Prasata dětem mléko bryndají
Prasata kšeftů světem rozběhla se
Prasata kšeftů si slastí chrochtají
Prasata kšeftů ctí jenom kšeftů prase
Prasata bzdí na ty kdo nemají
Zaval je zaval šestá vlno
František Halas: Potopa
V každém tvorovi je kousek skály i hory, mořského příboje i tajemného dna, slepých ryb, žížal, hadů a ptáků na noční obloze, kteří si vytrubují na cestu. Máme sny medvěda i úzkost myšky v brázdě, slepičí nechápavost a kus opičího šklebení.
Vratislav Brabenec: Všude je střed světa
Cena samoty spočívá v tom, že dokážeme být mnohem pozornější. Kdybychom mohli být stejně pozorní v přítomnosti nějaké lidské bytosti...
Simone Weilová: Dobro, mez a rovnováha,
přeložila Eva Formánková
Když kosti zemřelého již ztrouchnivěly anebo leží rozházeny v travnatém koutě hřbitova, stojí ještě jeho blednoucí skříně v starém bytě, a odsunuty nakonec stranou, stávají se druhy ve hře nejmladších, dětí. Jest něco dojemného v těch němých, nejasných vypravěčích neznámých dějin takového domu. Co bolestí a radostí je a zůstane pohřbeno v těchto nečtených dějinách! Dítě světlých kadeří a sotva vylíhlá muška, hrající si vedle něho v zlatém slunci, jsou posledními články dlouhého neznámého řetězu, ale též prvními články řetězu možná ještě delšího a neznámějšího. A přece je ta řada řadou příbuzenství a lásky; ale jak osamocen stojí uprostřed ní jednotlivec! Jestliže mu však blednoucí obraz, nějaký úlomek nebo prášek vypravuje o těch, co byli před ním, je už mnohem méně sám.
Adalbert Stifter: Z kroniky našeho rodu, přeložil Ladislav Heger
Moderní poezii charakterizuje veliká smělost ve stavbě metafor. Pomalu pro ni není nesnází, které by nedovedla překonat. Ale na dně této smělosti je zoufalství.
Miloš Dvořák: Platnost slova
Vybral Miloš Doležal, redaktor literární redakce ČRo3 – Vltava.