V posledních měsících jsme u nás mohli naživo slyšet několik předních světových postav sofistikované elektronické hudby. Namátkou The Notwist, Digitional či Radian na festivalu Sperm, pak AGF v Arše nebo Christiana Fennesze a Philipa Jecka na Stimulu. Aby toho nebylo málo, v sobotu 29. dubna 2006 zavítá do pražské Akropole Rakušan Bernard Fleischmann. Vystoupí jako předskokan a kmotr nového alba pardubických Miou Miou.
Fleischmann je momentálně často skloňovaným jménem. Na labelu Morr music mu jen v letošním roce vyšla už dvě alba. Nejdříve klasická řadová deska The Humbucking Coil, která se pohybuje v klasických lovištích a šifrách mistra Fleischmanna: silné melodie proložené akustickými nástroji a melancholickou atmosférou. Druhým, nejčerstvějším letošním počinem je pak deska Slow Days pětičlenného projektu The Year Of. Tady stojí Fleischmann za elektronikou, bicími a pianem. A opět jde o klasický model – samply a aranže jsou potlačeny akustickými nástroji. Možná je to hodně příkré žánrové shrnutí, ale vlastně jde o „kytarovku“ 21. století. Na obě alba přinesl týdeník A2 recenze (8/2006 a 13/2006). V Akropoli Fleischmann předvede průřez svou sólovou tvorbou a je zřejmé, že vesměs půjde o skladby z aktuálního opusu Humbucking Coil.
Bernard Fleischmann sbírá zkušenosti už od osmdesátých let, kdy začal ve Vídni navštěvovat hodiny klavíru a později se učil i hře na bicí. Tahle záliba mu zůstala a vlastně na všech jeho albech patří pianu a rytmické jednotce výsadní postavení. Jako by až na ně balil další efekty a nástroje. Od roku 1991 vystupoval jako bubeník s kapelami Sore! a hlavně Speed Is Essential, jíž v roce 1998 vyšlo první album. Jenže v té době už Fleischmann na svém počítači spřádal první elektronické smyčky a začal pronikat do bujícího organismu elektronické scény. Sedmnáctého ledna 1999 si odbyl svou premiéru ve Rhizu coby shrbený muž u laptopu. Materiál, který předvedl, vytvořil společně se svým kamarádem, zpěvákem a klarinetistou Christofem Kurzmannem, šéfem labelu Charizhma. Ten mu hned v dubnu vydává debutovou desku Pop Loops For Breakfest. O několik týdnů později vychází její vinylová reedice na čerstvě založeném berlínském vydavatelství Morr music, kterému zůstává Fleischmann věrný dodnes. Pilíř jeho úspěchu a celé budoucí kariéry tak byl postaven. Dokonce si jej jako předskokana na svém německém turné vybrali i známí pionýři glitch-popového žánru Lali Puna.
Již od počátku jeho sólové dráhy bylo zřejmé, že koncerty, během nichž stojí na pódiu sám jen s laptopem na stole, mu nestačí. Natočil tudíž hudbu pro několik filmů (třeba In The Beginning Was The Eye režiséra Badyho Mincka), s vizuálním umělcem Paulem Divjakem vytvořil řadu hudebních videí a prezentací. Začal spolupracovat i s kapelou Villa Log, nejznámější je však jeho „two-men“ projekt Duo505, jemuž předloni vyšla pozoruhodná prvotina Late. I z tak krátkého výčtu je zřejmé, že Fleischmann je nadmíru aktivní hudebník. O to více na něm fascinuje, že se ve svých projektech takřka nikdy neopakuje a jeho hudba dosud neklesla do tak často slýchaných variací na prověřená klišé. Což se většině hudebníků, kteří skoro dekádu pracují na svém vlastním nezaměnitelném stylu a zvuku, nepodařilo.
Autor je student žurnalistiky na FSV UK.