Sayag Jazz Machine

Smíchat jazz s elektronikou dneska umí kdekdo. Hudebníci se jen zaštítí nálepkou nu-jazz a opakují po tisící prvé obehranou pohádku. Už i v tomhle žánru je třeba hledat kvalitu mezi středním proudem. Možná že při svém bádání narazíte na francouzskou skupinu Sayag Jazz Machine. V současnosti jim vychází remixová kompilace.

Pozornější části tuzemských posluchačů jistě neušlo, že Sayag Jazz Machine procestovali před necelým měsícem Česko a představili zde své poslední řadové album Anachromic. A jeho prostřednictvím především futurologickou podobu jazzu, o které zatím vyznavači tanečních beatů, unavení každopátečním křepčením pod gramofony, ani netušili. Francouzský projekt sice vychází z klasického comba, nicméně většina energie je zde destilována z rozličných mašinek a programů. Harmoniku, basu, fagot nebo vibrafon pak muzikanti vklíní mezi beaty odtepávající v notové osnově s drum’n’bassovým předznamenáním.

To by nemuselo být samo o sobě nijak originálním nápadem, třeba norská veličenstva oboru Jaga Jazzist si podobně zašpásovala v časech své desky A Livingroom Hush. Jenže Sayag Jazz Machine od počátku spíše deklarují svou fascinaci taneční hudbou, kterou pouze dobarvují kvalitními jazzovými motivy. Samozřejmě mají i „čisté“ skladby, kdy si sampler vybírá oddechový čas, nicméně ty jsou jen jakýmsi bonusem. Ani Sayag Jazz Machine se neobejdou bez scratchingu: gramofon tu ovšem působí méně jako element kolorující výsledný sound a více jako další akustický nástroj. Taneční hudba (v tomto případě jungle) opravdu není mrtvá, jak s oblibou tvrdí řada domácích publicistů, vychloubajících se encyklopedickou znalostí britských trendy kytarovek. Svým jazz’n’bassem ji totiž „Sayagové“ jemně zasazují do nových souvislostí a ukazují tak její další možnou tvář.

Aktuální remixový počin nazvaný Anachro’mix Experiences, na němž členové „jazzové mašiny“ přenechali svůj materiál třináctce producentů, ozřejmuje jejich vkus. Většina skladeb se nese na rytmicky zlámaných aranžích. Tady už není o jazzu příliš řeč, jde o čistý elektronický materiál s přesahem k dimenzím akustických nástrojů. Jména producentů zřejmě českému posluchači nic neřeknou, ale minimálně pár jich stojí za zaznamenání. Třeba Zól, působící dojmem „slušnějšího“ Aphexe Twina: předělávku skladby Eely Gep propichuje zuřivou elektronikou, ale pořád zachovává melodickou nitku saxofonu a nenechává se strhnout do divokých experimentů. Zcela v jiném duchu přepracoval písničku Lauren’s Wish projekt Rune – downtempo nasáklé hustou atmosférou elektronických programů tažených vpřed rozmáchlými smyčci. Podobně by se dalo pokračovat u většiny ostatních skladeb. Druhou část alba tvoří DVD s videoklipy, pěti dalšími remixy a záznamem turné (dojde i na groteskní videoprojekce z koncertů s postavičkou jménem Ali, toliko virtuálním členem kapely). Zkrátka: posluchačsky přístupná fúze a zároveň velmi přesvědčivý materiál.

Autor je student žurnalistiky na FSV UK.