Zprávy z kulturního provozu máme tentokrát dvě. Začneme tou dobrou. Peněz na granty v oblasti umění bude letos víc. Dvakrát tolik, než se čekalo (připomeňme ale, že se očekávala hluboká bída). Při projednávání státního rozpočtu se nakonec po bojích, jež v rozhovoru čísla (s. 14–15) líčí poslankyně Taťána Fischerová, podařilo předpokládané směšné výdaje na kulturu navýšit o 100 milionů Kč. Částka je určena na programy, granty a dotace pro současné umělecké dění. Po zkušenostech s dotační politikou státu jsme však dál podezíraví. Politici nám přidali, i když o se kulturu ostentativně nezajímají a všechny lidi od kultury soustavně mučí. Už jen úroveň jejich parlamentní rétoriky donutila nejednoho žurnalistu zoufalstvím přepadnout přes zábradlí novinářského balkonu do propasti sněmovních lavic, kde se to hemží šedými noutbuky, časáky, mobily a okoralými metaforami. Co jen mají ti politici za lubem? Je to předvolební podpora resortu druhého nejpopulárnějšího politika v zemi? Příprava na plošnou výměnu komisí z téhož důvodu? Obojí by vážně neškodilo. Zbývá ještě jedna obava. Půjdou ty peníze opravdu na granty?
Stoprocentní nadílka
Po 23. prosinci 2005 rázem narostla šance, že půjdou. Náměstek Petr Koutný z MK ČR, předseda uměleckých obcí Šimon Pellar a předseda Iniciativy pro kulturu Vladimír Procházka podepsali společné prohlášení. V něm se píše, že ministerstvo „navýší všech pět dotačních oblastí o 100 % (divadlo, hudba, tanec, literatura, výtvarné umění) a přinejmenším zachová letošní výši prostředků pro vládní Program podpory profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů. Vzhledem k přijetí dalších pozměňovacích návrhů poslaneckou sněmovnou se podařilo vyřešit i otázky financování důležitých akcí ze sféry filmového umění.“ To je veřejný slib, že aspoň těch sto milionů korun (potřeba jich bylo minimálně 300) může jít, kam má. Jejich osud můžeme se zájmem sledovat. Na ministerském odboru knihoven a umění, kde se bude rozdělovat, vládne radost. Peníze pochopitelně ještě nedošly, ani se neví, kolik se komu přesně nakonec dostane; o personálních změnách v komisích se zatím nešušká. Vypadá to, že se budou obměňovat jako doposud průběžně, po třech letech působení jednotlivých členů. Definitivní obsazení bude zveřejněno v lednu. Komise jsou poradním orgánem ředitele odboru, ten je také jmenuje a odvolává. U odboru umění a knihoven je to jihočeský sociální demokrat Pavel Hazuka, jenž byl do funkce (jako vůbec první straník v historii odboru) nedávno jmenován. Žadatelé o granty teď mají období zasněženého svátečního očekávání. Tak jen doufejme, ze lidovec Petr Koutný, který prohlášení za MK podepsal, není v personálním ohrožení. A že „bohatší“ komise třeba zformulují nějaká kritéria výběru.
Cestovka
Zpráva druhá. Třeba také dobrá, čert ví. V Českém centru PEN klubu se též může chýlit ke změně ustáté situace. Předseda Jiří Stránský (předsednictví převzal po Ivanu Klímovi v roce 1992) na valné hromadě v dubnu 2006 už nemíní kandidovat. Hledá se předseda nový, což je příležitost k diskusi o tom, jaký má být, a hlavně jakým směrem se celá organizace, jež sdružuje asi dvě stě lidí, chce ubírat. Světový PEN klub vznikl v roce 1921 a jeho cílem je „svoboda vyjadřování, svoboda slova a svobodný život člověka“; dnes je jeho prezidentem Jiří Gruša. Český klub byl založen v roce 1925 Karlem Čapkem a dodnes z toho žije. Nejčinnější je jeho výbor pro vězněné spisovatele, „klubový život“ spíš skomírá.
Členové organizace jsou povinni chránit umělecká díla, podporovat respekt mezi národy, bránit všem formám potlačování slova doma i v zahraničí a vystupovat proti zneužití svobody tisku, jakým je třeba šíření lživých informací, záměrné podvádění a zkreslování skutečnosti ve prospěch osobních nebo politických cílů. To jsou veliké úkoly. Jenomže interní diskuse se zatím zabývá něčím zcela jiným.
Zahájili ji Miroslav Huptych, Alex Koenigsmark, Irena Obermannová, Iva Pekárková, Ota Ulč, Pavel Verner a Jiří Žáček. Napsali ostatním členům delší dopis, kde vysvětlují, jak si představují činnost Penu a funkci nového předsedy či předsedkyně. Za hlavní a zásadní činnost klubu považují „setkávání spisovatelů českých se spisovateli zahraničními, ve vytváření světové literární pospolitosti“. Peníze jsou podle nich potřeba především na výjezdy spisovatelů a na pozvánky pro kolegy. Finance by mělo zajistit populární jméno předsedy. „Ten by se měl vybírat nikoli kabinetně, ale po kolektivní rozvaze všech členů. Jedno je však existenčně nezbytné. Měl by to být spisovatel takového mediálního významu, aby, přijde-li – řekněme – ke generálnímu řediteli ČEZ požádat o sponzoring, bude to působit na pana ředitele stejně, jako by tam přišel majitel fotbalového klubu, nebo známý zpěvák či fotbalista. Bohužel, dnes je to tak. Budoucí předseda musí být pro sponzora ATRAKTIVNÍ, protože – nedělejme si iluze – žijeme v takové době, kdy PEN klub pro držitele peněz atraktivní není, kdy není atraktivní literatura, kdy se sponzoruje popularita, s níž se chce sponzor svézt, protože daňové zákony jiný způsob reciprocity neumožňují. Chovejme se v pragmatické době pragmaticky, zvláště pokud jde o tak nepragmatickou záležitost, jakou je literatura. Zapátrejme, máme-li ve svých řadách takového spisovatele či spisovatelku (neposuzujme probůh ani žánr jeho či jejího psaní, ani levičácky nekádrujme, ani bolševicky nezáviďme jeho či její popularitu a peníze, je to k ničemu, je to subjektivní, a nepřinese to PEN klubu ani korunu) a oslovme je, nemáme-li do budoucna pouze paběrkovat na slavných časech předválečného PEN klubu.“ Kdo v České republice by to mohl být? Ano, skupina oslovila Michala Viewegha, který na dotaz A2 potvrdil, že nabídku dostal, avšak zdvořile ji odmítl, neboť na úředničinu není stavěný. A doporučil svého nakladatele Martina Pluháčka. Dopis pochopitelně vzbudil nelibost u mnoha členů (otevřený dopis Ivana Binara otiskujeme na s. 2 v rubrice Došlo), a tak je naděje, že dubnová valná hromada bude třeskutá a že donutí členy spisovatelské organizace znovu formulovat, k čemu naší společnosti vlastně je nebo může být. Do té doby musejí čeští spisovatelé s Orhanem Pamukem, Ianem McEwanem nebo Jurijem Andruchovyčem diskutovat zadarmo po mailu.