Otázku, zda americká prozaička Willa Catherová, autorka Masarykem doporučovaného románu My Ánthonia (1918), četla Babičku Boženy Němcové, si položila Mila Šašková-Pierce v 1. čísle 19. ročníku literárněvědné revue Kosmas (podzim 2005), vydávané anglicky od roku 1982 exilovou Československou společností pro vědy a umění (SVU).
O tom, jak se česká literatura od Němcové po Milana Kunderu vyrovnávala s dílem Heinricha Heina, píše v týdeníku Prager Zeitung č. 7/2006 germanista Jiří Veselý. (Od smrti německého básníka uplynulo 17. 2. t. r. 150 let.)
Medailon prozaika a literárního a divadelního kritika Maxe Grünfelda (27. 12. 1856 Kroměříž – 7. 6. 1933 Baden u Vídně) napsal do Židovské ročenky na rok 5766 (2005/06) Miroslav Marada.
Pod názvem Úděl filozofa levice recenzoval Pavel Švanda v Revui Politika č. 1/2006 vzpomínky Josefa Ludvíka Fischera Listy o druhých a o sobě (ed. Jiří Opelík, Torst 2005).
Tři cesty Aloyse Skoumala do Irska (1926, 1947, 1969), zúročené v překladu Joyceova Odyssea (Odeon 1976), přiblížila v Dějinách a současnosti č. 2/2006 Dagmar Blümlová.
Studii Evy-Marii Hrdinové o fenomenálním překladateli, „světoobčanu“ Ottovi Františku Bablerovi (1901–1984) v 19. svazku pokračovací řady Stifter Jahrbuch (Mnichov 2005) provázejí ukázky z Bablerových básní a kreseb.
Památný prorežimní rozhovor s Bohumilem Hrabalem v Tvorbě č. 2/1975 nepořídil Karel Sýs s Jaromírem Pelcem, jak se obecně soudilo a jak naposled napsal Adolf Branald ve svém Tichém společníku (Academia 2005), nýbrž tehdejší šéfredaktor Tvorby Jiří Hájek. Sdělil to čtenářům Haló novin v kritice Branaldovy knihy Sýs, podle něhož v onom rozhovoru s Hrabalem šlo o ty „samé věci, jaké Branald a spol. také tvrdili, když se to hodilo, když to sypalo, když vrchnost rozdávala zasloužilé umrlce a státní ceny Klementa Gottwalda, ale o nichž si neuměli představit, že by je někdo mohl myslet doopravdy“ (příl. Obrys-Kmen č. 6/2006).
Na vznik „protestsongu“ Zdeny SalivarovéHonzlová (Praha – Berkeley – Toronto 1968–1969) vzpomínají v Dannym č. 2/2005 Josef Škvorecký, Lumír Salivar a Otto Dlabola, jehož fotografie typického dvora zchátralého pražského pavlačového domu se ocitla na obálce amerického vydání díla (Summer in Prague, Harper and Row 1973). Snímek, na němž jsou „v rolích“ Honzlové a jejího mladší bratra zachyceni dcera dramatika Oldřicha Daňka a fotografův syn, je – spolu s dvěma dalšími snímky – v Dannym reprodukován.
Dramatický debut Jáchyma Topola Die Reise nach Bugulma – Cesta do Bugulmy, jenž se odehrál 19. 2. 2006 v düsseldorfském Schauspielhausu v rámci projektu Čekání na barbary, barvitě přiblížil Jiří Peňás v Týdnu č. 9/2006.
František Knopp
Spojené státy americké
V prvním březnovém čísle časopisu The New Yorker mne zaujal článek Nancy Franklinové Medal Mania, věnovaný právě skončeným olympijským hrám. Autorka v jeho úvodu srovnává situaci v Turíně a na východním pobřeží Spojených států 11. února. V Itálii si vykračoval průvod olympioniků při zahájení her a v USA zatím soupeřila východně položená města o to, kde napadne více sněhu. Nakonec vyhrál New York s 26,9 palci a Newyorčané se v tu chvíli rozdělili na ty, kteří museli něco dělat a klouzali po umrzlých chodnících, a ty, kteří je pozorovali. I přes několik zlatých úspěchů Američanů na olympiádě však zůstala sledovanost her nízká a lehko ji porazil pořad American Idol, tedy zámořská obdoba SuperStar. Přesto si společnost NBC, která měla zakoupená práva na přenosy, jistě vydělala, a to i díky reklamám na „zdravé potraviny, jako Coca-Cola nebo smažené kuřecí sendviče od McDonald’s“. Celý článek pak končí vyhlídkami na další zimní olympijské hry, které se budou konat v roce 2010 ve Vancouveru: „Za čtyři roky se všechno na světě změní, ti, co končí střední školu, budou končit vysokou, ohrožené druhy vymřou, lásky přijdou a odejdou, narodí se další děti a George W. Bush už nebude prezidentem. Ale curling tu zůstane a pořád to bude zábava.“ V článku o posledních singlech popových umělců se Sasha Frere-Jones zaměřil na Jamese Blunta a jeho píseň You’re Beautiful, která okamžik zamilování se na první pohled popisuje „slovy tak banálními, jako je banální hudba skladby“, určené původně jako podkres k reklamě na parfémy. Naopak příjemným překvapením je pro něj druhý singl z nové desky Prince, nazvaný Black Sweet, i když vrchol Princeovy tvorby autor vidí v osmdesátých letech. Spíše jako kuriozitu pak vybírá skladbu Grillz od zpěváka, který si říká Nelly (prý se naštěstí ještě nerozhodl, zda bude rapovat, nebo zpívat), o umělých zubech z kovu a diamantů, jež jsou v Americe teď v módě. Toto číslo obsahuje také stať o ruském spisovateli Vasiliji Grossmanovi (1905–1964) od Keitha Gessena. Grossman byl ve třicátých letech oddaný prosovětský spisovatel, v době druhé světové války pracoval jako válečný dopisovatel. V padesátých letech napsal román s novým, kritickým pohledem především na bitvu o Stalingrad Život a osud (česky 1993), který byl zabaven státní policií. Ve svém dopise Nikitovi Chruščovovi Grossman napsal: „K čemu je mi svoboda fyzického pohybu, když je uvězněna kniha, jíž jsem zasvětil svůj život?“ Na to mu tehdejší ideologický šéf politbyra Michail Suslov napsal, že jeho kniha nevyjde „alespoň dalších 200 let“. V Rusku vyšla více než 20 let po Grossmanově smrti, v roce 1988. Polemiku se tu snaží vyvolat Hendrik Hertzberg, který píše o sdružení National Popular Vote, jež by chtělo z volby prezidenta USA vynechat takzvané volitele a nechat volit přímo lid.
Jiří G. Růžička