Kde nebojuje dobro proti zlu

Již v úvodu knihy Izrael a Palestina. Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu autor upozorňuje na mimořádnou šíři zkoumané problematiky a její obtížnou uchopitelnost, resp. nemožnost definovat izrael­sko-palestinský spor jako souboj „dobra se zlem“, a to z jakékoli strany. Zároveň důrazně varuje před jednostranným hodnocením konfliktu, které by se o něco podobného snažilo. Toto upozornění směřuje mimo jiné i na mediální obraz palestinského konfliktu v České republice po roce 1989. Bylo-li totiž pro komunistickou éru typické stranění palestinské straně, nastal po roce 1989 do jisté míry přesný opak. Snaha jasně se distancovat od politicky zpro­fanovaných klišé vedla v řadě případů k zaujímání stanovisek pouze s opačným znaménkem. Marek Čejka poznamenává, že romantický obdiv k Izraeli z důvodů dlouhodobého protipůsobení komunistické propagandy nebo neméně romantický obdiv k Palestincům z důvodů disproporčního střetu „slabých se silnými“ lze pochopit u lidí osobně zainteresovaných, nelze ho však v žádném případě akceptovat u vědců. Izraelsko-palestinský, respektive izraelsko-arabský konflikt má pro současný mezinárodněpolitický vývoj zásadní význam a nelze ho zkoumat jakkoli predeterminovanou optikou. Nutno dodat, že tohoto základního stanoviska se autor ve své knize pevně drží a předkládá čtenáři maximálně věcný a pokud možno objektivní popis situa­ce. Od samého začátku tak kriticky přistupuje k zkoumanému objektu a snaží se vyvracet obecně zažitá myšlenková schémata, jakým je například představa o odvěkosti konfliktu či o jeho náboženském charakteru. Marek Čejka jde do větší hloubky a všímá si i evropského vlivu na celou problematiku, včetně toho, že se věnuje i samotného pojmu Blízký východ, kterému vyčítá jeho europocentrismus i jeho geografickou neukotvenost. Svým způsobem se jedná o výtku zcela signifikantní, neboť plně vystihuje západní orientalismus a jeho vliv na místní politickou situaci.

Odvěký spor starý století

Celá kniha je rozdělena do šesti hlavních kapitol, které kopírují klíčové momenty vývoje Izraele, resp. Palestiny.

První kapitola s názvem Židé a Arabové před vznikem státu Izrael poskytuje čtenáři krátký historický exkurs. První část této kapitoly pojednává o historickém pozadí osídlení oblasti Palestiny a autor se v ní poctivě snažil zohlednit všechny zásadní aspekty tisíciletého vývoje, vedoucího až ke vzniku státu Izrael. Je pochopitelné, že na takto omezeném prostoru není možné podat vyčerpávající historický výklad více než tří tisíc let vývoje a že se bude nutně jednat pouze o lehce načrtnutou vývojovou linku. Nicméně je třeba říci, že se autorovi daří osvětlit historické příčiny současného stavu způsobem celkem dostačujícím.

Ve zbytku kapitoly nás pak Marek Čejka seznamuje s novodobou historií osídlení Izraele od vzniku sionistického hnutí v 19. století až po ukončení britského mandátu v roce 1948. Pro pochopení dynamiky celého konfliktu je toto období zcela zásadní, neboť právě během něj došlo k posunu ve vzájemném vnímání židovské a arabské komunity na území Palestiny. Autor zde vysvětluje kořeny celého konfliktu (čímž vyvrací mýtus o jeho odvěkosti), které nalézá v mocenském sporu elit obou znesvářených komunit (čímž zpochybňuje tvrzení o „střetu civilizací“). V jádru konfliktu se odráží jak chybný postulát Theodora Herzla o Palestině jakožto „zemi bez lidí pro národ bez země“, tak i ne­ochota palestinských Arabů akceptovat židovskou migraci, kterou chápali jako snahu Evropy o ovládnutí Palestiny. V konečném důsledku se zde projevuje i neschopnost arabského a židovského nacionalismu koexistovat na jednom území, nebo přesněji neschopnost obou komunit koexistovat spolu kvůli jejich nacionalismům. Jak ovšem autor podotýká – oba nacionalismy byly v okamžiku začátku sporu velmi mladé a židovský nacionalismus byl navíc do značné míry zapříčiněn evropským antisemitismem. Jestliže dnes Evropa pohlíží na blízkovýchodní (nebo středovýchodní) konflikt jako na něco, co se jí přímo netýká, pomíjí tak zcela svou historickou roli, kterou sehrála při jeho vzniku.

Osobně se domnívám, že právě tato kapitola je pro vyznění celé knihy nejdůležitější. Ukazuje totiž, že veškerý další vývoj konfliktu pouze kopíruje původní rozpory a v podstatě je opakuje. Pro jejich pochopení je tedy klíčové poznání jejich kořenů, které současný mediální diskurs není obvykle s to akcentovat. Autor rozebírá jednotlivé aspekty vzniku sporu velmi pečlivě a zaznamenává i řadu málo známých okolností týkajících se konfliktu v Palestině. Ať už se jedná o pragmatickou zahraniční politiku Velké Británie, která de facto slíbila území Palestiny výměnou za pomoc v první světové válce jak Židům, tak i Arabům, nebo o židovskou politiku vykupování arabské půdy bez arabských nájemců a současně ochotu arabských velkostatkářů se na těchto obchodech a následném vyhánění podílet. Nezapomíná na kontakty mezi velkým Muftím jeruzalémským a nacisty na jedné straně a fašistickými názory židovských teroristických skupin jako Lechi (více známá jako Stern) na straně druhé, ani například na omezení migrační politiky USA a Velké Británie vůči Židům utíkajícím z Evropy i důvody, které k tomuto jednání vedly.

V dalších kapitolách se autor věnuje vývoji Izraele od roku 1948 až k první a druhé intifádě a smrti Jásira Arafata. Protože se nejedná pouze o historickou, ale také politologickou knihu, systematicky analyzuje politické prostředí, které určovalo konkrétní mocenská rozhodnutí, a značnou pozornost věnuje změnám uvnitř obou znepřátelených politických scén. Velký důraz klade také na přesnou klasifikaci jednotlivých znesvářených skupin a jejich ideo­logické, politické či náboženské zařazení, a to jak na arabské a izraelské straně, tak i uvnitř jednotlivých etnických bloků. Díky tomu předkládá čtenářům ucelený přehled ideologického zázemí sporu. Všímá si ale i vlivu zahraničních aktérů, zejména USA, na akceleraci celého konfliktu (zde je zajímavý zejména výrazný posun v zahraniční politice Spojených států, který se udál po odchodu B. Clintona a kterým se vyznačuje působení G. Bushe juniora).

Knihu doplňuje řada fotografií, tabulek, map a statistik. Zvláštní přílohou je kapitola o vztazích Československa a České republiky k Izrae­li a Palestině.

Kniha Marka Čejky je kvalitně zpracovaným přehledem nejdůležitějších milníků izraelsko-palestinského, respektive izraelsko-arabského konfliktu. Je zřejmé, že některé kapitoly jsou příliš stručné, ale to je při jejím záběru pochopitelné a nelze to pokládat za chybu. Bylo by snad vhodné zařadit samostatnou kapitolu o evropském antisemitismu a jeho kořenech, která zde poněkud schází. Jako celek však kniha bezesporu představuje vyvážený materiál, který podává plastický obraz nesmírně složité problematiky blízkovýchodních vztahů.

Autor působí na katedře politologie FSV UK.