Brněnský malíř Milan Houser (1972) připravil do komorních prostorů ostravské galerie ukázku několika svých posledních velkoformátových maleb. Ať pracuje s trojrozměrným artefaktem nebo obrazovou plochou, velmi často řeší obdobná témata – světlo, světelnost, stín a často také vztah mezi organickým a racionálním. Vyjadřuje se v cyklech. Využívá v nich variací na jednu techniku a jedno téma. Starší polohu jeho tvorby, kdy ještě využíval k nánosu syntetických barev na vyhlazené MDF desky stříkací pistole, zastupuje obraz Revers XIV z roku 2005. Mihotavý výjev rozvržený po ploše ve škálách šedi dokládá autorovo dotazování se po mimetické funkci malířství a umění vůbec.
Vrstvenou proměnlivost a nestálost, obsaženou již v cyklu Reversů a jim blízkých Lesů autor aktuálně rozvíjí nikoli už ve vztahu k prvotnímu námětu, ale k materiálním složkám obrazu. Nejde již o přepis čehosi konkrétního, byť odvozeného. Namísto stínů jej zajímá samotný průzkum charakteru zvolených barev – konkrétně akrylátů perleti. Jejich typickou vlastností je neustálá proměnlivost barevných nádechů v závislosti na podložce, kvalitě a úhlu dopadajícího světla a také na pohybu diváka. Ostatně nestálost a proměnlivost je obsažena i v anglickém názvu výstavy Time in Fluidity (Čas tekutosti), jež implicitně odkazuje k pracím anglického sociologa polského původu Z. Baumana. Ten ve svých úvahách právě tekutost označuje za jeden z charakteristických znaků dneška. Barevnou proměnlivost obrazových ploch Houser podtrhuje i tím, jak nanáší barvy. V cyklu Obrazy odrazy (2005) bylo stříkání nahrazeno litím na plexisklovou plochu. V Sokolské 26 jsou k vidění čtyři z těchto v podstatě monochromních ploch, v nichž velmi zajímavě souzní už zmiňovaná proměnlivost se strohostí a monumentalitou.
V neposlední řadě je ovšem také třeba připomenout trojici maleb označenou na první pohled enigmatickými číselnými názvy: P 94--11./12 min, P 68-11./14 min a P 90 – 11/17 min. Sled číslic je ale tajemný jen zdánlivě – nedvojsmyslně a neosobně označuje šarži zvolené barvy, její odstín a dobu, po kterou byla na plochu stříkána. Vizuálně vděčné zářící „medúzy“ na černém plexi oscilují mezi líbivou kýčovitostí, jež je obsažena také v perleťovosti barvy, a konceptuálním zaměření na průzkum vlastností samotného výtvarného média. Dokládají, že i přísné tematizování fyzikální stránky věci se může ve svém důsledku stát příležitostí pro vizuální senzaci, nezávislou na tradičně českém tíhnutí k obsahovosti.
Autor je kurátor.
Time in Fluidity. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava, 30. 3. – 5. 5. 2006.