Ornitolog mezi Novým a Starým světem

Doktor Hnátek, proslulý tlučhořovský ornitolog, má jistě radost a po příjezdu z některého z vědeckých sympozií možná zasedne do ušáku a pustí se do knihy, v níž se popisuje boj Johna Jamese Audubona za vydání atlasu amerických ptáků. Tomu sympatickému a urputnému podivínu je věnována kniha Duffa Hart-Davise Nejslavnější atlas ptáků. Kniha je to na první pohled krásná, pod Audubonovou kresbou na obálce se skrývají temně rudé desky se zlatou ražbou, a když knihu otevřeme, najdeme na křídovém papíru mnoho ilustrací od vědce, který svůj život zasvětil hledání a zpodobňování ptáků.

Jeho životní dílo vznikalo v první polovině devatenáctého století, a přestože nebylo prvním pokusem o zachycení všech ptáků žijících na severoamerickém kontinentě, bylo rozhodně prvním a posledním atlasem, který zachycoval opeřence v jejich skutečné velikosti, v poměru 1 : 1, což je například u krocana problém. Audubon v Americe nenašel tiskaře schopného jeho požadavku vyhovět, a tak se vydal hledat štěstí do Evropy. V Liverpoolu se mu podařilo jednoho šikovného tiskaře vypátrat, ale ani on nakonec náročnost projektu nevydržel a atlas byl dokončen v Londýně u Williama Havella. Předplatitelé se nehrnuli, ani velké univerzitní knihovny si takový výdaj mnohdy nemohly dovolit, nakonec jich Audubon nenašel ani dvě stě. Kdyby tehdejší šlechta tušila, že za 150 let hodnota kompletního díla vzroste až k cifře přes 8 milionů dolarů, zájem by byl jistě větší. Překážkou byli také Audubonovi konkurenti a někteří „odborníci“, jeden z nich dokonce svému kolegovi napsal: „Můžete-li mi obstarat spolehlivé informace o Audubonovi z doby před jeho příchodem do Anglie… nezáleží mi na věcech týkajících se ornitologie… to, čím si chci být naprosto jistý, je… ve kterých městech působil po svém sňatku a jak dlouho se v nich zdržoval? Víte, kam tím mířím.“ Chrabrý Audubon se ale nenechal zdeptat a po dlouhé době, kdy byl často i několik let odloučen od rodiny, velkolepé dílo dokončil. Atlas ho zcela fyzicky i psychicky vyčerpal, rychle zestárl a ochabl, jeho přítel John Bachman o své poslední návštěvě u Audubona napsal: „Myslí jedině na jídlo – dvě minuty neposedí, schovává si do zásoby slepičí vejce a každých pět minut zvoncem svolává lidi k tabuli.“

Hart-Davis v knize popisuje Audubonův život od první cesty na starý kontinent po jeho smrt. Čtivý text je často doplněn citáty z Audubonových dopisů ženě nebo z loveckých deníků. Prohlídka úchvatných kreseb, které se vyznačují zaujetím pro detail, dává navíc čtenáři častokrát odpočinout. Svazek, zachycující atmosféru předviktoriánské Anglie i spoře obydlené Ameriky, není určen jen ornitologům. A nakonec se možná ukáže, že Audubon byl inspirací také jednomu slavnému spisovateli, neboť ve své slabší chvilce poznamenal: „Sám skoro toužím stát se broukem.“