Barikády ze školních lavic, největší univerzity země obsazené studenty, plamenné projevy charismatických řečníků odsuzujících neoliberalismus… Co se to opět ve Francii děje? Je předjaří 2006 předzvěstí dalšího výbuchu nespokojenosti nastupující generace, anebo příkladem přemrštěné angažovanosti místních studentů, tolik odlišné od politické pasivity jejich českých protějšků?
Roznětkou k další vlně výbuchu hněvu proti politice, která se stále více vzdaluje zájmům svých nejmladších občanů, se stalo zavedení nového typu zaměstnanecké smlouvy „prvního náboru“ (dále jen CPE, Contrat première embauche). Diskutovaný francouzský „papy-boom“ („dědečkovský boom“, přezaměstnanost dosluhující generace a nedostatek pracovních míst pro absolventy) je dnes již nepřehlédnutelným politickým problémem. Po násilném vyhrocení generačně-sociálních problémů předměstí velkých aglomerací na podzim loňského roku se nyní dostává do centra boje nejmladší generace o místo na výsluní zkostnatělé republiky právě odpor proti CPE.
Iniciátorem zavedení CPE se stal v polovině ledna premiér Dominique de Villepin, představitel pravicové strany UMP (Union pour la majorité présidentielle). Tato smlouva, která měla pomoci vyřešit skandální dvacetiprocentní nezaměstnanost absolventů, je vyhrazena pro zaměstnance mladší 26 let a společnosti zaměstnávající více než 20 zaměstnanců. Návrh smlouvy byl schválen Národním shromážděním na počátku února v rámci Zákona o rovných příležitostech (Loi pour l’égalité des chances). Kamenem úrazu CPE je však zejména článek 3, který vyhrazuje společnostem najímajícím mladé pracovníky právo prodloužení zkušební doby na období dvou let, během nichž je mohou bez udání důvodu kdykoli propustit. Zároveň je tento nový typ pracovní smlouvy kritizován z hlediska neposkytnutí právního nároku na bankovní půjčky a neprůkaznosti jako garance žádosti o ubytování.
Aurore (24), studentka ekonomie v posledním ročníku, byla jednou z prvních, kdo organizovali manifestace proti CPE v jihofrancouzském Montpellier. „Nemůžeme souhlasit s pracovním zákonem, který jde jasně proti našim zájmům. Je to projev neoliberalismu s jasným cílem vykořisťovat mladé. Představte si, že chcete založit rodinu… Zaměstnají vás na CPE a nevíte ani dne ani hodiny, kdy budete bez práce. Navíc bude daleko snazší zamést s lidmi, kteří se organizují v odborech.“ Aurore se deklaruje jako marxistka, je inteligentní, pohledná a radikální. Prostě noční můra každého zaměstnavatele.
Odbory hrají ve Francii tradičně silnou roli i mezi studenty. V zemi existuje řada dílčích odborových studentských organizací, jejichž valná většina se v uplynulých týdnech spojila ve společném odporu proti CPE. „V rozporu s tím, co říká Villepin, nepovede CPE ke snížení nezaměstnanosti… CPE bude ve výsledku znamenat odstranění všech ostatních typů pracovních smluv. Pokud zaměstnavatelům poskytneme „zaměstnance na jedno použití“, na nichž mohou v průběhu dvou let praktikovat každodenní vydírání, nemohou být nespokojeni,“ píše se v letáku La Fédération Sud Étudiant.
V úterý 7. února se na různých místech Francie shromáždilo 220 tisíc demonstrantů (policejní odhad proti 400 tisícům uváděným ve studentských zdrojích), aby vyjádřilo svůj nesouhlas s novým typem pracovní smlouvy. Na shromážděních univerzit byla přijata centrální taktika vyhlášení stávky a blokád univerzitních prostor. „Souhlasím s odporem proti CPE, ale blokáda univerzit postihuje maximálně studenty, kteří se nemohou připravovat na blížící se závěrečné zkoušky,“ říká Anthony (25), doktorand psychologie sportu. „Jediná účinná taktika by byla blokovat instituce veřejné správy: prefekturu, radnici, sekretariáty UMP…“
CPE naopak nechává chladnými většinu studentů takzvaných velkých škol, specializovaných, prestižních a elitních vzdělávacích institucí, jako je l’Ecole centrale de Paris. I když většina absolventů velkých škol opustí lavice také ve 23 letech a teoreticky se tak dostane do stejné situace závislosti na CPE jako absolventi univerzit, mají studenti vycházející z velkých škol statisticky daleko větší šanci, že s ohledem na prestiž svých titulů dostanou místo ve státní správě. To je ve Francii pozice srovnatelná s novodobou aristokracií. Výjimku mezi budoucí kastou „fonctionnaires“ tvoří EHESS (Škola vysokého učení společenských věd), která se připojila ke stávce a otevřeně se solidarizuje s odporem vůči CPE.
Podporu CPE naopak otevřeně vyjadřují pravicové studentské organizace napojené přímo na vládní UMP. Vyzvihují klady nové smlouvy, jako je osmiprocentní odstupné z hrubé částky výdělku za celé období platnosti smlouvy. „Toto je skutečná sociální výhoda,“ chválí CPE organizace UNI. Mluvčí organizace MEDEF Laurence Parisot jde v argumentaci ještě dále: „Život, zdraví, láska… Všechno je nestálé, nejisté a odvolatelné. Nechápu, proč by práce nemohla být také.“
Mezitím se po celé zemi objevují okolo univerzit plakáty s karikaturami premiéra Villepina. Organizují se okupační výbory, na valných shromážděních fakult se diskutuje o strategii. Hovoří se o dalších celofrancouzských „mobilizačních“ demonstracích. Zdi jsou pomalovávány jedním z ústředních hesel protestů „Tu niques les ouvriers, alors dégage!“ (Ojebáváš dělníky, tak vypadni!). Fabien (20), student arabštiny a archeologie, připomíná rozměr happeningu v protestech: „Pokud hledáš po půlnoci něco k pití, k jídlu nebo ke kouření, pokud si chceš zazpívat, zahrát na kytaru nebo na djembe, podívat se na žongléry nebo jen se pobavit, stačí si zajít na okupační výbor univerzity.“
Autor je doktorand FF UK a UPV v Montpellier.