla nejen hlubší spojení s umělcem v sobě, ale také nejčistší formu krásy... takovou, která v sobě spojuje čistý adrenalin s neokázalou ladností.”, vyjadřuje se o svých největších vášních Susan.

Pop-up galerie Sport in Art, která vyroste v areálu Národního olympijského centra vodních sportů, bude postavena z osmi designových kontejnerů Koma City Modul. Návštěvníkům se tak nabízí nejen netradiční výstavní prostor, ale také exkluzivní výhled na veslařské souboje, která na světoznámém račickém kanálu budou po celý týden probíhat.
Příznivci sportu i umění si díky výstavě mohou rozšířit své umělecké sbírky, ROW ROW ROW RAČICE totiž bude nakloněná prodeji. Výstava bude otevřena denně od 18. do 25. 9. bezplatně všem návštěvníkům Mistrovství světa, a to v tomto čase: 18.–⁠22. 9. (ne–⁠čt): 11–⁠15 hod, 23.–⁠25. 9. (pá–⁠ne): 10–⁠16 hod. Vernisáž výstavy se přitom uskuteční 23. 9. v 16:30.

Sport in Art je vůbec první platformou, která propojuje světy umění a sportu a shromažďuje to nejzajímavější s důrazem na českou i zahraniční výtvarnou scénu. Veřejné výstavy však nejsou jediným počinem platformy. Díky kurátorsky vedené galerii si na webu sportin.art můžete rozšířit svou sbírku o nová umělecká díla nebo si přečíst rozhovory a články o současném výtvarném umění. Postupně se také rýsuje myšlenka mezinárodní umělecké soutěže.

Zalepit žvýkačkou nebo si nechat vytetovat? Jak přistupuje současná umělecká fotografie k různým formám extremismu ve společnosti? Už 8. září odstartuje v Praze dvanáctý ročník Fotograf Festivalu, tematicky a kurátorsky koncipované přehlídky fotografií a audiovizuálního umění. S letošním podtitulem Nikdo sem nepatří víc než vy se jeho kurátorky věnují vzestupu nacionalistických, populistických a krajně pravicových směrů a konfrontují tyto tendence se současným uměním. Díky tomu otvírají návštěvníkům cestu k vynikajícím mezinárodním umělcům, jejichž díla vyzývají ke kritickému uvažování i ke zpochybňování našich vlastních postojů.

Ač se téma festivalu může zdát kontroverzním, doufají kurátorky Markéta Mansfieldová (CZ), Elisabeth Pichler (DE) a Tereza Rudolf (CZ), že ho návštěvníci nebudou vnímat jako útok na pojetí národní identity a tradičních hodnot. „Rády bychom ukázaly, že národní identita není něčím daným, ale že se mění a že tento vývoj často ovlivňují lidé, kteří si chtějí zajistit svou politickou, ekonomickou nebo náboženskou moc. A že tato identita může být jak emancipačním, tak diskriminačním konceptem, který lidi spojuje, ale také je umí obrátit proti sobě,“ vysvětluje záměr Markéta Mansfieldová.

Nejrůznějším formám vizuální reprezentace krajně pravicového násilí bude přirozeně věnována i první výstava festivalu, jejíž vernisáž ve Fotograf Gallery bude 8. září také slavnostním zahájením celé akce. Výstava nese název Extrémně normální a k vidění na ní bude například série fotografií Ludwiga Raucha zachycující rasistické útoky v Německu 90. let. S poněkud jiným dokumentárním přístupem a o třicet let později vyobrazuje podobnou problematiku fotograf Jakob Ganslmeier, mezi jehož náměty patří například zbavování se ideologických tetování. Vzestup pravice samozřejmě sledují i umělci v jiných zemích a například Mykola Ridnyi použil k jeho vyobrazení na Ukrajině kousky žvýkaček. Ruská invaze na Ukrajinu na jaře 2022 drasticky změnila kontext a přiměla ho k aktualizaci a přeorientování díla tím, že do série Facing the Wall přidal dva nové ruské vojenské symboly. Jeho dílo nám tak připomíná až děsivě reálnou aktuálnost tématu letošního ročníku festivalu. S Ridnyim naplánovali organizátoři festivalu i jednu z veřejných diskuzí, která proběhne ve Fotograf Gallery 10. září. 

Kromě výstavy v domovské galerii obsadí festival ještě čtyři další instituce v Praze a jednu galerii v Ústí nad Labem. Hned následující den po zahájení festivalu, bude program pokračovat další vernisáží, a sice v galerii Jelení (Nadace a Centrum pro současné umění), kde uskupení Office prozkoumá možnosti obývání více či méně nepřátelských prostředí. V dalším týdnu poté začnou hned dvě další výstavy – významu a funkci pomníků se věnují umělecké projekty vybrané na výstavu Sporná místa paměti v galerii VI PER, výstava ve venkovní galerii Artwall zase ukáže aktivistické zásahy upozorňující na přítomnost krajně pravicové symboliky ve veřejném prostoru. 

Součástí programu je i zatím největší výstavní projekt v historii festivalu, jenž je spolupořádán Národní galerií v Praze, proběhne od 23. září ve Veletržním paláci. Ústřední výstava festivalu představuje umělecké tendence zpochybňující nacionalistické narativy i jejich utváření a manipulaci pro kulturní a politické účely.

Všechny výstavní projekty slibují vtáhnout diváky do problematiky, dát jim možnost zpochybnit své postoje a nahlédnout na současný svět novou optikou. Kurátorka Elisabeth Pichler k tomu dodává: „Mám ráda umělecká díla, jež ve mně probouzejí zájem o souvislosti, které ještě neznám, nebo která mi dávají příležitost setkat se s novými perspektivami – něco, co mě nutí přemýšlet. Umělecká díla na festivalu k tomu různými způsoby vybízejí. Doufám proto, že to návštěvníci ocení.“

Pečlivě připravený doprovodný program mimo jiné nabídne Artist Talks: s ukrajinským umělcem Mykolou Ridnyim, experimentální filmařkou Juliane Jaschnow a výtvarníkem, fotografem a režisérem Tomášem Rafou. Z výrazných osobností české fotografické scény nechybí v programu například diskuze s Bohdanem Holomíčkem. 

Fotograf Festival

Již 12 let se Fotograf Festival, jediný tematicky a kurátorsky koncipovaný fotografický festival v České republice, zabývá průniky fotografie a současného umění – stejně jako jeho partnerské projekty Fotograf Gallery a Fotograf Magazine. Festival probíhá v Praze, v letošním roce také v Ústí nad Labem a díky napojení na řadu institucí a odborníků nabízí akce překračující rozsah média fotografie směrem ke komunitním projektům, performancím, diskuzím, procházkám a setkáváním také mimo zavedené výstavní prostory. Smyslem festivalu je otevírat společensky a umělecky relevantní témata a skrze různorodý program a média je podrobit odlišným otázkám a interpretacím.

VÝSTAVY 12. ROČNÍKU FESTIVALU:

Fotograf Gallery / Extrémně Normální (9. 9. – 22. 10. 2022)

Galerie Jelení / Praxe sounáležitosti (10. 9. – 25. 9. 2022)

Galerie VI PER / Sporná místa paměti (14. 9. – 5. 11. 2022)

Galerie Artwall / Outlet (15. 9. 2022 – 15. 1. 2023)

Národní galerie v Praze, Veletržní palác / Nikdo sem nepatří víc než vy (23. 9. 2022 – 8. 1. 20223)

Galerie Hraničář, Ústí nad Labem / Sdílená základna (1.10. 2022 – 18. 1. 2023)

Kontakt pro média:

Tereza Vacková, media relations+420 605 709 741[email protected]

2022.fotografestival.cz

Návštěvnice a návštěvníci se můžou těšit třeba na kanadské hardcorové provokatéry Fucked Up, filadelfské shoegazery Nothing,  chilský hypnotický psych trance Föllakzoid, texasský industrial black metal Portrayal of Guilt, dánské post punkové rozervance Iceage nebo londýnský oi! punk The Chisel. Zároveň festival nabídne nová neotřelá jména jako je londýnská avant-popová diva Nuha Ruby Ra, lipská feministická performerku Lea Matika, bristolský/á DJ/ka a producent/ka Grove, vídeňský post-punk Autor nebo rumunský noise punk Cold Brats a řadu dalších.

Jak line-up napovídá, festival sází na multižánrovou pestrost. „Nechceme, aby Fluff Fest zůstal uzavřený v hc punkových mantinelech. Zároveň to ale neznamená, že se chceme otočit zády ke svým kořenům.“, říká Renata z kolektivu Underdogs', který za festivalem stojí. „Chceme našemu publiku vytvořit prostor, kde si všichni/všechny můžou sestavit svou hudební mapu a po ní se podle svých preferencí pohybovat. A na té mapě může být klidně jen hardcore nebo punk, nebo ta trasa může být úplně nadžánrová.“, dodává.

Součástí Fluff Festu je tradičně i lablem Stoned to Death kurátorovaná Psych Tent stage, která je  baštou experimentálního eklekticismu. Letos tu mimo jiné vystoupí třeba česká noisová legenda xNBDYx, s modulárními syntezátory pracující italský projekt Ottaven, americký dark folkový hudebník Jakob Battick, pražské jízlivě kritické rapové duo lobbyboysaab900turbo, v Praze usazená běloruská zvuková umělkyně mʊdʌki nebo egyptský elektronický pábitel Polonius.

Kolektiv Underdogs' nenechal náhodě ani afterparties. Kurátorsky i vlastním vystoupením zaštítí večerní program španělská producentka Glitchgirl a české rave-punkové uskupení Frau Zwei. Glitchgirl k sobě pozvala bristolskou tekno ikonu Mandidextrous a liverpoolský breakcorový projekt Shoebill. Frau Zwei zase oslovili punkem načichlé techno Divo Institute a pražského producenta Sqare, který si pro Fluff připravil špinavé analogové techno s tendencí rozkladu beatů do experimentálních ploch.

Festival se koná od čtvrtka 28. července do neděle 31. července na sportovním letišti v Rokycanech a zahrnuje i čtvrteční festivalový večer v pražském klubu Underdogs'.

Více informací na flufffest.net

Celý line-up zde: https://flufffest.net/line-up

Jednodenní i celofestivalové vstupenky jsou v prodeji na GoOut.net: https://goout.net/cs/fluff-fest-2022/szgetgt/

O festivalu:

Fluff Fest je nezávislý multižánrový festival s hc punkovými kořeny, politicko-aktivistickým pozadím a více jak dvacetiletou tradicí. Festival nevyužívá státní dotace ani sponzory. Část příjmů z festivalu vždy šla na podporu vybraných projektů a aktivit, často se zaměřením na práva zvířat. Namísto posledních dvou zrušených ročníků Fluff Fest uspořádal společně s organizací Pomáháme lidem na útěku veřejnou sbírku na podporu grass-root organizací a dobrovolníků pomáhajícím uprchlíkům na Balkáně a v Řecku. 

Panely obsahující 48 fotografií památek a pamětihodností, které získaly označení Evropské dědictví (European Heritage Label), budou umístěny ve Valdštejnské zahradě, v areálu sídla Senátu Parlamentu České republiky. Výstava s texty v českém a anglickém jazyce je zdarma a je určena široké veřejnosti. Návštěvníci se mohou zapojit také do tematické soutěže o věcné ceny.

Označení Evropské dědictví (European Heritage Label) je udělováno pamětihodnostem, které oslavují a symbolizují evropskou historii a ideály. Výstava fotografií s názvem Evropské kulturní dědictví proto přibližuje místa a události, které jednotlivé státy Evropské unie vnímají jako důležité historické a kulturní milníky. Jejich význam není chápán pouze na národní úrovni, ale nese přeshraniční rozměr společné evropské paměti, hodnot a identity. Je to cesta od archeologických nalezišť k architektuře, od kulturní krajiny k folklórním tradicím, od zlomových historických událostí po krásné umění.

„Kulturní dědictví je jednou z tematických os českého předsednictví a naše kancelář s radostí doplní toto téma výstavou a upozorní na památky s evropským rozměrem“, uvedla vedoucí Kanceláře Kreativní Evropa Kultura Magdalena Müllerová. 

Označení Evropské dědictví je mladá iniciativa, jejíž historie sahá do roku 2006. Tehdy ji ratifikovalo celkem sedmnáct evropských států. Jejím cílem je zviditelňovat a propojovat kulturní dědictví na celoevropské úrovni, zpřístupňovat jej co nejširší veřejnosti a zajistit při něm kvalitní informační a vzdělávací činnost. V roce 2015 se prvního řádného udílení označení Evropské dědictví účastnila také Česká republika. Prvním českým statkem zapsaným toho roku na prestižní seznam se stal Přemyslovský hrad a Arcidiecézní muzeum v Olomouci.

Valdštejnská zahrada je po celou dobu konání výstavy otevřena zdarma, ve všední dny od 7 do 19 hodin a o víkendech a svátcích od 9 do 19 hodin. Procházka zahradou umožní návštěvníkům nahlédnout do mnoha koutů Evropy. Na jednom místě uvidí římské město Carnuntum ležící nedaleko českých hranic, srdce starověkých Atén v Řecku nebo třeba portugalský mys Sagres – důležité místo pro zámořské objevy v době Jindřicha Mořeplavce.

Poznají také první demokraticky přijatou ústavu v Evropě, belgické Mundaneum – předchůdce internetových vyhledavačů nebo za války nikdy
neobjevenou partyzánskou vesnici ve slovinské Franje… 

Pro návštěvníky bude připravena také online soutěž. Najdou ji na sociálních sítích nebo pod QR kódem, který bude umístěn na jednom z panelů výstavy. Ve čtvrtek 1. září bude mezi správnými odpověďmi vylosováno několik vítězů, kteří získají balíček s věcnými cenami od pořadatelů výstavy.

Výstava je realizována ve spolupráci se Senátem Parlamentu České republiky, Městskou částí Praha 6 a Ministerstvem kultury České republiky. Veškeré další informace jsou dostupné na webových stránkách a sociálních sítích.