…někde, kde má volání po spravedlnosti mohou být vyslovena… Píši weblog, abych mohla křičet, plakat, smát se a dělat věci, které mi dnes v Íránu odpírají…
Íránská bloggerka, www.lolivashaneh.blogspot.com
Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád se v prosinci loňského roku rozhodl zakázat v televizi a rozhlase hudbu západní provenience. Ačkoli je od té doby zvuk západního popu v Íránu umlčován, jiné, pro tamní režim daleko méně libozvučné hlasy se silně ozývají v íránské blogosféře. Íránci tomuto místu svobodného projevu říkají Weblogistán.
Existuje několik důvodů, proč se Írán stal úrodnou půdou pro blogování. Gramotných je více než 90 % jeho občanů a 70 % je mladších třiceti let, takže nepamatují islámskou revoluci z roku 1979, jež svrhla šáha Rezu Pahlavího a nastolila současný režim. Vlastnictví počítačů je v Íránu relativně běžné a internetových kaváren existuje hojně. Užití internetu zde roste rychleji než v jiných zemích Blízkého východu. Je daleko pravděpodobnější, že se íránská mládež obrátí kvůli informacím ke Googlu, než by se obracela ke Qomu, hlavnímu íránskému teologickému centru.
Gutenbergem perských weblogů a jejich guruem se stal Hossein Derakhshan, mladý íránský novinář, žijící v současné době v Torontu. Tam odešel poté, co byly proreformní noviny Asr-e Azadegan, pro něž psal, v zemi zakázány. V roce 2001 zřídil jeden z prvních weblogů v perštině (www.i.hoder.com). Krátce nato publikoval návod, jak si takový persky psaný weblog založit. Díky tomu se do blogosféry uchýlila řada íránských publicistů umlčených v tisku, mládež toužící po romantických randez-vous i lidé žíznící po nezávislých informacích.
Ačkoli je perština až osmadvacátým nejrozšířenějším jazykem na světě, soutěží v současné době s francouzštinou o post druhého nejčastěji užívaného jazyka při blogování. Uvědomíme-li si počty lidí hovořících španělsky, rusky nebo čínsky, je toto skóre íránských bloggerů neuvěřitelné. V roce 2004 existovalo více než 75 000 aktivních blogů psaných persky. V závěru loňského roku jich bylo už více než 100 000. Od té doby, co se v Íránu bloguje, téměř vymizely graffiti ze stěn teheránských veřejných záchodků. Právě veřejné záchodky byly totiž před vznikem blogů považovány za „sloupky svobody“.
Blogování se v Íránu rozvinulo tak rychle díky tomu, že přineslo něco, co tisk nebyl schopen nabídnout, tj. bezpečný prostor, kde lidé mohou psát svobodně o jakýchkoli tématech. Zejména íránským ženám anonymita, již blogy skýtají, poprvé umožnila, aby se svobodně vyjádřily. Někteří přední spisovatelé a publicisté využívají blogů k publikování svých děl, aby se tak vyhnuli cenzuře. Íránští emigranti po celém světě zase používají blogy ke komunikaci s těmi doma. Také obyčejní lidé si zaznamenávají své myšlenky a činy v těchto „elektronických denících“. Studentské skupiny a nevládní organizace prostřednictvím blogů koordinují své aktivity. V Íránu bloguje například i Mohammad Alí Abtahí (www.neveshteha.com), bývalý proreformní viceprezident, přirovnávaný pro svou popularitu k popové hvězdě. Ve Weblogistánu mohou Íránci říkat vtipy, flirtovat, dělat si legraci ze svých vůdců či sdílet soubory s hudbou, aniž by byli omezováni nařízeními duchovních. Blogy jsou v Íránu jediným veřejným místem, kde může být svobodně diskutována vládní politika. Dalším důležitým aspektem blogování v Íránu je, že znovu sjednotilo zdejší obyvatele s těmi, kteří utekli před islámskou revolucí.
To nejhorší, co se může stát bloggerovi v našich zeměpisných šířkách, je, že bude považován za egocentrického internetového podivína. V Íránu, v zemi, kterou Reportéři bez hranic nazvali „největším vězením pro novináře na Blízkém východě“, však lidé za otevřené vyjadřování těžce platí. Blogování tam zaplnilo vakuum vzniklé v důsledku zákazu více než stovky proreformních periodik, a podařilo se mu tak prolomit vládní monopol na informace. Íránská vláda, vyděšena existencí prostoru, který nemá pod svou kontrolou, proti bloggerům v dubnu 2003 zakročila. Sina Motallebi, novinář stojící za populárním weblogem www.rooznegar.com, byl uvězněn. Po Motallebim následovala další zatýkání a někdy také mučení. Režim si pořídil softwarové programy pro blokování přístupu k nežádoucím blogům. Ájatolláh Hášemí Šahrúdí, který stojí v čele íránské justice, označil internet za „trojského koně nesoucího nepřátelské vojáky ve svém břiše“. Přesto má i sám íránský nejvyšší vůdce Ájatolláh Alí Chameneí své webové stránky. Íránští náboženští vůdci si jistě dobře pamatují, jak nové technologie kdysi napomohly jejich islámské revoluci. Tehdy to byly pašované kazety s Chomejního kázáním.
Pro západního čtenáře jsou íránské blogy oknem, které nabízí zcela jiný obrázek Íránu, než jaký bychom čekali. Žádné skandující masy, zahalené ženy či kázající duchovní. Ačkoli se prezident Ahmadínežád snaží zvrátit běh hodinových ručiček a bojovat proti „westoxifikaci“, ve sféře blogů Írán jednoznačně dokazuje, že je moderní zemí.
Autorka působí jako odborná asistentka na katedře blízkovýchodních studií ZČU v Plzni.