Jeho 26. ročník vyjadřuje mottem „Můj domov je v jazyce“ záměr prozkoumat otázky vztahu děl a jejich autorů k jazyku, geografické i mentální příslušnosti k dané
zemi. Návštěvníci se opět mohou těšit na rozmanitost současné literární tvorby. Čestným hostem je literárně bohatá Francie. Mluvit se bude mimo jiné o „společném“ autorovi Milanu Kunderovi. Čtenáři s očekáváním vyhlížejí spisovatelské hvězdy Davida Mitchella, Laurenta Bineta a Chimamandu Ngozi Adichie. Představí se ale i laureáti Ceny Evropské unie za literaturu. Dvě země si vysloužily samostatný prostor: Polsko mimo jiné připomene svou pověstnou reportážní školu, Bělorusku je věnována sekce Literatura jako hlas svobody. 

Jako čestného hosta pozvali letos organizátoři Světa knihy Praha literárně atraktivní Francii. Tamní tvorbu přiblíží v celé její šíři: od beletrie přes literaturu pro děti či komiks až po divadlo. „U příležitosti tohoto čestného pozvání jsme chtěli poskytnout vhled do tvorby a literatury vytvářené ve francouzském jazyce v celé její rozmanitosti, jakožto i poukázat na evropské stvrzení naší podpory překladu. Jsou to překladatelé a editoři, kteří iniciují překlady a přispívají k tomu, že se texty a myšlenky dostanou do oběhu. Skrze svůj výběr určují, co budou číst čtenáři a čtenářky zítřků,“ říká velvyslanec Francie v České republice Alexis Dutertre. Dialog prostřednictvím literatury vnímá jako silné pouto spřátelených zemí.  

Z Francie pochází také jedna z letošních spisovatelských hvězd, které své dílo osobně představí českých čtenářům. Laurent Binet si porotu prestižní Goncourtovy ceny, stejně jako později české čtenáře, získal osobitým pohledem na pozadí atentátu na Reinharda Heydricha v románu HHhH. Na Svět knihy Praha 2021 doprovází překlad své novinky Civilizace postavené na alternativních dějinách. O historické fikci bude také debatovat s českou autorkou Alenou Mornštajnovou, která „co by kdyby“ řeší v bestselleru Listopád.   

Pestrý svět francouzské literatury prezentují ovšem i další autoři, mnozí českým čtenářům známí z překladů: Muriel Barbery představí novinku Růže sama, Victoria Mas svou prvotinu Bál šílených žen, Pénélope Bagieu doveze komiksové portréty odvážných žen Nebojsy, Pendy Diouf poodhalí divadelní „šamanství“ a s francouzskou literaturou pro děti seznámí Magali Le Huche i zástupci nakladatelství Talents Hauts. Další velká literární osobnost, která navíc má uznání jak v Česku, tak ve Francii, nepřijede sice osobně, ale i tak se o ní bude mluvit. Řeč je o Milanu Kunderovi. O brněnském rodákovi, jehož druhým domovem se v exilu stala Francie, pohovoří mimo jiné autor jeho biografie Jean-Dominique Brierrer.

Francie jako čestný host je v popředí zájmu letošního ročníku, literární program se ale dotýká celkem 27 zemí a regionů. Velkou pozornost už při ohlášení jejich jmen jako hostů Světa knihy Praha 2021 vzbudili David Mitchell a Chimamanda Ngozi Adichie. Anglický prozaik, scenárista i operní libretista David Mitchell kritiky i čtenáře nadchl především románovým opusem Atlas mraků. Mimo jiné je ale také spoluscenáristou čtvrtého pokračování kultovní filmové série Matrix. Na Světě knihy Praha 2021 bude diskutovat o své práci, smyslu literatury i roli příběhů a mýtů v každodenních životech.  Chimamanda Ngozi Adichie si pozornost literární obce získala autobiografickým románem Amerikána. Původem nigerijská spisovatelka, která žije střídavěve Spojených státech, je výrazným hlasem současných afrických autorek. V beletrii i esejích se vyjadřuje k problematice rasy či genderu. Na Světě knihy Praha 2021 se mimo jiné setká s českou prozaičkou Viktorií Hanišovou při debatě o otázkách identity v literatuře. 

Speciální pozornost si zaslouží Polsko, které mělo být čestným hostem minulého ročníku, do jeho festivalové prezentace ale zasáhla pandemie. Náhradou je letošní bohatý program zaměřený na polskou literaturu. Slovo dostane například proslulá polská reportážní škola. Zastupuje ji zkušený Witold Szabłowski, který bude na veletrhu podepisovat knihu Jak nakrmit diktátora, i nadějná prozaička Martyna Bunda a její novinka Modrá kočka ze svébytného regionu Kašubska. K ní se v debatě o „bezcitných dějinách“ připojí Karin Lednická, která v románu Šikmý kostel z pohledu žen zprostředkovala tvrdou historii Slezska.  K polskému programu se přidá rovněž britský reportér Jack Fairweather. Držitel Costa Book Award totiž sepsal biografii „polského superhrdiny“ z Auschwitzu Witolda Pileckého. Ke slovu se v polském programu dostanou navíc ilustrace pro děti či sté výročí narození sci-fi ikony Stanisława Lema.

Podpora svobody, demokracie a lidských práv jsou témata, která byla Světu knihy Praha vždy blízká. Počínaje 26. ročníkem se jimi inspiruje ve speciální sekci Literatura jako hlas svobody. Tentokrát se zaměří na Bělorusko. Na Výstavišti otevře dočasnou Ambasádu nezávislé běloruské kultury, ta zastřešuje autorská čtení, setkání s autory, debaty či noc poezie a hudby. Náhled na Bělorusko poskytnou mimo jiné dva přední básníci: Andrej Chadanovič a Dmitrij Strocev. Setkají se například v debatě moderované Jáchymem Topolem. Cílem Světa knihy Praha je přinést do časem i rozlohou omezeného prostoru co nejvíce současné literatury z různých zemí a regionů. Speciální sekci vymezil veletrh proto letos také titulům pyšnícím se Cenou Evropské unie za literaturu. V Praze se potkají při debatě o evropských hodnotách laureáti Gunstein Bakke (Norsko), Edina Szvoren (Maďarsko), Irene Solà (Katalánsko) a Lucie Faulerová
(Česko).

Vrací se už tradiční literární řada Das Buch, připravovaná ve spolupráci s Německem, Rakouskem a Švýcarskem. Pozvání rozšířit povědomí českých čtenářů o současném literární dění v německojazyčných zemích přijali jak spisovatelé, tak překladatelé či nakladatelé.  Téměř pět set bodů programu Světa knihy Praha 2021 zahrnuje i výstavy, akce pro děti, osvětové programy pro školy či představení vítězných titulů literárních cen, ale především plejádu zvučných jmen českých autorů. Aktuální ročník se nemůže nedotknout pandemie Covid-19, která ovlivnila v uplynulém roce téměř všechno, včetně knižního trhu. Profesní fórum se proto zaměří na (post)pandemické proměny v této oblasti nejen v Česku, ale I v dalších zemích.

Svět knihy Praha 2021 v číslech
Veletrh:
Počet vystavovatelů: 288
Počet stánků: 152
Plocha:  2933 m 2  
Literární festival:
Počet účinkujících: 607
Počet programů: 481
Počet výstav: 11
Počet zemí a regionů: 27
Belgie, Bělorusko, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Island, Itálie, Jižní Korea,
Katalánsko, Maďarsko, Německo, Nigérie, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko,
Rumunsko, Rusko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina, Velká Británie

Ve dvou dramaturgických linkách představíme umění, které vyšlo na veřejná místa – tedy na náměstí, nábřeží, schodiště, zastávky, do parků, kopců, kašen a řek. Hlavními tématy festivalových projektů jsou politická zvůle, ekologická úzkost, sociální nejistoty a deprese, což možná zní nevábně, věřím ale, že diváky tato díla přimějí k zamyšlení a mnohdy – možná nečekaně – i pobaví, říká o letošním festivalu jeho umělecká kurátorka Lenka Dombrovská.

Autorkou linorytu, který vidíte na letošních vizuálech, je Tereza Bartůňková. Společně s Annou Klimešovou, Mikolášem Zikou a dalšími pro festival vytvořila také křehkou audio-vizuální instalaci Voliéra. Diváci ji budou moci navštívit první dva dny v nově vzniklém kulturním centru Planeta Za. Světelnou a zvukovou instalaci, tentokrát spojenou i s taneční performancí Duende, připravil na míru kavárny divadla Komedie Petr Krusha. Pandemický rok ovlivnil celou společnost a odráží se také v tématech některých inscenací. Skupina výtvarníků PES5 diváky pozve na happening Zvoňte, jsme doma!, který je situován
na Smetanovo nábřeží a je v něm s nadsázkou až příliš úzkostlivě dodržována vzdálenost mezi diváky a účinkujícími. Hana Frejková a Lenka Dombrovská chystají pro prostor Skautského institutu na Staromáku nostalgické kavárenské monodrama a výtvarnou instalaci Konec dobrých starých časů o komunikaci a osamělosti, kde se střetává minulost s dneškem. Le Cabaret Nomade diváky přivede do karavanu, kde bydlí Mila, jež představuje všechny, kteří se kvůli vládním nařízením ocitli v extrémní samotě. Izolace od přátel a rodiny ovlivnila i site-specific projekt K.O.city od Kláry Hajdinové a Lindy Straub odehrávající se v ulicích Smíchova. Tématem deprese a důležitosti mezilidské komunikace se bude na závěr festivalu zabývat slovenský umělec Tomáš Procházka v dlouhometrážní bytové performanci Večer, chvíle předtím, než jsem spáchal sebevraždu. Tento projekt je přístupný pro diváky od 18 let. Opravdu revoluční notu pak nastolí inscenace Teatra Novogo Fronta a performera Tomáše Rullera Kvílení, jejímž inspiračním zdrojem je stejnojmenná báseň od Allena Ginsberga a nemožnost protestu a svobody projevu v některých zemích. Na státní svátek 28. září festival uvede performanci Bez křídel bos spolku FysioART. Pod metronomem divákům ukáže „kopečkáře“, recidivisty, vizionáře, kteří se po roce 1948 opakovaně snažili uprchnout přes hranice na Západ. Na první říjnový den svolává Tomáš Loužný demonstraci Za svobodu komunikace! Bude se konat na Staroměstském náměstí. Přijďte a bude vám také umožněno projevit nesouhlas.

Festival pozve návštěvníky také na procházky a vandry. Návštěvu pražských a brněnských vodníků v jejich domácím prostředí zprostředkuje spolek bazmek entertainment a zvány jsou i děti! Na výlet se dostanete i díky exteriérové inscenaci SOLE: a Měsíc tančí od My:tré kolektiv.
Festival opět přiveze inscenaci Prešovského národního divadla. Oceňovaná slovenská režisérka Júlia Rázusová v Kramerová vs. Kramer (Amor Fati) nahlíží na nové modely rodičovství a partnerství skrze ikonický příběh ze 70. let minulého století. Využívá nejen jazyka činohry, ale i promítání sekvencí z filmu a streamování záběrů kamery přítomné na jevišti. Hudba je tvořena kombinací sekvencí předtočených na čtyřstopý kazetový přehrávač a náhodnými notami generovanými přístrojem, který reaguje na dotyky herců na jevišti.

Nedílnou součástí festivalu je Udílení Poct za alternativní umění, které se uskuteční v sobotu 25. září v sále divadla Komedie. Ikonické masky od Petra Nikla bude letos předávat loňská Osobnost roku Jakub Čermáka jeho umělecký gang Depresivní děti touží po penězích. Lenka Dombrovskáo tomto slavnostním udílení řekla: Rozhodli jsme se již nyní zveřejnit letošní nominace v kategorii Objev roku a také ony umělce na festivalu představit. Je to ka3ka3, která vytvořila performanci SOUNDiště pro schody divadla Komedie a HaDivadla, a soubor Akolektiv Helmut, který uvede dvě premiéry S čaganem lamag nohy a Lidé v situaci.
…příští vlna/next wave… letos nabízí deset premiér a čtyři projekty, které vznikly exkluzivně pro festival a jejich další reprízy nejsou plánovány. Domnívám se, že letošní Nextku v Praze jen těžko minete, její projekty budete moci potkat na dvaceti různých místech a mnohé budou přístupné zdarma. Vyjděte s námi ze svých ulit a pojďte za uměním do ulic (i jinam)!, dodává Dombrovská.

Vernisáž se uskuteční v úterý 21. září v 17 hodin v ostravském Domě umění. Zároveň bude streamována na facebookových stránkách pořadatelů. Výstavu je možné navštívit až do 5. prosince letošního roku. 

Výstava Stevena Holla je českou premiérou a jsem velmi rád, že dílo tohoto světoznámého architekta ukážeme právě u nás v Ostravě. Důvod je nasnadě. Mezi představenými projekty nechybí návrh ostravského koncertního sálu, na kterém aktuálně pracuje studio Stevena Holla s pražskou kanceláří Architecture Acts. Spolupráce se Stevenem Hollem a jeho týmem je pro nás obrovskou zkušeností a inspirací. Projekční práce pokračují rychlým tempem a věříme proto, že se stavbou koncertního sálu, která bude součástí komplexní rekonstrukce stávajícího Domu kultury, začneme již příští rok, sdělil Tomáš Macura, primátor statutárního města Ostravy, jenž nad výstavou převzal záštitu.

Moderní architektura se v posledních letech stala velmi populární disciplínou, nebojím se říci, že propojuje stavitelství s uměním. Proto mě nadchla myšlenka, aby byly v naší galerii představeny projekty významného amerického architekta Stevena Holla. Návštěvníci se budou moci seznámit s procesem jeho tvorby od prvotních náčrtů a vizí až po modely jím navržených objektů. Velmi mě těší, že kromě více než desítky již realizovaných staveb, na výstavě nebude chybět ani představení jeho návrhu moderního koncertního sálu, který vyroste v Ostravě, uvedl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro kulturu a památkovou péči Lukáš Curylo, který převzal záštitu nad výstavními projekty GVUO.

O VÝSTAVĚ

Putovní výstava představuje jedenáct již realizovaných projektů amerického architekta Stevena Holla. V rámci evropského turné je součástí výstavy také dvanáctý projekt (nyní v přípravné fázi): koncertní sál v Ostravě. Expozice odhaluje složitý a osobitý proces tvorby architektonických projektů Stevena Holla, které jsou prezentovány od prvních akvarelových skic přes návrhy staveb až po jejich modely. Představeny budou například projekty Muzea výtvarných umění v Houstonu, Nekropole Ťin-pao-san na Tchaj-wanu, knihovny v Malawi, nebo Střediska péče o nemocné s rakovinou v Londýně.

Architektonické práce Stevena Holla jsou na výstavě rozděleny do tří sekcí Thinking, Building a Reflecting. Thinking zachycuje akvarelové skici, malé pracovní modely a vzorky materiálů, které vedou k definování nápadů a tvoří základ každého Hollova projektu, vysvětlil Enrique García, koordinátor výstavy z kanceláře Steven Holl Architects a dodal, že sekce Building odhaluje proces tvorby prostřednictvím modelů a fotografií, které jsou pořízeny v procesu výstavby. Reflecting pak představuje myšlenky Stevena Holla prostřednictvím vybraných filmových záznamů, oficiálních vyjádření a publikovaných ohlasů, uzavřel García.

Pro tvůrčí práci Stevena Holla jsou charakteristické akvarelové kresby. Náročný koncept propojení výtvarného prvku s matematickým výpočtem dnes využívá již jen málo architektů. Steven Holl kreslí každý den ráno, protože jeho mysl je nejjasnější a nejotevřenější intuitivnímu a vynalézavému myšlení, které je k vytváření architektury potřeba. Je obvyklé, že během jednoho projektu nakreslí až stovky akvarelů. Jak sám uvádí, vzájemná komunikace mozku a ruky zapojuje lidskou představivost bezprostředním, neurologicky propojeným, způsobem, který digitální proces neumí modelovat.

Bezprostřednost dětského kreslení nás vrací k počátku myšlení. Nakreslí-li dítě na papír nějakou značku, výrazně tím zapojuje ruku, oči i mozek, avšak překvapení – například nápaditý výtvor „měsíčního králíka“ – je produktem mysli. Každý z mých architektonických projektů začal jako kresba – obvykle akvarelová v sešitku o rozměrech 13 × 18 cm, kterých mám v archivu přes třicet tisíc. Celý proces je projevem radosti a doufám, že ta se pak přenáší i do staveb k potěšení jejich uživatelů, řekl architekt Steven Holl.

Původní podobu putovní výstavy STEVEN HOLL: Making Architecture připravila Nadace Stevena Myrona Holla a kurátorka Nina Stritzler-Levine. Její světová premiéra se konala v Muzeu Samuela Dorského v New Paltz v New Yorku v roce 2018. Podobu ostravské výstavy připravili Enrique García z kanceláře Steven Holl Architects a kurátoři Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec z Kabinetu architektury.

DOPROVODNÉ PROGRAMY

Výstavu doprovodí publikace o tvorbě Stevena Holla, kterou jako první v českém prostředí vydává GVUO ve spolupráci s Kabinetem architektury. GVUO také nabídne komentované prohlídky a tvůrčí dílny pro školy i veřejnost. Termíny budou zveřejněny na webových stránkách galerie, osobní účast bude nutné si rezervovat v sekci Doprovodné programy.

PRAKTICKÉ INFORMACE

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Ostravy a Ministerstva kultury ČR. Záštitu nad výstavou převzali Tomáš Macura, primátor statutárního města Ostravy, Lubomír Zaorálek, ministr kultury ČR, Ivo Vondrák, hejtman Moravskoslezského kraje, a Velvyslanectví USA v Praze. Záštitu nad celoročními projekty GVUO převzal náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Lukáš Curylo.

Dům umění, GVUO je otevřen úterý až neděle 10 až 18 hodin. Vstupné činí 40 korun plné a 20 korun zlevněné. V neděli a pro seniory je vstup volný.

STEVEN HOLL: Making Architecture | OSTRAVA
22. 9. – 5. 12. 2021 (vernisáž 21. 9. v 17 hodin)
Kurátor výstavy: Nina Stritzler-Levine
Kurátoři v Ostravě: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec
Koordinátor výstavy: Enrique García
Grafický design: Jaroslav Němec

Organizátoři výstavy: Galerie výtvarného umění v Ostravě, statutární město Ostrava; Kabinet architektury a Janáčkova filharmonie Ostrava
Partneři: Ministerstvo kultury České republiky; Moravskoslezský kraj; Velvyslanectví USA v Praze; MAPPA!!!; Steven Holl Architecs

STEVEN HOLL (9. prosince 1947, Bremertor, Washington) je americký architekt, jehož stavby odrážejí fascinaci vědeckými fenomény a hrou se světlem. Steven Holl studoval na University of Washington v Římě a na Architectural Association v Londýně (1976). Už v roce 1976 otevřel vlastní architektonickou kancelář v New Yorku. Vyučoval na University of Washington v Římě, Syracuse University v New Yorku a od roku 1981 působí na Columbia University v New Yorku. Je nositelem řady ocenění. Architektonická kancelář Steven Holl Architects realizovala již 66 projektů po celém světě, z toho 45 projektů ve Spojených státech amerických a 21 staveb v zámoří v 15 zemích a na 4 kontinentech (Amerika, Afrika, Asie, Evropa).

Headlinery na večerním pódiu budou producent elektroakustické hudby BJ Nilsen (Švédsko) a hudebnice a sound designérka Marta de Pascalis (Itálie).
Švédský skladatel a zvukový umělec BJ Nilsen aktuálně žije a působí v Amsterdamu. Jeho sugestivní experimentální ambient vzniká ze zvuků přírody a klimatických jevů. V poslední době nahrával zvuková svědectví o arktických oblastech Norska a Ruska. BJ Nilsen je rezidentem významného britského labelu Touch a vídeňského Editions Mego, vystoupil na nejvýznamnějších festivalech elektroniky a multimédií (CTM, Unsound, Sónar aj.).

Marta de Pascalis vytváří hypnotické zvukové krajiny za použití analogové elektroniky a systému smyček magnetického pásu. Byla jednou z rezidenčních umělkyň evropského programu SHAPE, její alba Her Core a Sonus Ruinae měla vřelý ohlas a jsou podložená silnými myšlenkovými rámci. Je zakladatelkou berlínského undergroundového festivalu Marina di Neukölln. Ad inspirace a smyčky: “Speaking of other musicians working with tapes and loops, I especially love Terry Riley, Aaron Dilloway and Boards of Canada.”
Dramaturg Pavel Klusák ke svému výběru dále dodává: „S nesmírnou radostí oznamujeme, že na festivalu vystoupí také Julia Reidy (Austrálie), která do současných volných forem elektronického experimentu jedinečným způsobem vnáší dvanáctistrunnou kytaru. Její živelnou, překvapivou a nadstylovou hru zachycuje LP Vanish (Editions Mego), které vyzdvihl i renomovaný časopis Wire a které korunuje silnou řadu Juliiných alb na významných světových labelech.“

Tomáš Šenkyřík představí své aktuální album „field recordings“ Voda, v němž zachycuje speciálními senzory zvuky z vodních hlubin, kontaminovanou vodu na Mostecku i speciálně snímané rytmické textury sněžení. Hlubinné naslouchání je pro Tomáše Šenkyříka způsobem, jak se spojit s odvěkým přirozeným světem.

S radostí na festivalu přivítáme také zásadní osobnost českého zvukového umění a pythagorejské elektroniky Milana Guštara. Živou performanci s ikonickou skladbou Alvina Luciera I Am Sitting In A Room uskuteční jeden z nejvýraznějších radikálních hudebníků dnešního Slovenska Fero Király.

Skupina Pátí na světě natočila nejpřekvapivější album letošního roku: Jupiter Carousel je cyklem nevšedních písní i estetickým manifestem. Kapela hudebníka, architekta a vypravěče Ivana Palackého vystoupí speciálně rozšířená o vokalistku Lucii Páchovou.

Do historického prostředí jezuitské koleje se vrací se svými barokními violami da gamba duo Irena a Vojtěch Havlovi: mezinárodní úspěch jejich letošního alba Melodies in the Sand, vydaného v Nizozemí, je dobrou příležitostí připomenout si jedinečnost stále objevných, neokázale spirituálních hvězd české akustické alternativy. Stejně jako v minulosti, i na letošní ročník mezinárodního festivalu A Day of Sound je vstup volný.

A Day of Sound se profiluje jako intenzivní ponor do aktuální experimentální a hledačské hudby od písní po volné plochy. Nabízí kondenzovaný jednodenní zážitek
těm, kdo jsou se zážitky nové hudby v kontaktu, ale také by rád představil hlubokou i zábavnou zkušenost experimentu těm, kdo ho chtějí poznat. Jedinečné prostředí Galerie Středočeského kraje velkoryse umožňuje koncertovat v působivých interiérech jezuitské koleje i ve scenérii pod širým nebem. Přijeďte do Kutné Hory prožít A Day of Sound!

A Day of Sound 2021, LINEUP:
B. J. Nilsen (SWE)
Marta de Pascalis (IT)
Julia Reidy (AUS)
Vojtěch a Irena Havlovi (CZ)
Pátí na světě (feat. Lucie Páchová) (CZ)
Fero Király plays Alvin Lucier (SK)
Tomáš Šenkyřík (CZ)
Milan Guštar (CZ)

Inscenace dokumentárního divadla pojednávající o pozapomenuté nebo přehlížené koloniální minulosti založená na kombinaci archivních materiálů, objektů, komentářů a osobních výpovědí. Video, tanec, hudba a masky jsou materiálem pro čtveřici protagonistů s rozdílnou životní zkušeností, vztahujících se k tématu společné minulosti i budoucnosti, rasismu, fake news či reinterpretaci historie. Tvůrci hledají podmínky pro emotivní sdílení společné historie, ale i rozdílů, předsudků, traumat, všedních situací, lásky a nenávisti.

Připravili a spolupracovali: Havlová, Housková, Nwagbo, Švábová, Brejcha, Búřil, Dörner, Hybler, Chmelař, Jedinák, Jiřička, Jakeš, Ježek, Kopřiva, Krupanský, Kyšperský, Mennsdorf-Pouilly, Mikyska, Nyass, Poláková, Procházka, Procházka, Svatoš, Švejda, Tarnovski, Vitvar, Wajsar, Zika

Produkce: Jedefrau.org, Maria Cavina

Handa Gote vznikli v Plasích u Plzně v roce 1997. Jedná se tak o nejstarší kontinuálně působící experimentální divadelní skupinu v ČR. Skupina má za sebou mnohé mezinárodní spolupráce s divadelními skupinami a tvůrci jako jsou Akhe, Rimini Protokoll, Gob Squad, Forced Entertainment, Romeo Castellucci a další a je již mnoho let jednou ze stálic mezinárodního experimentálního divadla. Spolupracuje též pravidelně s evropskýmidivadelními domy, například Teatro Viriato, Trafó Budapest, Nowy Teatr Warszawa, Theater Kampnagel Hamburg a další. Handa Gote jsou stálicí divadelních festivalů po celém světě a za své inscenace obdrželi mnohá ocenění. Historie koloniální politiky se pro Handa Gote ukázala jako silné téma a impuls pro novou práci, protože se setrvale snaží vnímat společnost z perspektivy toho, co se ztrácí, co bývá zapomenuto, z pozice oběti anebo lidské křehkosti, nikoli z perspektivy výkonu někoho výjimečného.

www.handagote.com

Podpořili: hlavní město Praha, státní fond kultury ČR, Ministerstvo kultury ČR, Městská část Praha 7

PAF Ostopovicesobota 28. 8. 2021

Ostopovice u Brna

+49° 9' 21.23", +16° 32' 34.33"

PAF na konci léta, šestý ročník hudebního bienále, proběhne tradičně u lesa nedaleko Ostopovic u Brna pod oblouky nikdy nedostavěné dálnice.

>>VYSTOUPÍ<<

bilej kluk

dj bingo

DJ GÄP

Isama Zing

Jim Krutor

martyyna

Poison Anna

SalviaSlowmotiondancer

Why Be

Vstupné v předprodeji: 300 Kč > https://bit.ly/3BT0zTk

//

Už za pár dní, v pátek 27. srpna, zahájí svůj sedmý ročník divadelní a taneční Bazaar Festival. Diváci se mohou tradičně těšit na díla umělců ze střední a východní Evropy, nicméně letošní ročník bude trochu jiný. Do uměleckého světa a diskuze vstoupí významní evropští vědci, jejichž středem zájmu je klimatická a biodiverzitní krize a stav naší krajiny. Bazaar Festival se tak stává nejen kulturní událostí, ale inovativně a provokativně propojuje svět vědy a kultury a vyzývá diváka k akci. Jsme krajina (?) To je téma letošního Bazaar Festivalu, který se odehraje na vícero místech Prahy ve dnech 27. až 30. srpna.

Co vedlo uměleckého ředitele a dramaturga festivalu, Ewana McLarena, k výběru tématu? “Zjistili jsme, že jsou středoevropští umělci, kteří chtějí pochopit určité vědecké paradoxy a přiblížit je publiku skrze příklady ze svého okolí. Řeší povrchovou těžbu hnědého uhlí v Německu, Česku a Polsku nebo stav vod a lesů, ztrátu biodiverzity, nebo potřebný odstup od lidského konání. Z mého pohledu jde o součást důležité vlny posunu kultury. Stojí za to takové umělce pozvat na setkání s českými diváky. A ne jenom je - letos zveme na festival i hvězdné středoevropské vědce!” Lze tedy očekávat, že dojde k zajímavému a přínosnému setkání tří skupin: umělců, diváků a vědců. Otázky klimatických změn jsou přítomné nejen v Evropě již po řadu let. Jak k těmto problémům a otázkám ale přistupuje společnost? Mění se něco a zajímá nás ještě vůbec, co se děje s naší krajinou a jaká je její, a tudíž i naše, budoucnost? To jsou otázky, které si ve svých dílech kladou pozvaní umělci. Bazaar Festival tak nejen představuje umělce, ale také provokuje k akci. I přesto, že epidemická situace u nás umožňuje konání festivalu, na poslední chvíli dochází ke změně v programu. Stav pandemie v Rusku nedovolí přicestovat umělecké petrohradské skupině AKHE. “Jsme obrovsky smutní, že tento legendární soubor nemůžeme uvést a zahájit festival dle původního programu. Diváci se ale i přes tyto komplikace mohou těšit na plnohodnotnou náhradu v podobě českého tvůrčího seskupení Wariot Ideal a jejich neméně provokativní inscenace Hlubiny”, říká Ewan McLaren.

Letošní ročník festivalu propojuje svět umělecký s tím vědeckým. Jejich společným bodem a zájmem je krajina, přírodní svět kolem nás a středem jejich společného zkoumání a reflexe je klimatická krize. Wariot Ideal vtáhne diváka až ke kořenům našeho vztahu k přírodnímu světu. Agata Siniarska se ve svém tanečním triu You are safe ocitá na osamělém ostrově uprostřed oceánu zahlceného plasty. Snaha zachránit planetu se ukazuje složitější, než se původně zdálo. POCKetART se diváky nabádají: “Představte si, že dýcháte”, a ptají se: “Vzpomínáš si, jaký to byl pocit, když jsme se mohli společně nadechnout? Když jsme mohli zabořit nohy do trávy? Když na nás dopadaly kapky deště?”. Jana Tereková a bees-R konfrontují člověka s jeho vlastním pocitem nadřazenosti vůči přírodě. Ale nejsme příliš domýšliví?

To jsou jen některé z otázek a témat, která umělci otevírají ve svých dílech, konfrontují je sami se sebou, s diváky a se společností vůbec. A nejen k těmto otázkám, ale i k mnohým dalším, v jejichž středu stojí naše krajina, biodiverzita, životní prostředí či klimatická krize, se vyjadřují ve svém výzkumu i špičkoví evropští vědci, kteří jsou hosty letošního Bazaaru. Již den před zahájením festivalu, ve čtvrtek 26. srpna, proběhne unikátní praktický workshop s německým entomologem Dr. Matthiasem Nussem. Účastníci budou přímo v terénu pražské Stromovky zkoumat a pozorovat stav biodiverzity hmyzu v přírodě v denních i nočních hodinách. Další evropskou vědeckou hvězdou, která na festival zavítá a bude součástí dvoudenního workshopu a diskusí “The Nature of Us Opening Lab”, je maďarská environmentální fyzička a klimatoložka, prof. Diána Ürge-Vorsatz. Jedním ze styčných bodů jejího výzkumu je právě téma zmírňování klimatických změn.
Doc. Alice Koubová z Akademie věd ČR bude diskusi nejen moderovat, ale je zároveň koordinátorkou výzkumného programu “Odolná společnost pro 21. století”, jehož cílem je zkoumat a ověřovat společenskou odolnost vůči krizím, kterým česká společnost v současnosti
čelí ve 21. století.

7. ročník Bazaar Festivalu se tak stává nejen kulturním a uměleckým setkáním, ale vyráží napříč obory, aby propojil umění a vědu s cílem aktivovat společnost k reflexi a akci. Zavítejte na pražský divadelní a taneční Bazaar Festival ve dnech 27.–30. srpna.
Vstupenky jsou k zakoupení v síti GoOut.

Srpen 1968 znamená pro několik generací českého národa veliké a stále živé téma. Je křivdou, se kterou jsme se doposud nevyrovnali. Dodnes silně rezonuje, s každým konkrétním člověkem však rezonuje rozdílný příběh. „To byl moment, kdy jsem si uvědomil, že je opravdu konec!“ „Jedenadvacátého srpna kolem desáté mě maminka vzala za ruku a nepustila po celý následující týden,“ říkají v dokumentu někteří z pamětníků, kteří se poznali na dobových záběrech z 21. srpna 1968 a z následujících dnů. Režisér dokumentu Jan Šikl říká: &quot;To, co si zřetelně pamatuju ze srpna 68, byla emoce. Emoce, která skutečně prostupovala naprosto každým a táhla se poměrně dlouho...
Režisér filmu Jan Šikl sbírá mnoho let soukromé rodinné filmové archivy. Před časem nalezl 3,5 hodiny profesionálně natočeného materiálu, na kterém je zachycena invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Většina ze záběrů nebyla dosud publikována. Jejich unikátnost spočívá mimo jiné i v tom, že je na nich zachycena řada různých míst po Československu. Autor začíná hledat, kdo a kde je v archivu zachycen. Další filmové materiály pocházejí od amatérských filmařů, kteří je nabídli během vzniku filmu. Tento syrový a neučesaný materiál ještě více dotváří obrazově vyrovnaný celek.
Vzpomínky na konkrétní události ožívají a pátrání se postupně mění v reflexi toho, jak se historický okamžik otiskl do nás samotných. Film pojednává o zkušenosti mezní situace a svébytné formě společenské paměti.
„Rok 1968 nevnímám pouze jako „srpen“. Ale jako to, co mu předcházelo - to velké celonárodní nadechnutí plné ideálů, ve kterém si všichni navzájem rozuměli. A rovněž to, co následovalo, tedy rychlé vystřízlivění a hluboká kocovina ze začínající normalizace. Některé filmové materiály ze srpna 1968, které
natočili filmoví amatéři, mají na konci kotoučku připojené záběry z pohřbu Jana Palacha. V tom spojení scén je cosi symbolického. Velká soudržnost a společné odhodlání, po kterém následuje smutek a bezradnost. Jako by tyto scény tvořily oblouk roku 1968. Dvě polohy, které symbolizují osud naší
společnosti,“ doplňuje režisér Jan Šikl.
Jan Šikl sbírá celý život amatérské a rodinné archivy, např. Televizní cyklus Soukromé století, oceněný cenou Česká radost na MFDF Jihlava, cenou Trilobit, cenou Elsa i Cenou Pavla Kouteckého. Česká televize spustila na začátku natáčení filmu kampaň, ve které oslovila lidi, zda sebe nebo své známé
v archivech poznávají nebo zda ví, na jakých místech byly události natočeny. Vznikl interaktivní web Rekonstrukceokupace.cz, který navštívilo v době okolo 21. srpna 2018 přes 60 000 lidí. Film sleduje toto pátrání a příběhy některých z lidí, kteří se režisérovi přihlásili.

Co se přihodilo v srpnu 1968
21. srpna 1968 překročila hranice Československa vojska 5 států tzv. Varšavské smlouvy. Maďarska, Polska, Bulharska, Německé demokratické republiky. Hlavní podíl na invazi však měla armáda Sovětského svazu. Celkem několik set tisíc vojáků a obrovské množství tanků, obrněných vozidel, letadel… Vpád vojsk měl za cíl ukončit v Československu proces, pro který se vžil název Pražské jaro. Lidé v Československu cítili potřebu se vyjadřovat k věcem veřejným. Chtěli změnit poměry společnosti, ve které žili. Toužili po reformách v politice, hospodářství i kultuře. Touha po změnách prostupovala celou společností. Lidé své naděje upnuli k novému reformnímu vedení Komunistické strany, v jejímž čele stál Alexander Dubček. Sovětské vedení se rozhodlo ukončit tyto demokratizační změny. Obávalo se, že Pražské jaro bude inspirací i pro okolní komunistické režimy. Přišel 21. srpen a s ním invaze cizích armád. Má na svědomí přes sto mrtvých, stovky raněných a obrovské materiální škody. Desítky tisíc lidí emigrovaly. Desítky tisíc jich byly vyhozeny ze zaměstnání. Společenské reformy byly ukončeny a nastalo období tzv. normalizace. Sovětská vojska zůstala v Československu až do roku 1990.

PREMIÉRA: 21. srpna 2021 na MFF Karlovy Vary (sekce Zvláštní uvedení)

Více informací o dalších projekcích najdete v úvodním banneru na Facebookovém profilu filmu: https://www.facebook.com/Rekonstrukceokupace

TRAILER: https://www.youtube.com/watch?v=QetbZ1K618o

Tato družba v podobě dvoudenní události v čase divadelních prázdnin ohledává nové možné role kulturní instituce vylamující se ze své úzké umělecké specializace. Výroční projekt vytváří dočasný prostor pro společné trávení času, ve kterém je možné estetickými i mimoestetickými perspektivami svobodně nahlížet nové potenciální zdroje utopického myšlení.

Kurátory prvního ročníku jsou výtvarná umělkyně Katarína Hládeková a sociolog Vojtěch Pecka. Jejich program nabízí společné setkání umělecké, sociologické, politologické či klimatologické scény a široké veřejnosti sevřené snahou hledat nové formy trávení volného času v době klimatického rozvratu. Dům kultury a únavy je možné navštívit kdykoli v průběhu dvou dnů jeho trvání, volně přicházet a odcházet, účastnit se programu i nedělat nic.

Volný čas jako by v lockdownové realitě splynul s časem pracovním. Obojí charakterizuje výkonnost a řízenost. I před pandemií se volný čas stával více výkonem než uvolněním. Volno, které je potřeba především zaplnit a prožít aktivně ve snaze nevypadnout z rytmu pozdního kapitalismu a živé tvorby své jedinečné identity. Když mluvíme o aktivismu a společenské změně, je právě volný čas a jeho potenciálně subverzivní prázdnota prostorem pro jinakost, která v našem světě mizí pod přívalem logiky produkce. Volný čas může být naším prostorem pro alternativní uvažování. Jaké formy kolektivního bytí nabízí čas (post)pandemické budoucnosti? Jak se vrátit k volnému času trávenému s druhými lidmi a co od něj očekávat? Jak (ne)plánovat? Jak hledat společně radost a energii pro utopické uvažování?

Klimatická krize, kterou virová odbočka dočasně vytlačila ze zájmu, nijak neustoupila. Vyvstává nutnost uvědomit si dopad změn a turbulentní globalizační reality na prožívání, psychologii i trávení každodenních chvil. Z utopie trvalého pokroku se pro mnohé stala noční můra a řada hlasů se obává planetárního vyhlazení. Jiná možná cesta je přesunout pozornost k obnově, odolnosti, adaptaci – jak osobní, emocionální, tak kolektivní, ekosystémové. Volný čas jako nová utopie!

WWW.DUMKULTURYA.CZ   

Vyrůstáme obklopeni krajinou, vrozeni do krajiny. Mnohdy ani nejsme schopni ji vidět. Splývá nám v pozadí. Krajina pro nás není uchopitelná jako celek, a jelikož nemá centrum – střed – otevírá se na všechny strany. Vnímavosti ke krajině a jejím proměnám je třeba se učit, neustále ji prohlubovat a zdokonalovat. Teprve pak můžeme zahlédnout něco z její podstaty a zahlédnou její odraz v nás, v naší kultuře.

Výtvarník Jan Jedlička ztratil krajinu svého mládí. Politické poměry po roce 1968 ho přiměly k emigraci. Usadil se ve Švýcarsku. Následovalo takřka deset let hledání nového zdroje inspirace. Témata, která rozvíjel v Praze, se ukázala být do ciziny nepřenosná. Až při prázdninové cestě do kraje toskánské Maremmy jej hluboce oslovila místní rovinatá krajina. Zde nalezl svůj nový umělecký domov a jako umělec začal od bodu nula.

Dokumentární film mapuje Jedličkovu čtyřicetiletou cestu, během níž zatvrzele hledá způsob, jak uměleckými prostředky vyslovit krajinu – vyjádřit ji v její pravdě a podstatě. Nechce do krajiny vnášet své představy a konstrukty, věří v sílu těch nejzákladnějších výtvarných prvků – světla a barvy. Charakteristickým rysem jeho práce je zemitost, víra v matérii, která se promítá do výběru výtvarných technik, se kterými pracuje. Na svých cestách si všímá barevnosti podloží. Sbírá barevné horniny a hrudky, ze kterých ručně vyrábí pigmenty, se kterými pak pracuje ve svých malbách. Zobrazovaná krajina se tak v přeneseném smyslu stává i prostředkem (pigmenty) svého zobrazení. Film není pouhým portrétem umělce, ale především portrétem vztahu člověka a jeho krajiny.