Par avion

V té historii je všechno, co má správný příběh mít – pirátství, únos cizinců, rozbouřené moře, osamělého kapitána, který činí zásadní rozhodnutí, jeho věrnou ženu v přístavu a také výhru Rusa nad Severoatlantickou aliancí. Však také příslušný článek v deníku Gazeta měl 19. října titulek Dobrodružství Elektronu v Barentsově moři. Kapitán Valerij Jarancev z rybářské lodi Elektron, kterou u Špicberků zatkla norská pobřežní ochrana, zřejmě zpanikařil. Místo toho, aby v klidu plul do norského přístavu Tromsö a nechal se tam popotahovat za nepovolený lov ryb, raději zavelel Plnou parou vpřed a i se dvěma norskými inspektory na palubě odplul domů do Murmanska. Způsobil tak mezi­národní incident a jeho kousek sledovali Rusové několik dní se směsicí dojetí a pobavení. V přístavu se Jarancev zhroutil a musel být odvezen do murmanské nemocnice. Norové o pár dní později na téměř stejném místě zatkli další dvě ruské lodě. Válka o ryby v Barentsově moři tak rozhodně nekončí.

Ruskem, a tedy i ruskými novinami stále rezonuje ozvěna výstřelů, které se v polovině října rozezněly v kabardino-balkarském městě Nalčik. Stovky ozbrojenců tam přepadly důležité domy ve městě, a když boj druhý den ráno skončil, zůstalo v ulicích více než sto mrtvých. Nepotvrdily se první zprávy, že na město zaútočili čečenští teroristé, i když k útoku se skoro okamžitě přihlásil Šamil Basajev. Mezi ozbrojenci byla totiž naprostá
většina místních obyvatel. A jejich příbuzní se dožadovali co nejrychlejšího vydání těl, aby je mohli podle muslimských zvyků pohřbít. Podle ruských zákonů ale nemají rodiny teroristů na těla nárok. „Už včera jsme byly na prokuratuře a nikdo nám nedokázal nic vysvětlit,“ řekly listu Kommersant ženy, které 17. října před radnicí v Nalčiku uspořádaly několikadenní demonstraci. „V prokuratuře Kabardino-balkarské republiky uvedli, že otázku vydání těl mrtvých bojovníků příbuzným bude řešit Generální prokuratura pouze podle zákonů o boji s terorismem,“ napsal list. Někteří příbuzní navíc tvrdí, že jejich mrtví na nikoho neútočili a jsou nevinnými oběťmi střelby federálních bezpečnostních sil.

S Chodorkovským na pár let bezpečně za mřížemi, kdo tedy bude po Putinovi vládnout v Kremlu? A nebude to nakonec opět Vladimir Putin? Takové otázky nepřestávají vrtat hlavou ruským novinářům i analytikům renomovaných finančních společností. A čas od času příslušný odborník nějaké velké investiční společnosti zveřejní svou prognózu a ocení, co to bude znamenat pro investory. Naposledy se tak stalo díky firmě Renessance Capital a jejímu zaměstnanci Rolandu Nashovi, jehož věštbu „Politika a prezidentství – vojna, či mír?“ zveřejnil 20. října list Vedomosti. V Rusku podle něj už nezůstaly politické instituce nezávislé na Kremlu. Konkurenci stávajícímu prezidentovi v prezidentských volbách v roce 2008 proto nebudou moci sestavit ani opoziční politické strany, ani byznys, a dokonce ani místní samo­správa. „Nejlepším výsledkem pro investory by bylo předání prezidentství progresivnímu úředníkovi, jehož kandidatura uspokojí obě kremelské skupiny – silové struktury i reformátory. Horší bude, když se následníkem stane člověk, který bude přijatelný pouze pro první z nich,“ napsal list. A Nash svou analýzu ukončil upozorněním, že v Rusku bude za stabilitu potřeba platit určitou cenu – zpomalí se prý nutné reformy.

Co dělají bývalí politici, zjišťoval týdeník Itogi ve svém čísle z 24. října. Neřešil ale tuto otázku v souvislosti s Putinem, jednalo se jen o jeho dobrého přítele Gerharda Schrödera, německého občana. „Bývalý prezident České republiky Václav Havel se vrátil k literární práci. V minulosti známý dramaturg pracuje hned na několika projektech. Kromě publicistické knihy připravuje svou autobiografii a také divadelní hru na shakespearovský motiv Krále Leara. Navíc, jako starý disident, podporuje Havel politickou radu Za svobodné Bělorusko, která byla založena v Praze,“ připomněl týdeník. Madeleine Albrightová už debutovala jako herečka a Jose-Maria Aznar natočil desku. V Rusku prý tradice elegantního odchodu od moci sice teprve vzniká, ale Vladimir Putin ve svém přímém televizním interview s občany uvedl, že v Kremlu nechce sedět věčně.

Mimochodem, Itogi ve stejném čísle věnovaly Česku ještě jednu poznámku – fotografie Karlova mostu plného supících běžců zdobí článek o nejslavnějších světových městských maratonech.

Ale zpět k vážným událostem, k násilné smrti drůbeže. Ptačí chřipka se ohlásila už jen několik stovek kilometrů jižně od Moskvy. Osada Jandovka v Tulské oblasti se po potvrzení přítomnosti viru stala svědkem hromadného vyvraždění všech slepic, kachen a hus. Ačkoliv Rusko ujišťuje, že je připraveno na případnou celosvětovou pandemii aviál­ní influenzy, nikdo dosud jeho plány pro takový případ neviděl, napsaly 20. října Moscow Times. O tom, co v takovém případě dělat, mlčí ministerstvo zdravotnictví i hlavní ruský epidemiolog tak intenzivně, že Světová zdravotnická organizace nad situací vyslovila své znepokojení. Takové výšiny mezinárodních sporů jsou ale obyvatelům Jandovky naprosto k ničemu. Tamní dědečkové a babičky jsou prostě lidsky nešťastní, tři stovky reparace za utracenou husu, dvě za kachnu a sto rublů za slepici jim totiž přišlo zoufale málo.

A poslední věc: mnoha Rusům je tohle všechno v podstatě úplně jedno. Celá čtvrtina z nich totiž noviny vůbec nečte, nebo přesněji do nich v posledním měsíci ani jednou nenahlédla. Plyne to z výsledků průzkumu veřejného mínění, který otiskla Gazeta v pondělí 24. října. Fond „Veřejné mínění“ také zjistil, že libovolné noviny si předplácí 32 procent lidí v Rusku, většinou starších 55 let, hlavně chudých a z malých obcí. Lidé z velkých měst a megapolí jako Moskva nebo Petrohrad naopak daleko častěji jednoznačně odpovídali, že si noviny kupovat ani předplácet nehodlají. Přesto 61 procent z nich v posledním měsíci četlo alespoň nějaký časopis. „Elle,“ odpověděla nedávno česká učitelka moskevských studentů na dotaz autora těchto řádků, jaký časopis její žáci a žákyně čtou pod lavicí nejčastěji.

Přehled ruskojazyčného tisku připravil Jakub Dospiva.