Zbití místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše neznámými násilníky a následné parlamentní projednávání této události komentoval úhlavní český pravicový tisk z podobných pozic a s užitím podobné metody: a) odsouzením toho činu s jen malým ukápnutím jedu vůči komunistům či levici vůbec, b) pro natvrdlé připomenutím komunistických zločinů z padesátých let a naznačením, že si komunistický poslanec (ovšem s připuštěním, že Miladu Horákovou osobně nezavraždil) vlastně inzultaci zasloužil, c) stručným ujištěním, že bití je v demokracii nepřípustné.
Pár ukázek stojí za to. Bob Fliedr ve čtvrtečních LN píše: „Můžeme se přít, jestli poslance KSČM… napadli spíše stalinisté, náhodně jdoucí antikomunističtí ožralové anebo Vítězslav Jandák, který vyhrožuje: volte mě, nebo dostanete přes držku. Neměli bychom ale diskutovat, zda útok odsoudit nebo neodsoudit.“ A v závěru o předsedovi poslanců KSČM Pavlu Kováčikovi, který na schůzi sněmovny vyzval ke vzájemnému respektu: „Škoda, že se nepotkal například s prokurátorem Josefem Urválkem, který v padesátých letech tak vehementně nesouhlasil s názory Milady Horákové, že na to doplatila životem…“ Ještě dál zašel jako obvykle Karel Steigerwald téhož dne v MF Dnes: „Ryk komunistů je hloupý – zbytečně připomínají, čeho jsou v této zemi dědici a že z hlediska vyššího principu mravního pár facek tyranovi není zločinem.“ Následující větou tuto tezi sice mírní („Dolejš samozřejmě není žádný tyran, jen obyčejný komunistický politik v demokratické zemi, která musí vší silou i jeho chránit.“), ale pak mu to zase nedá: „Komunismus je bití, napsal Ludvík Vaculík asi v roce 1988. No tak dnes pro změnu bijí komunistu. Asi vědí proč…“
Předseda vlády Jiří Paroubek přičetl spoluvinu na zbití poslance ODS a jí spřízněným médiím, jež prý vyvolávají atmosféru nesnášenlivosti. „Nejrůznější patologičtí jedinci této atmosféře podléhají a dělají špinavou práci za ty, kteří pro jejich činy vytvářejí podmínky, ale také za ně nesou plnou morální odpovědnost,“ řekl podle ČTK. Takové obvinění nezávislých médií vrcholným politikem je opravdu na pováženou. Páteční reakce Lidových novin jako by mu ovšem zase dávala za pravdu: „Ducha nesnášenlivosti… vyvolává právě premiér a jeho ,talenty‘. Občanští demokraté se naopak konfrontace straní a svým mlčením znervózňují Paroubkův tým… Nyní, když není s kým se očerňovat, premiér cynicky připisuje svým odpůrcům a kritikům vinu za odporný kriminální čin. O ,patologických jedincích‘, kteří podle Paroubka za vším stojí, jsme se dočítali naposledy v Právu, když bylo ještě Rudé. A tvrzení, že za útokem na Dolejše jsou novinové články nesouhlasící s premiérem osobně, je především vysvědčením o jeho schopnosti vést tuto zemi,“ napsal v úvodníku Martin Zvěřina.
A tak mě napadá – nezasloužila by si „tato země“ noviny schopné nezaujatě informovat a klást věcné otázky, noviny nerezonující s předvolební hysterií a nemávající urválkovsky Urválkem či něčím jiným, co je zrovna po ruce? Oné zemi by to myslím prospělo a novinám samotným by byla odměnou důvěra čtenářů.