„Takže je to na vás,“ vybízí pořad České televize SuperPomeranč, „choďte na koncerty, mluvte o dobré muzice a tlačte na média, aby už konečně přestala hrát bezpohlavní pop a začala prosazovat současnou českou muziku.“ K tomu dohrává písnička skupiny Divokej Bill, která zakončuje blok „toho nejlepšího z české hudby“, v němž samozřejmě nechybí ani skupina Cocotte Minute moderátora tohoto pořadu Martina Zellera. A že to Česká televize myslí vážně jsme ujištěni po chvíli, kdy je do „excentrické“ hitparády, pojmenované 5 od Zellera, nasazen nový klip „Cocottů“, v němž se celou dobu „kope“. SuperPomeranč je pokračovatelem pořadu Pomeranč, rozdíl je v jeho stopáži, která je dvojnásobná (trvá hodinu), a v přidání zmíněné hitparády, jež se pokouší být alternativou hitparád na Nově a Primě a je určena těm, kteří nemají rádi „sladké hochy a dívky, co zpívají o lásce“. Nejsem si však jist, zda mezi ty „sladké“ náhodou nepatří do zellerparády nasazení HIM, jejichž hudba je postavena na stejné patetičnosti a vtíravých refrénech, jen zvuky beatů jsou tu nahrazeny „metalovou“ kytarou, a slovenští No name, Korn, System of A Down nebo Foo Fighters pak patří k dnešnímu střednímu proudu „tvrdé hudby“. Skladby nasazené do hitparády tak nijak neotevírají obzory mladých, jen je utvrzují v tom, že tohle je prostě ta správná hudba. Člověka až mrazí z toho, že hudebním dramaturgem pořadu je Pavel Anděl, který se s pořady Noc s Andělem a Poprask stává téměř neomezeným hudebním vládcem na České televizi, navíc u pořadů, které jsou určeny mladým.
Cílovou diváckou skupinou SuperPomeranče jsou bezpochyby „mladí a neklidní“. Prostor tu dostává téměř vše, co má v názvu slovíčko „free“, v jednom díle tak vystupuje dívka, která se zabývá freedivingem (potápění bez potápěčských přístrojů), v jiném sedí dva středoškoláci, kteří dokážou udělat dost „triků“ s hračkou zvanou Diablo v kategorii, jak jinak než „freestyle“, anebo se dozvíme, co to je „freestyle florbal“. Vedle klipů hudebních je pořad prokládán klipy sportovními. Sporty totiž můžou být také „EXtrémní“, a tak se chvíli skáče na sněžných skútrech, chvíli na motorkách, a když je ta zima, nechybějí ani lyže a snowboardy. Dobře se na to kouká, jen je to jaksi všechno na jedno brdo, ale když se to podbarví tou „správnou“ hudbou, měl by člověk skoro chuť taky si jít skočit.
Občas se objeví i zajímavější příspěvky, poprvé jsem tu tak viděl, co to je „machinima“ (počítačová hra nastříhaná jako film), nebo se dozvěděl o jakémsi Brňákovi, který vyrábí originální flashové hry, v nichž používá fotografie přírody. Součástí pořadu jsou i profily hudebníků všeho druhu, hned poprvé to byla pro mne dost nepochopitelně popová hvězdička Christina Aguilera (snad proto, že se snaží vypadat jako rebelka a obdivuje Björk), poté Nick Cave, který „založil Bed Seeds a bylo vymalováno“, nebo rapper Eminem, který v polovině března prý připravuje svoji „bestofku“ (vyšla koncem minulého roku). Kdo není rebel nebo se tak alespoň netváří, nemá moc šancí. Občas se objeví i nějaké to „home video“, jednou natočené na videokameru, jednou seskládané z fotek. Že by opožděná náhrada představování studentských filmů ve zrušeném měsíčníku Prology?
Za zmínku stojí i Zellerův projev, který se snaží imitovat jazyk cílového diváka, být „free“ a ještě lépe „cool“. Zima tak je „řácká“, cokoliv může být „kruté“ (spartakiáda byla například „krutosvátek“) nebo to je „hodně“ (divoké, zvláštní atd.). Jazykový projev pak provází podivné mimikry, když se Zeller chvíli tváří jako „správně-drsnej-moderátor“ a poté je z něj najednou moderátor, který si se všemi samozřejmě tyká a vypadá přitom „hodně fpohodě“.
Jednotlivé díly SuperPomeranče mají kolísavou úroveň, kterou ovlivňuje hlavně to, zda v nich člověk objeví něco, co ho zaujme nebo alespoň překvapí. Pokud jím ale Česká televize chce „kvalitně“ bavit a vzdělávat mládež, je trochu mimo, a když se jí nepodaří vytvořit pořad, který by byl skutečnou alternativou vůči „bezpohlavní“ nabídce jiných médií i té své, jde jen o hrubou záplatu na pytel, v němž se má utvářet vkus nastupující generace.