Vůně růží a benzinu

Galerie ad astra v Kuřimi je jednou z mála kvalitních výstavních síní zaměřených na současné umění. Příjemná je svým minimalisticky čistým prostorem i nezvykle vytříbenou dramaturgií. Od podzimu 2002 zde byla prezentována řada českých, slovenských a zahraničních autorů, od představitelů střední generace (např. Jan Knap, Antonín Střížek, Ivan Csudai, Tomáš Císařovský, Pavel Hayek) přes mladou generaci (mj. Milan Houser, Petr Malina, Vít Soukup, Christian Macketanz) až po umělce nejmladší – nedávné absolventy výtvarných škol (Jakub Hošek, Andrea Bartošová, Juliana Mrvová, Jana Farmanová). Ve výstavním programu galerie převažují obrazy – prezentující průřez možnostmi současné malby od přístupu repetice očištěné výtvarné formy (linie či fragmentu) přes stylizaci viděné reality až po uvolněný expresivní projev. Mezi ně občas proklouznou výstavy objektů, zejména konceptuálních tvůrců (Tomáš Hlavina, Richard Kočí, Jan Turner nebo Lukáš Rittstein), kteří tak vytvářejí důležitý kontrapunkt malířským prezentacím.

Brilantní malíř

Jarní měsíce letošního roku jsou věnovány explozivní malbě Jakuba Špaňhela (1976). Tento mladý autor, původem ze severomoravské Karviné, absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze relativně nedávno – sotva před čtyřmi lety. Přesto je již delší dobu vnímán jako jeden z výrazných autorů české malby nastupující generace. Umělec nezaměnitelného rukopisu samostatně vystavuje od roku 1994 a kontinuálně bývá zván k účasti na skupinových přehlídkách, malířských workshopech i sympoziích. Z jeho klíčových výstav nelze opomenout Jakub Špaňhel – 26 let z roku 2003, která na Staroměstské radnici v Praze bilancovala autorovu tvorbou posledních tří let, nebo projekt ve Veletržním paláci (společně s Jonášem Czesaným), který se uskutečnil přesně před rokem.

Tvorba Jakuba Špaňhela je ukotvena v oblasti expresivně cítěné malby. Suverénní malířské gesto, vitalita, energický rukopis a k monochromii inklinující barevnost jsou typickými rysy jeho pláten. Pracuje v tematických okruzích, které však neuzavírá  určitým časovým horizontem, ale rád se k nim vrací a s novými zkušenostmi je znovu otevírá a prověřuje. Jeho přístup je emocionální, což se týká jak charakteru malby, tak zvoleného tématu. Špaňhel nepředstírá, nekonstruuje, nevychází z konceptu ani se nenechá unášet módními vlnami; zkrátka maluje a pracuje se svým přirozeným talentem.

Skladba námětů

Sledujeme-li jeho práci zhruba od roku 2000, vynoří se nám několik tematických okruhů. První přináší monumentální obrazy chrámových interiérů, v nichž se autor soustředil hlavně na problém čistého prostoru bez architektonických detailů. Obsahem se v nich stal prostor sám, nedosažitelný a magický, který diváka vtáhne do své absolutizované dimenze. Paralelně vznikaly (a dále vznikají) práce zabývající se opakováním vybraného znaku v ploše. Výsledkem jsou volná plátna s horizontálně řazenými otisky, které se stávají minimalizovaným a derivovaným odkazem k realitě: kříže, květináče, plachetnice či patníky. Principem jejich seriálního řazení se umělec obrací k závažné otázce jedinečnosti v kontextu mnohačetného celku, což může odkazovat k analogické problematice jednotlivce v systému světa. Třetím Špaňhelovým tematickým okruhem jsou pamětihodnosti a turistické lokality, jakými jsou z pražského prostředí Karlův most, Hradčany nebo z Berlína budova Reichstagu či Brani­borská brána. Typická je pro ně zjednodušená forma v stále pevné malířské zkratce a vitální charakter záznamu, které společně přesahují a rozpouštějí banalitu a vyprázdněnost námětu.

Život dálnice

Malířský přístup posledně jmenovaných turistických míst nacházíme i v nejnovějších Špaňhelových obrazech s námětem čerpacích stanic a dálnic z let 2005 a 2006, které jsou tematickým pilířem kuřimské výstavy. Barevná stopa těchto pláten dostává ucelenější charakter a zbytky kresebnosti ustupují převažující spontánní skvrně. Skladba obrazové plochy se tím uklidňuje ve smyslu větší kompaktnosti, přestože hmota zobrazovaného stále více vibruje, malířská forma je roztavena, stává se svébytnou energií, uchovávající dobře čitelný vizuální znak. Posun lze spatřit také ve větší intenzitě zobrazené „atmosféry“, zejména u  nočních výjevů prohloubené užitím (pro Špaňhela typické) zlaté barvy, chápané jako komplementární protipól tmavým valérům nebo fialovým (barevným) plochám.

Nové Špaňhelovo téma čerpacích stanic a „dálničních krajin“ je tu konfrontováno s výběrem ze tří jiných (autorem déle sledovaných) námětových okruhů, kterými jsou zátiší, modelky a růže. Výstava ukazuje umělcovu aktuální tematickou koncentraci v širším kontextu celé jeho malířské tvorby. Přestože jen s malou pravděpodobností může do galerie zavítat návštěvník, jemuž je jméno Jakub Špaňhel zcela neznámé, je výstava připravena i na nezasvěcenou veřejnost, která autora spatří v celé jeho kráse.

Autorka je kurátorka Galerie Brno.