Jak je daleko kosovské štěstí

Veřejnoprávní televize RTK tenkrát odvysílala pouze videoartový projekt „Štěstí – Den nezávislosti: 1 minuta“ kontroverzního kosovského umělce Alberta Hety. Ten použil záběry z veřejného projevu Hanse Hakkerupa, přičemž nechal namluvit fiktivní albánský překlad o vyhlášení nezávislosti. Tehdy šlo o zbožné přání. V posledních týdnech se ale věci doopravdy pohnuly.

Na základě zprávy, kterou pro generálního tajemníka OSN připravil vyslanec Kai Eide, doporučil koncem října Kofi Annan Radě bezpečnosti OSN zahájit jednání o budoucím statutu Kosova. Doporučení vydal přes­to, že podle zprávy Kosovo plní standardy, které OSN stanovila jako podmínku zahájení procesu, jen velmi nevyrovnaně. Rada bezpečnosti 24. října 2005 doporučení generálního tajemníka schválila.

Změna sloganu

„Nejdříve standardy, pak status“ přitom bylo až dosud heslem mezinárodní správy Kosova a odpovědí na netrpělivost kosovských Albánců. Naplňování standardů definovaných pro oblasti demokratizace institucí, naplňování lidských práv, postavení menšin i ekonomického rozvoje mělo kosovskou samosprávu připravit na převzetí zodpovědnosti související s případnou nezávislostí.

Nespokojenost kosovských Albánců s touto politikou OSN se odrážela ve stále se snižující popularitě mezinárodní správy a od roku 2004 se projevovala také občasnými útoky vůči zaměstnancům či majetku mezinárodních organizací.

Podle zprávy Kaie Eideho se nyní Kosovo dostalo do bodu, kdy by další odkládání jednání o jeho statutu nepřispělo k lepšímu plnění podmínek stanovených mezinárodním společenstvím. Zvláštní zmocněnec generálního tajemníka OSN v Kosovu Soren Jessen-Petersen má za to, že čím dříve bude politický status Kosova vyřešen, tím bude lépe pro obyvatele Kosova a celý region. Současná nejistá situace, kdy je Kosovo sice formálně součástí Srbska, avšak pod faktickým protektorátem OSN, podle něj vytváří v lidech nejistotu a odvádí potřebné investice. Živí také naděje extremistů na obou stranách.

Pojem etnické čistoty, který ve slovníku západního diplomata představuje tabu, je v Kosovu běžně užíván a mnohými je chápán jako žádoucí koncept. Jak Srbové, tak Albánci mají pocit, že ti druzí ohrožují jejich základní životní potřeby a ambice. Paranoidní mezietnické vztahy nejsou dobrým předpokladem pro dohodu a žít v přítomnosti konstantního pocitu existenčního ohrožení je vyčerpávající.

Limity nezávislosti

Informace o zahájení jednání, jejichž vedením byl pověřen Maarti Ahtisaari, který v roce 1999 jako vyslanec EU přesvědčil Slobodana Miloševiće, aby přijal podmínky NATO a stáhl srbská vojska z Kosova, přinesla mnoho protikladných reakcí.

Kosovskoalbánská reprezentace rozhodnutí Rady bezpečnosti přivítala. „Věříme, že Ahtisaari nastaví rámec pro vyřešení statutu Kosova na základě principů, z nichž nejhlavnějším je respektování vůle většiny populace Kosova,“ řekl Muhamet Hamiti, mluvčí prezidenta Ibrahima Rugovy. Kosovský vyjednávací tým je však složen ze značně znepřátelených zástupců vládních a opozičních stran, což může znamenat, že nebude schopen konstruktivně jednat. Někteří kosovoalbánští inte­lektuálové se také obávají, že se na základě doporučení Eideho zprávy sice Kosovo stane nezávislým, ale zároveň i velmi slabým státem. „Albánská strana bude muset během jednání dělat kompromisy, nesmí ale zajít tak daleko, že bychom získali disfunkční stát podle modelu Bosny a Hercegoviny,“ domnívá se Enver Hodža, profesor historie Balkánu na Prištinské univerzitě a jeden z vůdců opoziční PDK. Komplikace by mohl přinést zhoršený zdravotní stav prezidenta Rugovy, který vede kosovský vyjednávací tým.

Srbské ne změně hranic

Srbská politická reprezentace nazávislost Kosova odmítá. Argumentuje tím, že je mezinárodní řád založen na suverenitě a teritoriální integritě existujících států. „Uznáváme právo Albánců organizovat si život v Kosovu podle svého, toto právo ale nezahrnuje právo měnit mezinárodně uznané hranice našeho státu,“ řekl srbský ministr zahraničí Vuk Drašković 7. listopadu na schůzce s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Lavrov vyjádřil Srbsku podporu nepřímo: „Moskva podpoří jakýkoliv status Kosova, na kterém se Bělehrad a Priština shodnou, a který nebude vynucený mezinárodním společenstvím.“ Hned 15. listopadu pak přijala srbská vláda jednohlasné usnesení zamítající nezávislost Kosova: „Jakékoliv vynucené řešení bude Bělehradem považováno za ilegální a nepřijatelné.“

Srbové obývají a kontrolují 18 procent oblasti na severu Kosova, dále žijí v menších enklávách pod ochranou KFOR. Od konce války z let 1998–99 si na svém území budují paralelní systémy školství a zdravotnictví a udržují nadstandardní vztahy s Bělehradem.

Obtížná jednání

Mezinárodní společenství předem vyloučilo, že by výsledkem jednání mohlo být sjednocení Kosova s Albánií, jeho navrácení Srbsku nebo rozdělení Kosova podle etnického klíče. Většina znalců se také shodne na tom, že Kosovo jako plně nezávislý stát by nebylo schopno zajistit plné fungování samosprávy, bezpečnost ani chod ekonomiky. Pravděpodobným řešením tedy bude nějaká forma podmíněné nezávislosti Kosova, která by mohla mít formu oslabených kompetencí centrální vlády, zvýšených pravomocí samosprávy, jež by zajistila určitou autonomii kosovským Srbům a dlouhodobý vojenský i civilní dohled mezinárodního společenství. Největší boje budou vedeny o konkrétní podobu decentralizace, která Kosovo tak jako tak čeká.

Trumfem, který patrně použije EU, bude paralelní evropská integrace Srbska a Kosova. „Ať se z Kosova stane cokoliv, bude součástí Evropy, případně členem Evropské unie,“ vyjádřil svou vizi šéf zahraniční politiky EU Javier Solana.

Rada bezpečnosti OSN optimisticky potvrdila svůj závazek usilovat o „multietnické a demokratické Kosovo, které posílí regionální stablitu“. Nepokoje z března loňského roku, které přinesly 28 mrtvých a na 30 vypálených pravoslavných kostelů, ale ukázaly, že multietnické Kosovo je zatím v nedohlednu. Kromě komentářů o selhání mezinárodní správy a KFOR začala být v této souvislosti šeptem zpochybňována také smysluplnost vnucování ideje multietnické společnosti etnicky znesvářenému Kosovu.

Ahtisaariho čeká nelehký úkol: vyjednat pro Kosovo udržitelný status, který uspokojí umírněné složky společnosti, odstaví extremisty a jehož vnitřní mechanismy umožní ekonomickou prosperitu a zachování etnické různorodosti Kosova. „Bez ohledu na výsledek jednání je už nyní jasné, že bude
NATO v Kosovu i v následujících letech plnit bezpečnostní úkoly, zatímco EU bude hrát hlavní roli v civilních záležitostech,“ míní Ahtisaari.

V tuto chvíli není podle hlavního vyjednavače sice ještě možné říci, jak dlouho bude řešení statutu Kosova trvat, jeho výsledek by však měl přinést jeho obyvatelům štěstí na dobu delší než pár minut.

Autorka působila v misi OBSE v Kosovu a Makedonii.