Šedesát let, jež letos 6. 4. uplynuly od smrti kritika a spoluzakladatele revue ŘádJana Franze (1910–1946), připomněla revue Souvislosti č. 1/2006 samostatným tematickým blokem. Otevřel jej medailon od Miloše Doležala (s. 185–187) a uzavřely výbory z dopisů, jež Franzovi posílali jeho liteární přátelé Bohuslav Reynek (s. 209–217), Jan Čep (s. 218––229) a Jan Zahradníček (s. 230–240).
Na II. sjezd Svazu čs. spisovatelů v dubnu 1956 se jako na historickou událost rámovanou XX. sjezdem komunistické strany Sovětského svazu (14.–25. 2. 1956) a potlačeným maďarským povstáním v listopadu 1956 podíval historik Jaroslav Bouček v Listech č. 2/2006.
„Mezi dvěma exily“ by mohl znít podtitul Vzpomínek 1945–1968 Eduarda Goldstückera (G plus G 2006), jež v Mladé frontě Dnes 19. 4. 2006 recenzovala Lucie Drahoňovská.
Mezinárodní bohemistickou konferenci o Bohumilu Hrabalovi, jež proběhla ve dnech 27.–29. 10. 2005 v Udine, zhodnotila v Revolver Revui č. 62 (březen 2006) Lucie Bartoňová. – V témže čísle podrobil Rajendra Chitnis tvrdé kritice sborník z konference Literatura určená k likvidaci (Brno, 26.–27. 11. 2002). Například Mojmíru Trávníčkovi, autoru jednoho z příspěvků, vytkl, že je „zjevně příliš úzkoprsý na to, aby se zmínil o prozaické reportáži Julia Fučíka nebo alespoň o Kunderově veršovaném přepracování Máchy a Fučíkova mýtu ve skladbě Poslední máj“ (RR, s. 233). „Ve sborníku implicitně věnovanému nezapomínání to vypadá obzvlášť podivně,“ dodal kritik.
Nad exilovými prózami Věry Linhartové rozvažovala v Tvaru č. 7/2006 Veronika Košnarová.
V jubilejním medailonu Samuela Becketta (Haló noviny 13. 4. 2006) došel Tomáš Hejzlar k názoru, že jeho hry „nejsou zdaleka tak nudné, jak je tomu u některých titulů Havlových“. Jako argument uvedl, že „Beckett byl totiž kromě filozofického cílení také šikovným, nezvalovsky rafinovaným akrobatem dějové adaptace – a zejména realizační konstrukce. Ani chmurnost tudíž u něho vlastně není zcela pesimistickou podívanou.“
František Knopp
Německo
V Německu se v posledních dnech rozproudila poměrně emotivní debata, přesněji řečeno jde o hádku mezi Německým literárním fondem a časopisem Volltext na jedné straně a takzvanými domy literatury (v němčině Literaturhaus; u nás nemá tato instituce bohužel žádnou obdobu) spolu s Literárním kolokviem Berlín na straně druhé. Podstatou celého sporu není nic zásadnějšího než peníze. Německý literární fond v Darmstadtu odsouhlasil na svém posledním zasedání projekty na podporu německé literatury ve výši 700 000 eur: z toho 300 000 jako dotaci časopisu Volltext a jeho zvláštnímu vydání k frankfurtskému knižnímu veletrhu, které by mělo představit nejvýznamnější beletristické novinky letošního roku. Zvláštní vydání má vyjít v nákladu jeden milion výtisků a bude distribuováno do škol, univerzit, samozřejmě knihkupectví a i dalších veřejných míst, kde lze zastihnout potenciálního čtenáře. Tato, na dosavadní poměry jistě nebývalá kampaň vyprovokovala vášnivé reakce ze strany domů literatury, a to nejen pro výši částky přislíbené podpory ze strany fondu, tj. státu. Obvinění z konfliktu zájmů padlo vůči lektorovi fondu, který příležitostně píše pro Volltext. Za protestem se evidentně skrývají také obavy z posílení pozice Volltextu vůči jiným periodikům zaměřeným na literaturu. Pro úplnost nutno dodat, že časopis Volltext i fond prohlásily, že jde o částku maximální a výše potřebné dotace bude jistě „nižší“ vzhledem k očekávanému rozsahu inzerce. Časopis Volltext, který vychází v Rakousku od roku 2002 asi šestkrát ročně, uveřejňuje ukázky z beletristických novinek, rozhovory a krátké recenze současné německé literatury. Uvedený spor, který je důkazem toho, že i literární branže je místem pro ostré lokty a osobní výpady, zastínil v německém tisku jinou debatu, kde jde rovněž o literaturu. Nová kniha Volkera Weidemanna, která mapuje vývoj německé literatury po roce 1945, rozdělila literární kritiky na dva tábory. Na jedné straně stojí ti, kdo od kritiky očekávají analýzu a precizní rozbor, na druhé straně pak jejich oponenti, podle nichž má kritik zprostředkovat osobní dojem z díla a příliš nehloubat nad nějakou strukturou textu. Tato diskuse je mnohem víc než jen debatou nad jednou knihou – je to debata o budoucnosti literární kritiky.
Eva Vondálová