Sondu do básnické skladby Karla Hynka Máchy Máj spustil Vladimír Nezkusil v Českém jazyce a literatuře č. 4/2006.
Úroveň komentáře Milana Jankoviče k třísvazkovému vydání Básní Josefa Václava Sládka v České knižnici (Nakladatelství Lidové noviny 2004–05) ocenila Dana Packová v příloze Lidových novin Orientace z 13. 5. 2006.
Studii o přínosu Julia Zeyera k česko-čínským mezikulturním vztahům otiskl v Theologické revui č. 1/2005 pod názvem Srdce Pikangovo a srdce Ježíšovo Marián Gálik.
Do Šibeniček z května 1919 sáhly Dějiny a současnost a ve svém květnovém čísle s tématem „Volby“ aktuálně přetiskly dramatickou hříčku Jiřího Haussmanna Sketa. (Vystupují v ní Loupežník, Zelený duch, Bílý duch, Černý duch, Červenobílý duch, Rudý duch a sbor Duchů.)
Medailon spisovatelky Marie Záhořové-Němcové (1885–1930), vnučky Boženy Němcové (dcery jejího syna Karla), od níž ochotníci občas zahrají pohádku Princezna Čárypíše, se objevil v časopisu Krásná paní č. 5/2006.
Podílem Otty Girgala na české knižní kultuře se zabývá studie Víta Charouze ve Zprávách Spolku českých bibliofilů v Praze č. 2/2005.
K výstavě Emporium – neznámý fond významného nakladatelství (v Muzeu knihy ve Žďáru nad Sázavou do 31. 10. 2006) vypracoval Aleš Zach slovníkové heslo nakladatele Aloise Dyka (1881–1971). Kvalitně vypravenou publikaci s mnoha fotografiemi (Knihovna Národního muzea 2006) věnoval Zach památce kulturního pracovníka Iva Markvarta (1956– 2005), velkého Dykova ctitele.
Portrét filosofa-esejisty Josefa Šafaříka podala v 8. svazku teatrologické řady Sborníku prací filosofické fakulty brněnské univerzity (2005) Jitka Taussiková.
Rozhlasový komentář Jiřího Ješe ke knize Václava Havla Prosím stručně (Gallery 2006) si můžete přečíst v Týdeníku Rozhlas (č. 21/2006). – Nesouhlas s Havlovým pohledem na minulost projevili v Právu 18. 5. 2006 bývalý politik Josef Bartončík a stále ještě aktivní politik Zdeněk Jičínský. – V. Havel bude letos s Pavlem Landovským o posledním červencovém týdnu hostem Letní filmové školy v Uherském Hradišti, píše Jan Lukeš v literární příloze Práva Salon č. 469.
„Podávat svědectví a kazit politikům radost“ uvedl jako své hlavní cíle v rozhovoru pro týž Salon Vladimír Körner.
Dokonalá obeznámenost s aktivitami pražského hudebního a literárního undergroundu je společná Kanaďanu Paulu Wilsonovi, účastníku konference o Josefu Škvoreckém (2004), i Rusovi Nikolaji Akselrodovi, žijícímu od roku 1973 v Praze. Rozhovory s nimi pořídil pro Babylon č. 8/2006 Petr Placák.
František Knopp
Německo
Květnové číslo časopisu Literaturen se věnuje zejména dvěma událostem: 150. výročí narození Sigmunda Freuda (6. 5.) a fotbalu. Co se týče prvního, přináší časopis úvahu o gauči a jeho vlastnostech relevantních pro správný průběh psychoanalytického sezení a s poukazem na Freudovu Studii o hysterii pojednává o průkopnické roli žen jako prvních pacientek. O tom, že Freudovy myšlenky zažívají novou renesanci, je přesvědčen slovinský autor a filosof Slavoj Žižek. Ve své stati o snech a jejich výkladu dochází k závěru, že právě dnešní doba a tlaky, kterým je člověk vystaven, přivodí nový rozkvět psychoanalýzy. Časopis informuje také o nových knihách o Sigmundu Freudovi, povětšinou se jedná o biografie. Otec psychoanalýzy se stal předmětem zájmu a autoři se snaží osvětlit vědcovo soukromí do nejmenších detailů. Příznačně své freudovské číslo pojmenoval časopis Der Spiegel, když na obálce uveřejnil portrét S. Freuda a nadpis Sex a Já. Po rozsáhlém příspěvku o setkání s německy píšícím spisovatelem Iljou Trojanovem, nositelem letošní ceny Lipského knižního veletrhu, následuje fotbal: vedle recenzí aktuálních knih na dané téma – povětšinou textů poukazujících na kulturní a společenský význam tohoto sportu – zde pak najdeme příspěvek rakouské spisovatelky a držitelky Nobelovy ceny Elfriede Jelinekové. Její vztah ke sportu a masovým aktivitám vůbec je mírně řečeno ambivalentní. Ani tento její text nelze označit za oslavu ducha nejslavnějšího skupinového sportu. V článku „Co potřebujeme, je vítězství“ promlouvají různorodé hlasy, vyjadřující se k fotbalu a jeho významu pro celkové bytí vůbec. I souboj pohlaví zde nachází své místo, fotbal se zdá být poslední baštou mužského Já. „Kdo vidí ženský fotbal, ví, že to není fotbal. Jedině že by vyhrály mistrovství světa.“ Myšlenky a prohlášení, které zde nacházíme, nám nejsou neznámé. Jelineková je umně propojila, pohrála si s významy některých slov a s osobitou ironií tak zdůraznila povrchnost a frázovitost, která je mnohým těmto vyjádřením vlastní. Pohled do utrápené duše fotbalového fanouška, snícího o vítězství, je opětovným důkazem autorčiny mistrovské práce s jazykem.
Eva Vondálová