Mlčení, k němuž odsoudil minulý režim dílo Jana Zahradníčka a dalších katolických básníků, je téma studie Ondřeje Lehkého Znamení moci v revui pro kritické myšlení Distance č. 2/2005.
Originálně připomněl Mirek Kovářík v Týdeníku Rozhlas č. 50/2005 letošní 30. výročí úmrtí básníka a překladatele Josefa Palivce: dopisem, jímž Helena Čapková-Palivcová 17. 10. 1953 žádala prezidenta Zápotockého o milost pro svého vězněného, na dvacet let odsouzeného manžela. Kovářík připojil ještě soupis 41 spolupodepsaných spisovatelů a divadelníků, žadatelkou lakonicky komentovaný. Čteme v něm jména například Jaroslava Seiferta, Pavla Eisnera, Františka Hrubína, Emila Vachka, Adolfa Branalda, Růženy Naskové, Olgy Scheinpflugové, Leopoldy Dostalové, Jana Wericha, Františka Langera, Josefa Kopty, ale i Milana Jariše a Vaška Káni.
Romány Alexeje Pludka Vabank (Čs. spisovatel 1974),Karla Houby Postel s nebesy (Melantrich 1976) a dalšími díly české prózy 70.–80. let minulého století se probírala Alena Šporková v studii Poučena z krizového vývoje (Soudobé dějiny č. 2/2005).
Německý výbor z povídek Josefa ŠkvoreckéhoDas Bassaxofon. Jazz-Geschichten, vydaný v prestižní edici Tschechische Bibliothek (München, Deutsche Verlagsanstalt 2005), recenzovala v literárně-hudební příloze týdeníku Prager Zeitung č. 40/2005 Renate Zöller.
Časopisu Nový Polygon, jenž vznikl sloučením dříve exilových časopisů Reportér (Švýcarsko) a Západ (Kanada), poskytl v čísle 5/2005 rozhovor autor románu Zatím dobrý. Mašínové aneb Největší příběh studené války (Brno, Petrov 2004) Jan Novák. Záminkou k rozhovoru byla Masarykova cena, kterou udělili letos v červnu Ctiradu Mašínovi, Josefu Mašínovi, Milanu Paumerovi a in memoriam popraveným Zbyňku Janotovi, Ctiboru Novákovi a Václavu Švédovi kanadští Češi a Slováci. – Pod titulkem Zatím blbý... referoval Michal Jareš v Hostu č. 9/2005 o konferenci Česká literatura v Evropské unii, pořádané u příležitosti jedenáctileté existence týdeníku Obrys-Kmen. Ten má zpoloviny také exilovou minulost.
František Knopp
Německo
Letošní poslední číslo časopisu Literaturen si ve svém podtitulku klade otázku „Jak mocná je víra?”. V prvním příspěvku se filosof a teolog Christoph Türcke zamýšlí nad současným údajným nárůstem zájmu o otázky víry a rostoucím vlivem náboženství na chod společnosti. Že například v Americe existují silné vazby mezi současným prezidentem a konzervativními evangelickými skupinami, není podle autora tak překvapivé, když si připomeneme, že náboženská svoboda již od počátku Spojených států znamenala svobodu pro protestantského ducha podnikání, ve Francii se naopak jedná o ochranu státu před mocnou katolickou církví. Přesto mají všechny formy náboženské svobody podle Türckeho něco společného: dávají zelenou obchodnímu duchu novověku a tržnímu hospodářství. To však dnes není jen nějakým omezeným prostorem v rámci společnosti, ale světovým trhem, který rozhoduje o bytí a nebytí jedinců i skupin. Tento velký vliv jej činí něčím víc než jen profánním obchodem, stává se náboženským fenoménem, a proto vyvolává takový potenciál agrese ve světě „proti Západu“. Türcke dále polemizuje s novými knihami, které na toto téma vyšly od filosofa Jürgena Habermase a německy píšícího Íránce Navida Kermaniho.
V dalším příspěvku, rozhovoru mezi historičkou Gesine Schwanovou, filosofem Rüdigerem Safranským a literárním kritikem Gustavem Seibtem je mimo jiné vyjádřen názor, že současný zvýšený zájem o náboženství souvisí nejen s trendem takzvaného Wellness-náboženství. V poslední době roste i zájem o dogmatickou podstatu katolictví, a to z potřeby intelektuálního vymezení vlastních tradic vůči islámu.
V závěru čísla najdeme doporučení na vánoční četbu: každý ze zúčastněných literárních kritiků dává tipy nejen na knihu roku, ale i klasiku, knihu erotickou nebo zábavnou. Ve speciální kategorii “co mě letos nejvíc naštvalo” se třikrát objevuje udělení Nobelovy ceny Haroldu Pinterovi nebo povzdech nad tím, že současní autoři píší stále delší a delší literární texty.
Eva Vondálová