Ilustrovaná kritika křesťanství

Platónovo podobenství o jeskyni se vine celým komiksem Pod dekou, aby se nakonec vyjevilo v předposlední kapitole a jako vysvětlení celého příběhu. Autor si klade otázku, co je skutečné, autentické: to, co můžeme vidět a prožít, nebo to, co se skrývá „pod dekou“? Zaznamenáním svého příběhu nakonec dokazuje, že mezi skutečností a snem nejsou ostré hranice.

Mladík Craig prožívá svou první lásku. Mezi ním a dívkou Rainou je mnoho překážek a geografická vzdálenost se nakonec ukáže jako ta možná nejmenší. Oba pocházejí ze silně věřících rodin a díky víře se vlastně i seznámí – na táboře pro křesťany. V mladíkově rodině má hlavní slovo otec, pro něhož existuje vedle návštěv kostela snad jen televize; s mladším bratrem pojí Craiga hlavně fantazie, a tak s dětstvím pomalu odchází i jejich vzájemný vztah. Rainin otec je naprostým opakem Craigova, slaboch, který těžko snáší rozchod se ženou a touží vrátit všechno zpátky, jak káže Bible: „Co Bůh spojil, člověk nerozděluj, no ne?“ I Raina má sourozence, starší sestru, trochu povrchní mladou matku, která se snaží užít si ještě mládí a často odkládá dcerku Sáru, již nazývá „dítě“, k Raině na hlídání. Kromě ní rodiče adoptovali ještě dvě mentálně retardované děti, Lauru a Bena, jako výraz díků Bohu za to, že je „požehnal zdravou rodinou“. Jen ti dva těžko skrývají emoce a jsou jedinými nerozpolcenými postavami v knize.

Jak jsou rozdílné jejich rodiny, tak rozdílní jsou oni sami. Citlivý Craig se chce rozhodovat ve shodě s Biblí a vyčítá si už samo erotické pokušení. Když ho Raina pozve k sobě do postele, mladík si vybavuje celé pasáže z Bible, kde sám vystupuje v roli hříšníka. Raina si potrpí na společnost, obchází večírky a svou vírou se příliš netrápí. Milostné vzplanutí se tak v knize pomalu blíží ke svému neodvratnému konci a přede­vším ke Craigovu prozření. Uvědomí si, že žije ve světě, kde se stíny tváří jako skutečnost.

Craig Thompson kritizuje především fundamentální křesťanství – jako víru postavenou na knize, která ve skutečnosti není slovem Božím, ale jeho komentářem od jednotlivých přepisovatelů, tedy dalším ze stínů. Craig je tu například v mládí pokárán za to, že nakreslil nahé lidské tělo, kazatel v kostele zase vypráví o svém bratrovi, který se díky malování stal „homosexuálem“, a tak si od něj udržuje „odstup“. Thompsonovi tu vadí především povrchnost „věřících“, kterým nejde o lásku k bližnímu svému, ale spíš o to najít za každou cenu někoho, kdo bližním prostě být nemůže, koho je nutno exkomunikovat.

Víceméně lineární příběh je narušován vyprávěním, vzpomínkami na minulost, sny a představami. Postupně se skládá do obrazu, který až ve své celistvosti Craigovi (tedy spíše autorovi než postavě) ukáže, jak je ve skutečnosti jeho vlastní víra v troskách. Na závěr knihy ještě Thompson připojil kapitolu nazvanou Poznámky pod čarou, v níž celý svůj příběh hodnotí z pohledu postavy po několika letech (vzhledem k tomu, že se narodil v roce 1975, ne zas tak velkým).

Kresba nápadně připomíná Davida B. a jeho Padoucnici, především ve snových sekvencích, provázených duchy a pekelnými příšerami, vinoucími se jednotlivými obrázky. Ve srovnání s novátorským Jimmym Coriganem Chrise Warea Thompson pokulhává především na straně kresby. Ta je většinou svým sklonem pro karikaturu jen ilustrací textu (autor mluví o ilustrovaném románu). Některé obrazové paralely jsou nezapomenutelně působivé. Například obrázek, na kterém deka rozděluje vztah Craiga a Rainy na to, co se děje „nad hladinou“ (chladný vztah mezi dvěma „křesťany“) a „pod hladinou“, kde jsou „dvě zmítající se tělíčka“ v tanci nezkrotných vášní.

Přestože nakladatel knihu před Vánocemi inzeroval jako vhodnou pro dospívajícího muže, jde spíš o knihu pro dospívající dívku. Abych parafrázoval doporučení Neila Gaimana na obalu, myslím si, že tento grafický román je nejlepším autobiografickým dílem od Padoucnice, jejíhož dokončení se snad v tomto roce dočkáme.