Potenciál se skrývá za Tatrami

„Náš zámer je vlastne pokus o malú zmenu v rámci slovenskej hudby,“ píšou chlapci Richard Imrich a Martin Turzík z Deadred Records na své stránce. Nejznámějším nositelem změny a členem tohoto labelu je projekt Abuse; ve studiu jednočlenný, na pódiu laptopistu Vlada Ďurajka doprovázejí hráč na gramofony (turntableista), basista, a bubeník. V Česku se už v téhle podobě představili třikrát, naposledy na letním festivalu na hradě Střekov v Ústí nad Labem. Začátkem roku vyšlo Ďurajkovi debutové album The Great Outdoors, na které se snesla vlna pochvalných kritik. Nijak nezaostává za živým provedením, právě naopak. Scratching a perkuse zní jako živé, efekty působí svěže a neotřele. I kdybych měl někoho urazit, Abuse vytvořil jedno z nejpovedenějších alb ze šuplíku elektrický downtempový pop.

Další, tedy již šestý výlisek značky Deadred Records mají na svědomí tajemní Ettella Diamant. Dvoučlenný projekt hráče na laptopy Kypa a charismatické vokalistky Sylvie Menyhértové, kterou můžete znát i z roztančeného Pudingu pani Elvisovej, vydal bezejmenné EP. Šest skladeb, které se nesou v rozvláčně polámaných beatech. Basa a perkuse jsou ovšem přebíjeny lahodným vokálem Menyhértové, který jako by až nadnášel „obyčejné“ hudební spodky do výšin operních domů. Ettella se však může dočkat odezvy i od tanečních fajnšmekrů, neboť Kypo místy rytmus řádně odbrzdí a jsme tak svědky o poznání rozpohybovanějšího breakbeatu. Vydavatelství nespí a připravuje další počin Nylon Union, kapely pánů Imricha a Turzíka, kvůli níž vlastně Deadred Records původně vznikl.

Mapa ambientní duše

Na stránkách Ambsine Records najdete tento sympatický vzkaz: „Label Ambsine Records vznikol v septembri 2003 s jediným cieľom – zastrešiť vydanie kompilácie slovenských ambientných projektov. Jeho ďalšie aktivity budú závisieť iba od ohlasu na túto pripravovanú kompiláciu.“

Ambsine prostřednictvím webu oslovilo umělce, aby v případě zájmu poslali několik svých skladeb na chystané výběrové album. Slovenské ambientní podhoubí se ukázalo tak silné, že z původního záměru vydat jeden disk musel label chtě nechtě vylisovat hned „dvojplatňu“. A navíc tu najdeme i české projekty – v temném ambientu pohybujícího se Neutrina nebo technokrásku Niku77, která přispěla až „warpovsky“ znějícím singlem Nimba (podobnost se skladbou Bucephalus Bouncing Ball Aphexe Twina se přímo nabízí).

Hlavní slovo však mají slovenské projekty. Wollny Patt, Eau de Toilette nebo jednočlenný Karaoke Tundra. Ten je jednak originální producent (jeho debutové album Gastarbeiter všichni až hříšně glorifikovali), ale o nic horší remaker. Uspěl totiž v soutěži o nejlepší předělávky skladeb britského hiphopového kralevice Rootse Manuvy a jeho track bude umístěn i na speciální kompilaci remixů. Místo si tu našel i Abuseův remix skladby kapely MindMap, která tady vydala poslední zářijový týden album Gran-ahua.

Ambsine počátkem roku oznámil, že po neúspěšném rozesílání demosnímků po evropských vydavatelstvích se skupina MindMap uhnízdí u nich. Inu, „neúspěšné“ není zcela výstižný výraz, neboť skladbu Gerlach vydal na své kompilaci slavný francouzský label F-Communication. Hlavní je, že dobrá věc se podařila a skupina z Banské Bystrice a spolu s ní i milovníci trip-hopu v té nejlepší podobě se můžou těšit z podařeného alba. Desku samozřejmě obestírá všeobjímající ambientní krajinomalba a místy i downtempové sekvence. A mezi poletujícími beaty se prodírá neuchopitelný hlas Dany Mazalové. Ambsine Records zkrátka vsadilo na kvalitu a už teď je zřejmé, že další pokračování kompilace je jen otázkou času. Možná i klasická alba dalších slovenských (českých?) elektronických projektů na sebe nenechají dlouho čekat.

Hybné fúze

Experimentální elektronika však není jedinou oblastí, kde se Slovákům daří. Velké úspěchy zaznamenali i v taneční hudbě, hlavně tedy drum´n´bassu. Producentem číslo jedna je určitě L Plus, který vloni podepsal smlouvu s vydavatelstvím Moving Fusion, jež má ve světě zlomených beatů srovnatelnou pověst s legendárním londýnským labelem Ninja Tune. L Plus však není jediným pionýrem polámaných beatů. Letos v květnu vydalo duo Soundphreakers své třetí album NuBreed, plné temně a přitom hitově znějících skladeb s vokály mnoha hostů. Žádné laciné písničky, určené prvoplánově pouze k smýkání tělem: nabízejí se tu i silné motivy, u kterých vám protančí mráz po zádech.

Na letošním festivalu Alternativa se představil slovenský projekt Double Affair. Tahle původně jednočlenná formace Jozefa Vlka je zřejmě nejznámějším „produktem“ edice Azyl vydavatelství Kolomana Kertésza Bagalu. Double Affair vydal letos debutové album Circulation. To je až po okraj plné nejrůznějších samplů, živých nástrojů, efektů a zvukových konstrukcí, za něž by se nestyděli ani skotští mágové Boards Of Canada, a jemných písničkových motivů. Vlk vyniká prací s vrstvením a také s vokály, kdy hlasy Veroniky Wiedermannové, Lucie Tarbajovské či pretorijského zpěváka Bulaya jako by pouze doprovázely hudební stopu. Nicméně poté, co se vám v přehrávači Circulation dotočí, zjistíte, že takhle decentně usazené vokály jste možná ještě nikde neslyšeli. Skladby Close 2 The Sun a Ullysses jsou toho nejlepším důkazem.

Posluchač by si měl zvyknout, že slovenská hudba už není jen Team a Meky Žbirka, že vrcholem tamější alternativní scény nejsou pouze hiphopeři Vec, Kontrafakt či kapela Veneer. Experimentální elektronická hudba totiž na Slovensku bují a proniká i za hranice. Možná jste slyšeli o projektu Poo Slováků ::.: a Rentipa, usazeném v Praze. Pokud vás na srdci zahřeje sytý a hustý noise, jistě vám už jejich aktuální album Fluorescent (11fingers Records) rotuje v discmanu. Hluky naštosované vedle sebe s krutým rozsahem až skoro na hranici poslouchatelnosti. Silné momenty střídají ještě silnější. Fluorescent vás jistě nikdy nudit nebude, právě naopak: obsedantně si budete klást neodbytnou otázku, „jak jen to ti dva mysleli?“. Závěrečný studiový mastering má na svědomí český producent Boris Carloff, otec dalšího podivuhodného projektu kNot Photogenic. Na Fluorescent dokázal, že kooperace slovenských a domácích person nemusí být k zahození, ale že možná právě tohle bude cesta k tomu, jak se dostat do evropského hudebního povědomí a třeba na některém z příštích ročníků barcelonského festivalu Sónar zahrát v nejlepším čase na hlavním pódiu. Jak zjistíte poslechem zde popsaných nahrávek, potenciál k dobytí pomyslného hudebního Everestu tady jistě je. Ovšem zůstává otázkou, zda nás k tomu Slováci vůbec potřebují.

Autor je hudební publicista.