Co v přírodě přehlížíme

Bohaté sbírkové fondy FRAC jsou financovány státem a samotnými regiony. Pět východofrancouzských regionálních sbírek z Alsaska, Burgundska, Champagne-Ardenne, Franche-Comté a Lotrinska vlastní ve svých mladých depozitech kolem 15 000 uměleckých objektů. U nás je představa o podobné síti podpůrných oblastních organizací zaměřených výhradně na současné umění snem. Akviziční politika současného umění ve státních galeriích a muzeích je silně utlumena. Trh se současným uměním se omezuje především na investice spoluutvářející kulturně zasvěcenou image bank a na soukromé sbírky.

Konzervátoři francouzských fondů se rozhodli, že namísto sterilního uskladnění uměleckých děl v depozitářích objekty zapůjčí na sérii evropských výstav. Nabídli ředitelům několika muzeí (Turín, Dundee, Varšava, Edinburgh), aby sbírky navštívili a dle svého uvážení připravili koncept výstavy. Tento krok tak splnil dvojí funkci. Současné umění mohlo být nejen vystaveno na různých místech Evropy, ale lokální koncepce a výběr umožnily odlišný pohled, reinterpretaci sbírkových fondů.

Potíž s NG

Také Praze byla podobná spolupráce nabídnuta. Na rozdíl od předchozích čtyř etap po Evro­pě však pražská výstava neprobíhá na půdě státní instituce. Komunikace s Národní galerií, které byla výstava nabídnuta nejdříve, byla dost složitá. Soukromý institucionální kontext Futury, nezávislého pražského Centra pro současné umění a akci, se pořadatelům ve svém výsledku jevil jako optimální. Přestože nakonec došlo k úspěšné realizaci projektu ve Futuře, v katalogu se ředitelka burgundského fondu současného umění Eva Gonzálesová-Sancho diplomaticky, nicméně s mírnou trpkostí pozastavuje nad skutečností, že „současná bohatá pražská umělecká scéna je silně závislá na soukromých iniciativách“.

Koncepce pražské přehlídky se ujal ředitel Futury, v Praze působící italský architekt, podnikatel a mecenáš Alberto di Stefano. Jeho projekt Naturalia zkoumal vztah současného umění k přírodě. Umělec se vždy nějakým způsobem vymezoval vůči přírodě, jak pozorujeme na mnoha toskánských a umbrijských krajinných sceneriích, na holandských marínách a krajinomalbách, na plenérovém impresionismu a Gauguinově novodobém obdivu k divoké přírodě. Krajina a příroda není v umění jen to, co bezprostředně vidíme, ale především jak ji vnímáme. Počínaje kubismem umělci ztvárňovali něco, co lze nazvat mentální krajinou. Současné umění nemůže přírodu nereflektovat. Příroda je biotechnologickými postupy manipulována, statut přírodního a umělého je nejasný. (viz Mezi uměním a biologií, A2 č. 6/2005) Proto se umělci se zvýšenou měrou k této tematice vztahují.

Výstava probíhá na třech místech. Ve Francouzském institutu, ve smíchovské Futuře a na zámku v Třebešicích poblíž Kutné Hory. Čtyřiadvacetičlenné mezinárodní zastoupení z francouzských sbírek tematicky doplňují David Černý, Tomáš Vaněk a čechoamerický pár Františka a Tim Gilmanovi.

Land-art

Jaký výklad vztahu umění a přírody Naturalia nabízí? Omezme se na výběr. V první řadě jsou zde umělci, kteří již dnes patří ke kultovním vyznavačům land-artu – Richard Long a Hamish Fulton. Oba už od konce šedesátých let umělecky vstupovali do krajiny, a to buď konkrétním zásahem, ornamentální jizvou spojenou s uměleckou akcí a tvůrčím procesem, nebo šlo o samo vnímání krajiny a o vymezený koncept. Přesouvat landartové pokusy do galerijních prostor je vždy redukovanou karikaturou původního úmyslu. Umělci, kteří brojili proti uzavřenosti ateliérů a muzeí a chtěli své nápady a krajinné vize neopakovatelně rozprostranit v přírodě, se stávají paradoxně zajatci pravoúhlých prostor. Vzpurní landartisté ale nakonec přijali trh a galerie za součást svých osobních historií. Richard Long se zabýval otázkou přítomnosti člověka a lidské stopy na Zemi. Long do přírodního chaosu rýsoval zdánlivý lidský řád. V horním prosvětleném prostoru Futury byl podle původních fotografií sestaven Longův prehistorický kamenný kruh z roku 1984. Také původně dokonale nehmotný projekt Hamishe Fultona je nepřenosný do výstavní síně. Nomád Fulton, který sám sebe nazýval „walking artist“, považoval za umění osobní, autentickou, nepřenosnou zkušenost, již získal blouděním a procházením se po různých místech. Součástí takové zkušenosti nebyl jen optický vjem, který nám autor zprostředkovává fotografií. Australská krajina je na jeho snímku liduprázdná; tento čistý přírodní prostor je třeba vnímat s pravdě­podobnými zážitky jedenáctidenní pouti Hamishe Fultona. Krajina vnější se stala krajinou vnitřní (slovy Václava Cílka). Fultonův zážitek a jeho vnitřní krajinu neuvidíme, můžeme si ji jen intuitivně projektovat.

Kolize horizontu

Další současným ekvivalentem historické krajinomalby a holandských marín, ke kterým di Stefano odkazuje, jsou fotografie a videa. Na nich dochází k drobnému posunu a hříčkám s tradiční perspektivou a jednoúběžníkovým pohledem. Mladá finská fotografka Elina Brotherusová v současné době fotograficky přepracovává Poutníky Caspara Davida Friedricha s jejich zahleděným pohledem na nekonečný horizont. Ve Futuře představuje dvě fotografie, u nichž je horizont záměrně snížený (Velmi nízký horizont 3, 2000). Dochází k nezvyklé proměně zorného úhlu, pozorovatel se tak ocitá v prostorové kolizi, na krajinu nahlíží jakoby z nadhledu. Námětem není konkrétní krajina, ale především manipulace s optickou zkušeností. Podobně Marcel Dinahet zachycuje třesoucím se objek­tivem pochod pobřežní krajinou. Dinahet opakovaně prozkoumává (ne)konečnost mořského „pozadí“, při odlivech postupuje s romantickou touhou neúnavně vstříc horizontu (Na pobřeží, 2001).

Umělecká kartografie

Díváme-li se na přírodu, vtiskujeme jí určitý řád a kodifikujeme ji, abychom se v ní snáze orientovali, terén stratifikujeme, zaznamenáváme geologická vrásnění. To je součástí kartografie. Francouzský umělec David Renaud zkoumá vztah mezi fyzickou realitou zemského povrchu a jeho reprezentací krajiny na mapě. David Renaud ve spolupráci s oficiál­ním francouzským kartografickým ústavem publikuje samostatnou edici svých map zachycujících detailní topografii skutečných ledovců (Ledovec velitele Charcota, 2002), nakupení a terénní nerovnosti písčitých vln v pouštních pustinách (Poušť Danakil, 2003). Renaudovy mapy zcela opuštěných, turisty nedotčených území jsou opatřeny veškerou tradiční legendou, precizně rýsovanými značkami, měřítky. Pozorováním těchto map můžeme zakoušet imaginární intelektuální turismus. Jindy skutečnou morfologii geologických útvarů a ostrovů umisťuje do nečekaného kontextu. Na Zámku v Třebešicích do kruhové kupole nárožní věže vložil mapu novozélandského ostrova obklopeného mořem. Na historických stropních freskách kruhových nik jsme doposud viděli iluzivní průhledy do nebe s ornamentálními hvězdičkami, Renaud tam naopak nečekaně rozlévá moře a umisťuje konkrétní vzdálený ostrov protinožců. Tyto zdánlivě jednoduché myšlenkové obraty a manévry včetně ne­osobního rukopisu profesionálního kartografa vyvolávají nečekaně silný účinek.

Mučení a trpný stav rostlin

Součástí několika uměleckých projektů jsou lidské zásahy na rostlinách, ubližování, překážky kladené jejich přirozenému růstu, hybridní, byť artistní a kuriózní srostlice (Joan Fontcuberta, 1982–83) a cynická agrese působená na rostlinách (Pascal Bernier). Všichni známe empatický bolestný pohled na strom, který vyrostl poblíž plotu a jenž v průběhu času prorůstá mezi jeho železnými dráty. S touto bariérou si strom inteligentně v čase poradí. Regina Möllerová fotodokumentuje obalování a svazování kořenů plastovou páskou. Květina lidský zásah vyřeší zakrněním některých kořenů a touhu k životu si prorazí jinudy, na svrchním olistění trpný stav rostliny nepoznáme. Na Bernierově videu jsme však svědky násilí, jemuž se rostlina poddává jako oběť nejkrutějších akčních filmů.

Výstava Naturalia se zabývá přírodou a tím, co obvykle nevidíme a přehlížíme. Na tuto skutečnost upozorňuje doslova osvícený (nejen svou hloubkou významu, ale i neonem) nápis v instalaci Františky a Tima Gilmanových, kteří do cihlových spár sklepní grotty ve Futuře nasoukali mech, „You overlook more than you see“. Neměli byste trojvýstavu přehlédnout.

Autorka je historička a teoretička umění.