Nevraživým tuzemským reakcím na německý film o Boženě Němcové Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern se pokusil přijít na kloub Jiří Peňás v článku Český fenomén v cizích rukou (Divadelní noviny č. 12/2006).
Sobotecké pobyty Karla Václava Raise, od jehož smrti uplyne 8. 7. t. r. osmdesát let, připomněl Zpravodaj Šrámkovy Sobotky č. 3/2006 snímky Raisovy pamětní desky a domu, v němž spisovatel v letech 1892-98 trávíval prázdniny.
Vlastivědný sborník Rodným krajem otiskl v posledním 32. svazku (2006) faksimile dopisu z 13. 9. 1895, v němž úpický lékař Antonín Čapek žádá místní školní radu, aby jeho synovi Karlu Čapkovi „vzhledem ke způsobilosti tělesné i duševní výminečně povoleno [...] bylo, aby před dosažením roku 6. svého věku přijat byl do první třídy školy obecné.“
Nad nedokončenými edicemi spisů Vladislava Vančury, Vítězslava Nezvala, Josefa Kainara a Jaroslava Seiferta uvažoval v Obrysu/Kmenu č. 21 z 26. 5. 2006 Milan Blahynka.
K online-katalogu Národní knihovny a zatím jen internetově přístupným kapitolámDějin české literatury 1945-1989 (Ústav pro českou literaturu AV ČR) se obrátil Jakub Šofar v Salonu č. 473 z 15. 6. 2006 pro poučení o jediné básnické sbírce Vladimíra Holana pro děti Bajaja (1955). Zjištěné informace rozšířil o zápis, který o Holanově knížce učinil v roce jejího vydání Josef Hiršal v Letu let 1 (1993), a o autorovu ručně vepsanou dedikaci v 2. vydání Bajaji z roku 1963.
Jména osob (antroponyma) ve Zbabělcích Josefa Škvoreckého odhalil Aleš Fetters v 46. svazku sborníku Acta onomastica (2005), vydávaném Ústavem pro jazyk český AV ČR.
Čtenář Václav Lednický z Ostravy vytknul v Hospodářských novinách 13. 6. 2006 Karlu Hvížďalovi, že v nekrologu Viktora Fischla (HN 29. 5.) pominul „dílko, které je pro nás Čechy nejzajímavější“ – Hovory s Janem Masarykem (1952).
Přítomnost Dominika Tatarky na oslavách padesátin Václava Havla před dvaceti lety v Praze si vybavil Jiří Černý ve vzpomínce na disidenta a polistopadového politika Jána Langoše a zpěvačku Vlastu Průchovou (Jazz její vezdejší, Lidové noviny 19. 6. 2006).
O někdejších ostravských bydlištích prozaika Oty Filipa se v Protimluvu č. 1/2006 rozepsal Petr Smolák.
Autorem doslovu ke knize veršů Miloše Horanského z let 1990–2005 Stopy poezie (Torst 2006) je Vladimír Justl.
Medailon básnířky Šárky Smazalové (15. 6. 1945 – 5. 10. 1968) podala v Instinktu č. 22 z 1. 6. 2006 Pavla Holcová.
Spisovatelského debutu herečky Jany Paulové Jak běžet do kopce (Třeboň, Carpe diem 2006) si v Tvaru č. 10/2006 povšiml Michal Škrabal.
František Knopp
Německo
V posledních dnech a týdnech plní stránky německých novin jméno Petera Handkeho. Jeho jméno se v tisku objevuje pravidelně již od jara, kdy se zúčastnil Miloševičova pohřbu: pařížská Comedie Francaise v reakci vzápětí stáhla Handkeho hru z programu na příští sezónu. Proti tomuto rozhodnutí během května protestovala řada umělců, mezi jinými i Michael Haneke, Emir Kusturica či Claus Peymann. Spor o to, zda jsou Handkeho prosrbské názory relevantní pro posuzování jeho literárního díla, se přenesl na stránky německého tisku poté, co bylo oznámeno, že mu letos bude udělena cena Heinricha Heineho. Zdůvodnění: “Stejně umíněně jako Heinrich Heine jde Peter Handke v tvorbě svou cestou k otevřené pravdě. Poetický pohled na svět staví bez jakýchkoliv ohledů proti zveřejněnému mínění a jeho rituálům.“ V následujících dnech nebylo fejetonu, kde by se neobjevil názor vyjadřující souhlas či nesouhlas s tímto rozhodnutím. Ve prospěch svobody autora se vyjádřili mimo jiné i spisovatelé Botho Strauss a Elfriede Jelineková. Ta poukazuje na to, že i Heine se často vyjadřoval k politickým událostem a své názory nezřídka revidoval. Rozhodující je podle Jelinekové právo autora říci jakýkoli svůj názor: „Básník má říci to, co musí říci, protože je pro něj důležité říci to, ale nemá říkat to, co je potřebné, jinak by už neměl co říct. Jinak by už jen musel vyřídit to, co musí být vyřízeno. To je příliš málo.“ O pár dní později se redaktor Die Zeit Ulrich Greiner vyjádřil, že podle něj není politická a morální konformita místem, kde by se zpravidla zdržoval génius. Podle Greinera přesto, nebo spíše právě proto, od spisovatele očekáváme názor na skutečnosti vymykající se naší běžné zkušenosti: předpokládáme, že se v temných zákoutích lidské existence vyzná lépe. Mezitím političtí představitelé města Düsseldofu, které je zřizovatelem Heineho ceny, oznámili, že rozhodnutí poroty o udělení ceny Peteru Handkovi chtějí přezkoumat a začali se radit o tom, jak mu cenu neudělit (podle daných pravidel je rozhodnutí poroty konečné), pročež dva porotci, kteří hlasovali pro Handkeho, na protest odstoupili. Handke pak oznámil, že cenu nepřijímá.
Eva Vondálová